Pøíbìhy zemské atmosféry - aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (22)
Bouølivý vývoj meteorologie (1)
Popis porodních bolestí synoptické meteorologie v polovinì 19. století u¾ máme za sebou, a právì si u¾ ponìkolikáté uvìdomuju, ¾e dosti èasto je problém, jak srozumitelnì jednotlivé pøíbìhy øadit. A tak se tu bohu¾el rùznì prolíná a prohazuje èasová rovina s rovinou tematickou. A tak je tomu i nyní.
Po vynálezu a realizaci teplomìru a tlakomìru v druhé polovinì 17. století se sice zaèalo leckde ve svìtì mìøit o sto šest, ale vìtšinou jen nepravidelnì a nesoustavnì. Nejstarší zachované øady mìøení teploty jsou dùle¾ité zejména pro klimatology a asi je známo, ¾e naše mìøení v pra¾ském Klementinu patøí mezi nejstarší. Proto¾e nás ale nìkolik zemí pøedbìhlo, uveïme si je pìknì po poøádku.
Nejstarší teplotní øada je ze støední Anglie a zaèíná u¾ v roce 1669. Následuje Nizozemský De Bilt, kde zaèali mìøit pravidelnì teplotu v roce 1706 a mìøí ji dodnes. Dále – švýcarská Basilej (1755), ve Skandinávii Stockholom (1756) a Trondheim (1761), Milano a Padova (1763). A pak pøichází na øadu Klementinum (1771). První øeditel pra¾ské hvìzdárny – známý Josef Stepling sice zaèal pravidelná mìøení u¾ v roce 1752, ale ta se bohu¾el nezachovala, èím¾ jsme pøišli o „bronzovou medaili“ za tøetí místo! Za velkou lou¾í v Severní Americe jsou nejstarší zachovaná mìøení teploty od roku 1781 z New Hawenu a od roku 1840 z Toronta.
Stále se samozøejmì jednalo pouze o mìøení teploty a synoptická metoda vy¾aduje mnohem komplexnìjší meteorologické údaje. A tady mohu poslou¾it informací, jak se rozšiøovalo „komplex mìøení“ v pra¾ském Klementinu.
Od samého poèátku (1752) se zde mìøila teplota, smìr a rychlost vìtru a mno¾ství oblaènosti. Od roku od roku 1781 se zaèal mìøit tlak vzduchu, od roku 1804 mno¾ství srá¾ek a od roku 1845 vlhkost vzduchu. Samozøejmì kromì tìchto „tabulkových“ meteorologických prvkù, které lze zapsat èísly, se zaznamenávaly i další jevy jako druh srá¾ek, bouøky, mlhy a podobné. Mù¾eme klidnì pøedpokládat, ¾e tak nìjak to bylo i na dalších observatoøích. V první polovinì 19. století zejména v Evropì rychle rostl poèet meteorologických stanic. Pøipomeòme si, ¾e Le Verrier ve Francii pøi objasòování pøíèin „Balaklavské bouøe“ v listopadu 1854 shromá¾dil údaje z asi 250 evropských stanic a ve své zprávì zvýraznil význam rychlosti pøedávání zpráv o poèasí telegrafem! Opìt se mù¾eme pochlubit, ¾e pravdìpodobnì první, kdo u¾ v roce 1842 navrhl, aby se meteorologické informace pøedávaly telegraficky, byl tehdejší øeditel klementinské observatoøe Karl Kreil, pozdìjší øeditel c.k. Ústøedního meteorologického ústavu ve Vídni. A je tøeba i zdùraznit další, bohu¾el smutný fakt, ¾e teprve po dvou velkých u¾ komentovaných katastrofách na moøi se vyšší místa rozhoupou a koneènì v šedesátých letech 19. století dají pokroku ve vìdì zelenou, i kdy¾ se pøi tom „nepøetrhnou“! Jak pouèné i pro souèasnost!
Nyní se bohu¾el opìt musíme na chvíli vrátit zpìt, nebo» bychom mìli pøipomenout ještì nìkolik jmen, která jsou ve vìdeckých odborných kruzích dobøe známá. Nìmec H.W.Dove nejprve u¾ v roce 1828 perfektnì popsal dìje – proudìní proti smìru ruèièek hodinových i špatné poèasí - v oblasti tlakové ní¾e, které se asi o 15 let pozdìji zaèalo øíkat cyklona. Dále objevil, ¾e poèasí mírných šíøek je výsledkem neustálého souboje polárního a tropického vzduchu. Dalším známým jménem je Nizozemec Buys-Ballot. Ten objevil pravidlo, které øíká, ¾e kdy¾ stojíte na severní polokouli a vítr vám fouká do zad, pak máte po své levé ruce a ponìkud vepøedu tlak nízký, a po pravé ruce a ponìkud vzadu tlak vysoký. Všechny tyto poznatky vzal v potaz admirál FitzRoy a na jejich základì poznal, ¾e tlaková ní¾e není vyplnìna jedním „vzduchem“, který víøí, ale jakousi poruchou, kterou v atmosféøe vytvoøily dva rùznì teplé u¾ zmínìné „vzduchy“ – polární a tropický. A to u¾ byla opravdu revoluèní myšlenka!
