Námoøníci èeských zemí
Výstava oblastního muzea v Ústí nad Labem pøedstavuje málo známou skuteènost, a to podíl èeských zemí a Ústeèanù v námoøní plavbì. Podnìt k tomu, byla malá výstava dìèínského muzea. Ta zapùjèila své vlastní exponáty a další vzácné artefakty byly svezeny z celé zemì z 16 veøejných i soukromých sbírek. Nejrozsáhlejší kolekci zapùjèil Vojenský historický ústav.
V první místnosti se seznámíte s Františkem Zikmundem Thunem (1639-1702), který ve slu¾bách císaøe Leopolda I. a Maltézského øádu dosáhl hodnosti vrchního velitele a admirála øádového loïstva v bojících proto Turkùm a pirátùm ve Støedomoøí. Mù¾ete si sáhnout na støedovìký bronzový kanón, který byl vyloven z potopeného vraku v Egejském moøi. Doplnìno dalšími artefakty té doby vèetnì obrazù.
Druhá místnost uvede v nadšení všechny obdivovatele modelù lodí. Do obøí „moøské“ vitríny instaloval pan Zdenìk Tollar èást své flotily dokonalých modelù rakousko-uherského námoøního loïstva. A je co obdivovat od tìch nejmenších a¾ po ty obøí. U stìn jsou sklenìné vitríny s admirálským kabátcem následníka trùnu Ferdinanda d´Este i obyèejného námoøníka. Teplické muzeum poskytlo sbírkové pøedmìty spojené s Juliusem von Payerem (1841-1915) a s jeho objevitelskou plavbou ze Severního moøe pøes Barentsovo moøe a¾ do Beringova prùlivu. Objevené souostroví pojmenoval na poèest císaøe, Zemí Františka Josefa. Výzkumná polární výprava v roce 1871 vedla i ke Špilberkùm.
Na stìnì je pøipomenuto i jméno Františka Rasche, úèastníka vzpoury námoøníkù rakouského váleèného loïstva v Boce Kotorské, který tam byl popraven 11.2.1918. A je tam i další mno¾ství zajímavých vìcí a pøíbìhù z této doby.
Poslední místnost je docela utajena za èerným závìsem, proto¾e se vstupuje pod moøskou hladinu. Za první a druhé svìtové války slou¾ilo mnoho Ústeèanù i v ponorkách. Upoutá i historický tì¾ký potápìèský oblek a další artefakty. Mìsto Ústí pod svým nìmeckým oznaèením Aussig pøevzalo patronát nad ponorkou U-375, která zmizela ve Støedozemním moøi v roce 1943.
Potápìèe prezentuje i ústecký prùkopník sportovního a prùmyslového potápìní Kurt Grohmann i jeho ¾ivot je zajímavý. Pocházel z nìmecké rodiny, jeho otec narukoval do Wehrmachtu, skonèil ve francouzském zajetí a po válce se do Èech nevrátil. Kurt s matkou a bratrem byli odsunuti do Nìmecka. Povedlo se jim, ale bez otce, se zase do Ústí nad Labem vrátit. Kurt se vìnoval sportovnímu potápìní i za pøispìní jeho otce, který mu z Francie posílal nejmodernìjší potápìèské vybavení, a tak získal i neoprenový oblek. Pracoval v ústeckých lodìnicích a vìnoval se záchranným a prùmyslovým potápìèským pracím. Byly to tisíce hodin, které pod vodou strávil. Vyproš»oval potopená plavidla, auta i utopence. Podílel se i na výcviku potápìèù pro armádu. V roce 1968 po¾ádal o vystìhování za otcem do Francie, kde se usadil. Nastoupil k potápìèské firmì v Nantes a provádìl odstøely dna nebo køi¾níku potopeného za války. Po pøestìhování do Nìmecka se dál vìnoval prùmyslovému potápìní na øekách a jezerech. V roce 1972 mu v hloubce 40 metrù zamrzl pøívod kyslíku a on se musel rychle vynoøit. Následky kesonové nemoci ochrnul na spodní èást tìla. Nevzdal se. Vystudoval strojní in¾enýrství a vìnoval se konstrukèním pracím. V souèasnosti ¾ije v Bavorsku.
Pro mnoho Ústeèanù se moøe stalo hrobem. Patøil k nim i Karel Walter, který se utopil pøi evakuaci vojákù Wehrmachtu z poloostrova Krym v roce 1944.
Muzejníci se sna¾í výstavu prùbì¾nì doplòovat o dolo¾ené pøíbìhy dalších osudù ústeckých námoøníku ve spolupráci s Nìmeckem.
Nebudete litovat své návštìvy v muzeu, nejen u této výstavy, ale i u tìch dalších, které muzejníci pøipravili.
.jpg)
Potápìèe prezentuje i ústecký prùkopník sportovního a prùmyslového potápìní Kurt Grohmann i jeho ¾ivot je zajímavý. Pocházel z nìmecké rodiny, jeho otec narukoval do Wehrmachtu, skonèil ve francouzském zajetí a po válce se do Èech nevrátil. Kurt s matkou a bratrem byli odsunuti do Nìmecka. Povedlo se jim, ale bez otce, se zase do Ústí nad Labem vrátit. Kurt se vìnoval sportovnímu potápìní i za pøispìní jeho otce, který mu z Francie posílal nejmodernìjší potápìèské vybavení, a tak získal i neoprenový oblek. Pracoval v ústeckých lodìnicích a vìnoval se záchranným a prùmyslovým potápìèským pracím. Byly to tisíce hodin, které pod vodou strávil. Vyproš»oval potopená plavidla, auta i utopence. Podílel se i na výcviku potápìèù pro armádu. V roce 1968 po¾ádal o vystìhování za otcem do Francie, kde se usadil. Nastoupil k potápìèské firmì v Nantes a provádìl odstøely dna nebo køi¾níku potopeného za války. Po pøestìhování do Nìmecka se dál vìnoval prùmyslovému potápìní na øekách a jezerech. V roce 1972 mu v hloubce 40 metrù zamrzl pøívod kyslíku a on se musel rychle vynoøit. Následky kesonové nemoci ochrnul na spodní èást tìla. Nevzdal se. Vystudoval strojní in¾enýrství a vìnoval se konstrukèním pracím. V souèasnosti ¾ije v Bavorsku.