Rozlehlý barokní zámek stojící na okraji hnìdouhelné pánve byl pøestavìn na základech bývalého hradu v roce 1549. V roce 1696 zaèal po jeho vyhoøení (1646) Ferdinand Vilém z Lobkovic upravovat do barokní podoby. Nejvìtšího rozkvìtu dosahoval v 18 a 19. století, kdy u¾ mìl divadlo i mysliveckou kapelu, jak to v té dobì bylo na zámcích zvykem. Zámek mìl kvìtinovou zahradu s rozsáhlým anglickým parkem. Ale neustále se rozšiøující tì¾ba hnìdého uhlí mu hrozila úplným zánikem. Na jeho stránkách www.zamek-jezeri.cz/cs si prohlédnìte jeho osud.
Jako ka¾dý hrad èi zámek má své duchy, tak i Jezeøí má o nich své povìsti. Mezi nejznámìjší patøí duch mnicha Tobiáše. Tobiáš býval italský šlechtic, který kdysi patøil mezi významné osobnosti. Zamiloval se však a svou lásku hodlal uchránit všemi mo¾nými zpùsoby. Pøistoupil tedy i na souboj, ve kterém svého protivníka zabil.
Rodina mrtvého ale pøísahala, ¾e se pomstí. Tobiáš musel uprchnout, aby si zachránil holý ¾ivot. Bohu¾el, bez své lásky. Po dlouhém putování se nakonec usadil u tehdejšího hradu jako poustevník. Pravidelnì chodíval do hradní kaple, kde rozjímal a modlil se k Bohu za odpuštìní. Netušil ale, ¾e své nepøátele má stále v patách a ¾e mu jsou ji¾ dokonce nablízku.
Jednoho dne, kdy¾ se opìt vydal na hrad, aby se mohl pomodlit, spatøil mezi stromy neznámé postavy. Chystal se utéct, ale neznámí lidé jej dohonili. Jaké bylo Tobiášovo pøekvapení, kdy¾ v nich poznal své nepøátele. Prosil sice za odpuštìní a pøísahal, ¾e se za duši mrtvého neustále modlí, jen¾e jeho sliby nebyly nic platné. Byl ubodán k smrti a proklet. Jeho tìlo nebylo ani pohøbeno.
Pár týdnù poté si všimlo slu¾ebnictvo mu¾e v kápi, který chodíval do místní kaple. Objevoval se tu pravidelnì, ale uvnitø kaple nikdy nikoho nenašli. Sotva mu¾ v kápi vešel, jakoby se rozplynul. Na tento úkaz si brzy všichni zvykli a pøestali pøízrak pronásledovat. Klid zde hledá dodnes, ale stále ho nenašel. Objevuje se na rùzných místech a je otázkou, zdali jej vùbec nìkdy nalezne. Povídá se, ¾e duše mnicha Tobiáše dojde pokoje teprve tehdy, bude-li jeho tìlo øádnì pohøbeno. To se ale nikdy nenašlo, prý je roztrhala a pozøela divoká zvìø.
Èertova kaple
Toto místo je opøedeno tajemstvím a ještì dnes, kdy¾ sem èlovìk vstoupí, pocítí opravdu zvláštní tajemnou a sklièující atmosféru. Stavba nebyla nikdy dokonèena, proto¾e si to prý nepøály temné mocnosti. Poté, co se opakovanì zøítila klenba, bylo od stavby upuštìno a dodnes pøed jejím vchodem stojí kamenné podstavce a vedle sloupy, které tam mìly být vztyèeny. Vše zanecháno tak, jak byla stavba opuštìna. Autorem barokní kaple byl italský architekt Andreas Altomonte (1699–1780).
Podle povìsti zùstala kaple nedokonèená kvùli smrti stavitelù. Majitel zámku Jezeøí Ferdinand Josef Lobkowicz chtìl vybudovat kapli s trnem z Kristovy trnové koruny, ze které by se stalo poutní místo. Bìhem stavby jej však usmrtil padající kámen. Jeho bratr Oldøich Felix Lobkowicz ve výstavbì pokraèoval, ale i on byl však smrtelnì zranìn stromem pokáceným na stavební døíví. Klenbu kaple znièil ïábel v podobì velkého èerného jelena. Nikdo z rodiny Lobkovicù se pak ji¾ nesna¾il ve stavbì pokraèovat a kaple zùstala nedokonèena.