Na pøelomu šedesátých let mìl FitzRoy v Anglii významného, a navíc prominentního konkurenta. Sir Francis Galton byl pùvodnì antropolog (navíc i bratranec Darwina), ale pronikl i do tajností atmosférických. I on sestavoval mapy podobné FitzRoyovým, ale øíkal jim mapy „synchronní“. Galton nìkdy mezi roky 1856-60 objevil tlakové výše – anticyklony. To jsou mohutné víry, uprostøed kterých je tlak vyšší ne¾ na okraji, a kolem jejich støedu vzniká proudìní po smìru ruèièek hodinových. Další výzkum tìchto tlakových útvarù pokraèoval a¾ na pøelomu 19. a 20. století.
Po neš»astné smrti FitzRoye v roce 1865 byly v Anglii pøedpovìdi poèasí na èas zakázány! V osvícenìjší Francii na tom byli sice ponìkud lépe, i kdy¾ „úøední šiml“ ani zde pøíliš nepospíchal. Le Verrier stále zásadním zpùsobem a pomìrnì úspìšnì pokraèoval ve snahách o vytvoøení jakési mezinárodní sítì meteorologických stanic a v listopadu 1857 sestavil aktuální mapu, na které u¾ jsou kromì údajù o poèasí ze 14 ti francouzských stanic i informace z øady evropských velkých mìst. Ale pak i francouzský úøední šiml „trochu“ zaøehtal. Témìø na 5 let se vývoj zejména v pøedávání meteorologických informací zarazil a „šimla“ trochu popohnala a¾ u¾ zmínìná anglická námoøní katastrofa u welšských bøehù koncem øíjna 1859. Koneènì od roku 1862 se podaøilo v Paøí¾i zajistit pravidelné pøedávaní zpráv o poèasí z celé øady evropských mìst. Tyto informace byly zpracovány do tabulek a rozesílány zájemcùm.
Èíselné údaje sebe peèlivìji zanesené do kolonek v tabulkách jsou však nedostaèující. Bylo potøeba je pravidelnì zanášet do povìtrnostních map, analyzovat je a pøipravovat archivy pro následné bádání, které by odhalilo pøíèiny souèasného poèasí a také našlo rùzné empirické pouèky pro jeho pøedpovìï. A v roce 1863 se podaøilo pøesvìdèit francouzského císaøe Napoleona III., aby umo¾nil vydávání tìchto synoptických map. Od poloviny záøí tého¾ roku pak zaèínají tyto mapy vycházet pravidelnì ka¾dý den! Obsahovaly údaje o tlaku vzduchu a vìtrných pomìrech v rozsáhlé oblasti Evropy a¾ po 20° východní délky.
Nyní si nejprve opìt dovolíme malou patriotskou odboèku. Rakousko zavedlo telegrafický systém sbìru meteorologických zpráv v létì roku 1865 a od ledna 1877 zaèal c.k. Ústøední ústav pro meteorologii a zemský magnetizmus ve Vídni vydávat a abonentùm za úplatu telegrafem pøedávat pravidelné pøedpovìdi poèasí na pøíští den pro jednotlivé zemì své øíše.
A kupodivu, k odbìru tìchto informací pro období od poloviny èervna do poloviny záøí tého¾ roku se jako první pøihlásil Hospodáøský spolek v Moravské Tøebové! Pøedpovìdi hodlal vyu¾ít pro informování zemìdìlcù v asi patnácti obcích, ale nastal problém, jak ty pøedpovìdi k nim dostat! Moravští koumáci tak vymysleli optickou signalizaci, kdy¾ na nìkolika vyvýšených místech v oblasti pou¾ili buï otáèecí trojúhelníky, nebo koše, vytahované do rùzné výšky na sto¾ár, anebo i rùznobarevné vlajky. Pøedpovídaly se jednoduše tøi mo¾nosti – pìknì, promìnlivo a déš»! Vyhodnocení tìchto pøedpovìdí se bohu¾el nezachovalo a je to jistì velká škoda!
