Medvìd a èlovìk
V poslední dobì se vìdci, a to nejen zoologové zaèínají intenzivnì zamýšlet a zkoumat zimní spánek medvìdù. Je toti¾ unikátní a èlovìk by se rád trochu od pøírody opìt nìco pøiuèil. Pokud èlovìk musí strávit nìkolik mìsícù neèinnì v posteli, tak mu svaly ochabnou natolik, ¾e se nepostaví na nohy. Pøichází a¾ o 85% bílkovin a o 90% síly. Hibernující medvìd ztrácí jen 15% a 22% výkonnosti.
Co se týká kostí, které èlovìk nezatì¾uje prací svalù, vyplavuje se mu vápník a je posti¾en øídnutím kostí. Co¾ je velkým problémem i pro kosmonauty jsou-li delší dobu mimo gravitaci. Medvìd v dobì zimního spánku nejí, nepije ani nevymìšuje. Èlovìk, který se nezbavuje zplodin látkové výmìny by za nìkolik mìsícù zemøel na toxickou otravu. Co je tedy zajímavého a rozdílného právì u medvìdù v dobì zimního spánku? Teplota mu klesne jen na 30 stupòù Celsia (normálnì má 36,6). Je na hromadìní toxických zplodin odolný, a navíc je umí recyklovat. Pøíkladem je moèovina, která se z jeho mìchýøe vstøebává zpátky do krve. V krvi jim koluje speciální bílkovinný faktor a vrací uvolnìné vápníkové ionty zpìt do kostní døenì. Zpomaluje se mu dech a tep, krev cirkuluje velmi pomalu.
Další zajímavostí je utajená bøezost. Medvìd hnìdý se páøí se v kvìtnu – èervnu. Vývoj zárodku po oplodnìní se zastaví a pokraèuje a¾ na podzim, co¾ je po 7-8 mìsícù. Vývoj zárodku trvá asi 8-10 týdnù a porod je v dobì zimního spánku. Narodí se 2-3 slepá, hluchá, skoro bez srsti, pùl kilová mláïata asi 30 cm velká. Po porodu upadne medvìdice do bì¾ného zimního spánku s nìkolikadenními výkyvy teploty.
Mláïata potøebují jen teplo a mléko, co¾ v doupìti mají a jsou tam v bezpeèí pøed predátory. Ve 4 mìsících vá¾í skoro 5 kilo a pøestávají sát mléko a zaènou se ¾ivit samostatnì. Úmrtnost mláïat je vysoká, a¾ 30% jich nepøe¾ije medvìdice rodí a¾ druhým rokem, pokud o mládìte nepøijde.
Po probuzení ze zimního spánku se zvyšuje tìlesná teplota na 36,6 stupòù Celsia, látková výmìna je utlumená a musí èerpat z rezerv, které jim zbyly. Jejich svaly témìø neochabnou i po takové dobì.
Zajímavý výzkum byl na Aljašce u aljašských baribalù, kde jim odborníci pøipravili umìlé brlohy a medvìdi tak èelili drsnému arktickému mrazu. Vìdci je mìli pod kontrolou a tím mo¾nost mìøit teplotu, spotøebu kyslíku, mno¾ství vydechovaného oxidu uhlièitého, dech a tep. Potvrdilo se, ¾e si udr¾ují pomìrnì vysokou teplotu i fakt, ¾e se bìhem zimy neprobouzejí. Zaznamenaly se jen nìkolikadenní výkyvy tìlesné teploty z 30 na 36 stupòù Celsia. Nebylo ani zaznamenáno, ¾e pøi té ni¾ší teplotì by se tøásli zimou. Tøes svalù netvoøil reakci na chlad, ale je to intenzivní a nepøetr¾itá svalová práce, pøi ni¾ se uvolòuje teplo. Medvìdí mozkové centrum pro øízení teploty je nastaveno na ni¾ší teploty a necítí pøi 30 stupních Celsia tìlo ohøívat.
Po probuzení zvíøe trpí velkým deficitem energie, a proto po zimì jsou velice nerudní, proto¾e mají obrovský hlad a musí jídlem dohánìt ten deficit.