Jsme v univerzitním mìstì Tübingenu asi tøicet kilometrù od Stuttgartu. A tohle mìsto je jedno z nejvýznamnìjších a také nejkrásnìjších mìst Bádensko-Würtemberska. Z mostu nad øekou Neckar, která mìstem protéká, je nejhezèí pohled na jeho støedovìké centrum s kostelem sv. Jiøí, nad kterým èní do výšky špice vysoké vì¾e.
Z ostrova Neckar na øece mi loïky s výletníky, pramicemi, vyvolávají vzpomínky na benátské gondoly, proto¾e i tady jejich majitelé se slamìnými klobouky pohánìjí své lodì dlouhými bidly. Ale historické centrum láká a tak se vydávám vzhùru støedovìkými ulièkami ke kostelu sv. Jiøí (Stiftskirche) na okraji starého námìstí, které obklopují støedovìké domy.
Tübingen mìl to štìstí, ¾e v poslední válce nebyl bombardován a tak jeho støedovìký ráz i všechny památky zùstaly zachovány. A také i gotický kostel sv. Jiøí, který je dodnes vedle starého hradu na pahorku dominantou mìsta. Byl postaven hrabìtem Eberhatdtem im Barte roku 1493 na místì, kde u¾ pár staletí pøedtím stál románský kostel. A¾ roku 1529 byla ke kostelu pøistavìna vì¾, která je vysoká 56 metrù. Dnes pøístupná a z ochozu poskytující turistùm nádhernou vyhlídku na mìsto a vzdálené Švábské Alpy.
Kostel má uvnitø nádhernou výzdobu i okna s pùvodními gotickými vitrá¾emi, o¾ivenými zvenku sluncem. Sem pøišli roku 1476 mniši v èele s proboštem, aby uèili na zdejší univerzitì. Naštìstí pozdìjší vlna reformace, která nepøála okázalé výzdobì kostelù, zachovala jeho gotickou krásu. A tak mohu obdivovat nádherné barevné sklenìné vitrá¾e oken kostela z druhé poloviny 15. století z dílny štrasburského mistra s motivy sv. Jiøí a panny Marie. A pak vzácný døevìný gotický oltáø z roku 1520, dílo jednoho z ¾ákù Albrechta Dürera s motivy z Kristova ¾ivota. Zde nará¾ím na zdobnou gotickou stìnu, oddìlující hlavní loï kostela od pøedního chóru, který je mým cílem.
Tady je toti¾ ta nejzajímavìjší èást chrámu, oddìlená nenápadnou sklenìnou stìnou. Zájemci sem mohou obvykle vejít za nevelké vstupné. A projít tuto ponìkud skrytou pøední èást kostela opravdu stojí za to. Tady dal nìkdejší vévoda Ulrich, který do kraje pøinesl reformaci, vytvoøit z významné èásti kostela okázalou hrobku rodiny Würtemberkù. A tak tady dnes mù¾eme vidìt okázalé mramorové náhrobky vévodù a jejich ¾en z let 1550 a¾ 1593. Je jich v tom celkem nevelkém prostoru ètrnáct.
Proplétám se mezi mramorovými rakvemi, na kterých le¾í kamenní vévodové a vévodkynì se sepjatýma rukama v ¾ivotní velikosti. Ten nejvìtší se slavným Eberhatdtem. Pøipadá mi, ¾e tu chodím mezi nedávno zemøelými - tak ¾ivì pùsobí sochy na náhrobcích. A tak po poøízení snímkù radìji rychle odcházím, abych nerušil jejich klid. Tady si skuteènì návštìvník mù¾e pøipadat, jako kdyby se vrátil do dávných staletí a dob zdejších hrabat a vévodù, kteøí spoèívají v kryptì kostela.
