Vrch Bořeň u Bíliny
Je zdaleka viditelný a má podivnou podobu, vypadá jako by tam ležel obrovský kamenný lev. Patří mezi největší povrchové znělcové útvary. Vypíná se svými 539 metry nad městem a už od nepaměti přitahuje pozornost. Vznik se datuje do třetihor, kdy sopečná činnost vyzvedla podloží. Unikátní znělcová kupa pak pomocí eroze vznikala ve čtvrtohorách. Na jeho vrcholu stanul v 17 století český historik Bohuslav Balbín, nebo cestovatel Alexandr von Humboldt. Název se údajně váže k manželce Bořeně knížete Kroka, která po jeho smrti bloudila krajinnou. Když z vrcholu hory zahlédla jeho šedou hlavu vrhla se dolů a zemřela. Hora po ní dostala od lidí její jméno.
Bohuslav Balbín o Bořeni napsal: “ Staří vykládají, že tu byli někdy spatřeny draci, že ve svém nitru chová zlato, stříbro a drahé kamení. Jsou tam i hadi s korunkami a množství vzácných bylin“. Botanikové jich tam napočítali na 500 druhů. Roste tam vzácná astra alpská, hvozdík sivý či tařice skalní. I počet ptáků je velmi rozsáhlý z 92 druhů je jich 22 zvláště chráněných.
Terén také láká horolezce. Ti první již na počátku minulého století si to vyzkoušeli a některá jejich jména se zachovala v názvech skalních útvarů. Milovníkům vysokohorského lezení slouží k tréninkům, a to jak začátečníkům, tak i těm zkušeným.
K zajímavé lokalitě se váže a vypráví mnoho pověstí
A protože se blíží jaro, tak jsem vybrala tu o jedné krásné jarní neděli. To ke skále přišla malá holčička hledající fialky. Náhle se před ní objevil drobný hošík s tím, že ji ukáže, co ještě nikdy neviděla. Když došli ke skalní rozsedlině, hošík se dotkl vrbovým proutkem skály a ta se pomalu otevírala. Holčička ho následovala do šeré chodby až se ocitli na prahu obrovské síně. Všude se třpytily křišťály, drahokamy a další bohatství.
Holčičce se líbilo, jak se to vše třpytí a leskne, bohatství v tom neviděla. Zvědavě pozorovala malé, vousaté skřítky, kteří neustále pobíhali a sbírali třpytivě kamínky dávali je na hromadu. Hošík dovedl holčičku až ke králi a ten se ji vyptával odkud pochází a co hledala v lese. Pak ji nasypal hrst barevných kamínků pod fialky do košíčku a podal ji pěknou křišťálovou lahvičku. Mile se s ní rozloučil a hošík ji doprovodil k východu ze skály.
Jen skálu opustila, ta se zavřela. Pospíchala domů a rodičům vyprávěla celou příhodu. Ukázala také kamínky od krále skřítků, což byli krásné drahokamy. Po jejich prodeji rodiče zbohatli, jen se nevědělo, co s tou křišťálovou lahvičkou. Zátka seděla tak pevně, že nešla otevřít. Holčička si s ní často hrála a dívala se, jak se v ní lámou sluneční paprsky. Jednou v lese najednou voda v lahvičce začala vřít, zátka vyletěla, voda vystříkla a holčičce v leknutím upadla lahvička do mech A tam vytryskl pramen vody a holčička běžela domů říci rodičům, co se stalo. Přiběhli se podívat a křišťálovou vodu ochutnali. Byla nakyslá a příjemně osvěžující a taková je pověst o nalezení pramene bílinské kyselky.
Bílinská kyselka patří mezi přírodní alkalické hydrogen uhličitané kyselky s vysokou koncentrací minerálních látek. Je přirozeně perlivá a obsahuje z kationtů sodík, draslík, vápník, hořčík, železo a z aniontů chlorid, síran, fluorid a hydrogenuhličitan.
Vrch Bořeň u Bíliny