Josef Hlávka - úspìšný podnikatel druhé poloviny 19. století, významný architekt a stavitel, zakladatel a prvního prezidenta Èeské akademie pro vìdy, slovesnost a umìní a nejvìtší èeský mecenáš(15.2.1831 - 11. 3. 1908) Studentem i tovaryšem
Josef pøichází na svìt 15. února 1831 v rodinì purkmistra Hlávky. Dientzenhoferùv chrám naproti rodného domku v Pøešticích se mu vryje do srdce natrvalo. Výtvarnému talentu stì¾í staèí kresby okolí a studium na gymnáziu. Josef absolvuje pøípravu pro technická studia, s dvouletou pøestávkou událostí roku 1848. Studium architektury je v Praze zrušeno, zbývá Vídeò. Na zdejší Akademii výtvarných umìní Hlávka v letech 1851 – 1854 pøímo nasává veškeré proudy. Ještì posluchaèem architektury, ji¾ získává státní cenu za nejlepší práci. Dobøe ví, ¾e talent a akademické vzdìlání ještì nezaruèují stálou kvalitu. Dle výroku "o vìèné šedivosti pouhé teorie" se proto pøihlásí k vídeòskému staviteli Schebkovi a za rok dostává výuèní list pro tovaryše v oboru zednickém.
Postupnì se vypracovává ve vynikajícího konstruktéra. Mistrovo osvìdèení k samostatné realizaci staveb obdr¾í po šesti letech praxe i s místem v jeho stavební kanceláøi. Uèí v jeho vídeòské soukromé prùmyslové škole. S jinými architekty pøicházejí soutì¾ní návrhy na dostavbu banky, novostavbu burzy a Votivního chrámu ve Vídni. Stvrzené cenami, øídí Hlávka jejich realizaci i kanceláø. V soutì¾i o dvouleté stipendium, vypsané vídeòskou akademií pro tøi vítìzné projekty na stavbu pra¾ského Národního divadla, obsazuje Hlávka tøetí místo. Cestuje po Itálii, Sicílii, Øecku, Francii, Anglii, Belgii a Nìmecku. Zachycuje vše v mno¾ství, ¾e si stipendium prodlu¾uje o rok. V soutì¾i pro dostavbu Dómu Santa Maria ve Florencii se, aè nevyzván, z témìø sta úèastníkù umístí v první desítce. Po návratu do Vídnì ¾ádá o stavitelskou koncesi a zároveò zaèíná uèit na škole pro architekturu pøi akademii. Stavitel Schebek mu v závìti odkazuje svou kanceláø se veškerým zaøízením.
Architektem i stavitelem
Mezi lety 1860 – 1869 vzniká vìtšina Hlávkových staveb. Vítìzným návrhem na stavbu trojlodního kostela Panny Marie misionáøské kongregace lazaristù a ocenìním projektu rezidence øecko-pravoslavného biskupa v Èernovicích v ukrajinské Bukovinì si zajiš»uje jejich realizaci. I stavbu Dvorní opery ve Vídni, pøi jejím¾ otevøení roku 1869 mu císaø František Josef vìnuje zlatý klíè a symbolické náèiní, u¾ité pøi polo¾ení základního kamene. Hlávka realizuje projekt nové Zemské nemocnice "U Apolináøe" v Praze a komplex domù ve Vodièkovì ulici. Ve Vídni staví obchodní domy Schmitt a Böhler, desítky èin¾ovních domù, vèetnì vlastních. Farní kostel v Köpfingu. S kolegy realizuje vídeòské Akademické gymnázium, Dvorní muzeum, Velmistrovský palác nìmeckého øádu a palác arcikní¾ete Viléma. Anglický zemský dùm a synagogu, vojenský areál jezdecké školy s arzenálem, nové køídlo paláce Maxe Fürstenberka. Kostel sv. Ottmara. Vídeò mu udìluje èestné obèanství i císaøský øád za záslu¾nou èinnost a za získání ceny v oboru architektury na svìtové výstavì v Paøí¾i roku 1868. Usilovnou prací získává Hlávka vìhlas a jmìní, krásný byt a salón. Pro rodinu kupuje barokní zámek v Lu¾anech, pozdìji pøestavìný do novorenesanèního stylu. Zájem o realizaci "hudebních stánkù" je násoben pøátelstvím s A. Dvoøákem. Stýká se i s dr. Šafaøíkem èi s L. Riegrem. Ctìn a vyhledáván, zván vídeòskou aristokracií. Práci dává pøednost. Platí však pøílišnou daò: pro dlouhodobou nemoc se musí vzdát architektonické a stavitelské èinnosti. Zbývá mu ještì øíšský a zemský poslanecký úøad za kurii a poradenství. Po pra¾ské povodni 1890 se podílí odbornì na pracech pøi obnovì Karlova mostu. V roce 1907 je jmenován èestným obèanem Prahy a dekorován Velkokøí¾em øádu císaøe Františka Josefa.
Velkorysým mecenášem
Hlávka ví, jak tì¾ké je studovat i prosadit se s minimem financí. A ví pøíliš dobøe o vlastních zdravotních potí¾ích i o své samotì po smrti první ¾eny Marie. Rozhoduje se vìnovat své jmìní "na kulturní povznesení národa". Pøikroèí k èinùm. Po rozdìlení Karlo-Ferdinandovy univerzity na samostatnou univerzitu èeskou a nìmeckou zakládá Nadání Marie a Josefa Hlávkových – pro financování vybraných studentù tøí fakult a Èeské technické nadání Josefa a Marie Hlávkových – pro studenty s výborným prospìchem. Pøispìje k realizaci jezdecké sochy sv. Václava. V roce oslav stého výroèí Královské spoleènosti nauk 1884 vìnuje anonymnì èástku k zalo¾ení Jubilejního fondu pro èeskou vìdeckou literaturu. Druhá ¾ena Zdeòka je mu inspirací: vzniká Fond man¾elù Hlávkových pro udílení cen básnických dìl. Po tøíletém jednání prosazuje Hlávka vznik Èeské akademie pro vìdu, literaturu a umìní císaøe Františka Josefa, do jejího¾ èela je jednomyslnì zvolen. Vzniká i Národohospodáøský ústav pøi této akademii. Hlávka finanènì zašti»uje stavbu studentských kolejí, nesoucích dodnes jeho jméno. Podporuje krajanské spolky ve Vídni. Nezøíká se soukromých pøíspìvkù talentovaným jednotlivcùm. Z Lu¾an vytváøí s druhou ¾enou oázu pro umìlce: pro inspiraci sem jezdí M. Aleš, J. Zeyer, J. Vrchlický, K. Hynais, J. V. Myslbek a další. Tichými dary podporuje tvùrèí snahy, napøíklad J. V. Sládka, O. Nedbala, J. Maøáka, A. Dvoøáka, J. Suka. Po skonu druhé ¾eny zakládá Nadání Josefa, Marie a Zdeòky Hlávkových, které ustavuje jako univerzálního dìdice veškerého svého majetku. Nadání zaène plnit svou úlohu krátce po jeho smrti, která pøišla 11. bøezna 1908.
Tvùrèí èinnost Josefa Hlávky v oblasti architektury a stavitelství obohatila kulturní dìdictví národù Èeské republiky, Rakouska i Ukrajiny. Hlávka byl a stále je mimoøádnou osobností, spojující podnikatelské úspìchy se zásluhami o rozvoj vìdy, umìní a kultury.
