Jsme v malebném Bádensko-Württembersku, kde u¾ jsme si mohli prohlédnout historické univerzitní mìsto Thübingen a v jeho sousedním mìstì Thüringenu prolézt neju¾ší ulièku na svìtì, zanesenou ve Svìtové knize rekordù. Ale jsme v srdci Švábských Alp, kde na malebných kopcích lákají i zbytky støedovìkých hradù a také ty novodobìjší a zachovalé, které dodnes tvoøí historii této zajímavé spolkové zemì nìmeckého západu. Jedním z pomìrnì blízkých hradù a romantických zámkù, které lákají v jakémkoli roèním období mno¾ství turistù, je hrad a zámek Lichtenstein.
Jeho název nemá ¾ádný vztah ke známému malému kní¾ectví, ale je odvozen od nìmeckého výrazu pro svìtlý kámen, ze kterého byl u¾ kolem roku 1200 postaven vysoko na skále nad hlubokým údolím a nad vesnicemi mohutný hrad. Mìl být oporou zdejším vévodùm, kteøí kdysi zalo¾ili univerzitu v Thübingenu, dobrou oporou proti vzpurným mìstùm.
Hrad ale neodolal, byl nakonec dobyt a znièen ve "válce mìst" a zbyly z nìj jen ruiny. Ty romantické zbytky starého hradu ale inspirovaly milovníky historie a starých tradic. Kdysi pøed miliony let tady bylo moøe, tady v kameni byly nacházeny zkamenìlé lastury dávných ¾ivoèichù. A støedovìká historie a sláva tìchto míst byla jen o nìco blí¾ - jak usuzovali potomci hrabat a vévodù, kteøí kdysi tvoøili dìjiny této zemì.
Jedním z tìch novodobìjších romantikù byl Vilém z Urachu, který na místech nìkdejšího starého hradu nechal postavit lovecký hrádek. Inspiroval ho k tomu román spisovatele a historika Wilhelma Hauffa "LIchtenstein". A tak pan hrabì a vévoda Vilém z Urachu nechal v roce 1842 pøestavìt a znovu vystavìt novogotický hrad a zámek na starých základech.
V souèasnosti je cílem mnoha turistù, jak zjiš»ujeme, kdy¾ sem pøijí¾díme pozdì dopoledne. Romantický hrad vysoko na skále je zcela oble¾en, ale máme štìstí a daøí se nám vcelku brzo získat vstupenky k prohlídce. A ta stojí opravdu za to. Vévodové z Urachu, kterým dodnes romantický zámek patøí, tady postupnì shromá¾dili nejrùznìjší sbírky. To nejzajímavìjší je soustøedìno v komnatách romantického hradu na skále nad údolím, odkud je nádherný výhled na údolí Švábských Alp s vesnicemi í mìsty hluboko dole.
A pak u¾ mù¾eme vstoupit po padacím mostu do hradu s mnoha komnatami. Tady si hradní páni v19. století pøipomínali slavný støedovìk. Jsme ve zbrojnici, mù¾eme tady vidìt meè, kterým vévodové z Urachu pasovali na rytíøe, ale také meè kata. A samozøejmì hradní dìla a další zbranì, brnìní, štíty, muškety. I jídelnu se støedovìkým nádobím.Tak nìjak to popsal roku 1826 spisovatel - romantik Vilém Hauf a tak to uvedli v ¾ivot tehdejší majitelé panství.
A rozhodnì ne špatnì. Jsme v hradní kapli, která se prý ve sluneèním svìtle barví do èervena. A pak vycházíme koneènì z té hradní èásti do té zámecké, kterou si zdejší panstvo nechalo postavit pro pohodlné obývání.
Patrové budovy, obklopené hradbami a pøíkopy v zeleni, kde ¾ijí souèasní majitelé zámku - vévodové z Urachu. Je tu napøíklad zámecká kaple, kde se vévodská rodina schází k bohoslu¾bám.
My se ale vydáváme blízkým lesoparkem o kousek dál na vyhlídku, abychom si ještì znova prohlédli docela mohutné zbytky nìkdejšího støedovìkého hradu a podívali se odtud na údolí a zalesnìné høebeny kopcù nádherných hor. A po cestì si prohlédli i pøipomínku hodnì dávné minulosti zdejší krajiny - památník, postavený ze zkamenìlin nìkdejšího pravìkého moøe.
