Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POSLEDNÍ ROZLOUÈENÍ!

V Austrálii jsem mìla mo¾nost zúèastnit se nìkolika posledních sbohem. První se konalo v Melbourne našeho bývalého bydlištì se zákazníkem Ronem.  Ron navštìvoval “George & Stella Unisex Salon”, kde jsem pracovala, k pravidelné úpravì jeho kadeøí. V jeho pokroèilém (80+) vìku velice dbal na svoji vizá¾. Najednou se dlouho neobjevil a tím pádem nastala obava co se stalo? Proè u¾ jsme Rona v salonì dlouho nevidìli? Po nìjaké dobì pøišla jeho man¾elka s tím, ¾e Ron byl dlouho v nemocnici. U¾ je sice doma, avšak ochrnutý na pùl tìla po mrtvici a do salonu se nemù¾e dostavit. Prosila George, a» mì uvolní k nim domù Rona zkrášlit.

Chudák Ron, nemohl u¾ ani mluvit. Bylo mi ho moc líto. Nìjaký èas jsem k nim dojí¾dìla a upravovala k jeho satisfakci jeho stále husté vlasy. Jednoho dne mnì Judy telefonovala, ¾e ruší schùzku u nich, nebo» Ron u¾ další silný záchvat mrtvice nepøe¾il. Chtìla, abych se dostavila na poslední rozluèku, proto¾e prý mì mìl Ron moc rád. Prosila, a» se dostavím v co nejbarevnìjším obleèení. Ronùv pohøeb musí být veselý, prohlásila. A» mì prý nenapadne dostavit se v èerném, jak to je zvykem. To Ron nechtìl. Chtìl, aby bylo rozlouèení veselé, nikoliv chmurné, jak to obvykle bývá.

Obøad se nekonal v kostele, ani ve veøejné obøadní síni. Poslední sbohem se odehrálo pøímo na høbitovì u vykopaného hrobu, kde u¾ byla spuštìna rakev. Celou „parádu“ øídil Judy bratr, ¾ádný veøejný pracovník. Pozùstalí se shromá¾dili kolem jámy v barevném, veselém obleèení vèetnì mì. Zírala jsem jako Alenka v øíši divù. Judy mìla pøipravený magnetofon, který vyhrával jeho oblíbené ¾ánry a lidé na pokyn Judy tancovali, mluvili k zesnulému v rakvi. I kdy¾ se odpovìdi nedoèkali, stále se radovali. ®ili jsme v Austrálii krátkou dobu a s nìèím tak zvláštním jsem se pøed tím nesetkala. Nejdøíve jsem se tváøila vydìšenì, ale potom kdy¾ jsem vidìla, jak se lidé jiné národnosti, v tomto pøípadì Australané louèí s milovanou osobou jsem se uvolnila a pøála pro Rona   krásný pøechod na druhý bøeh do neznámá.
 
Druhý pohøeb byl opaèného rázu.  Stelle zemøela maminka. V øeckém pravoslavném kostele bylo pøítomno nìkolik stovek lidí, vèetnì rodiny. Babièka le¾ela v otevøené rakvi k nahlédnutí.  Rodina byla soustøedìna u rakve. Najednou bylo slyšet strašný zoufalý sten. Ètyøi mu¾i museli násilím Stellu odtrhnout od mrtvého tìla maminky, které Stella køeèovitì svírala.
Tøetí rozluèka v Synagoze byla velice decentní s doprovodem Rabiho. Vladimír sedìl s mu¾i, já s ¾enami a dìtmi. Vìnec, který jsme mìli pøipravený, jsme museli na pokyn zanechat v autì. Na rakev jsme s ostatními házeli hlínu a kamínky. Pak se šlo na oslavu a vzpomínku zemøelé.
 
Kdy¾ zemøel náš èeský pøítel, jeho irská ¾ena zaøídila promítání z jeho pestrého ¾ivota plného dobrodru¾ství. Byla to opìt pøíjemná rozluèka a vzpomínka na veselého krajana.
 
Smutné však rozlouèení bylo po náhlém úmrtí blízké kamarádky. Byla ze ¾ivota vytr¾ena tak rychle, ¾e to byl šok, hlavnì pro rodinu, ale i blízké pøátele. Její zoufalý mu¾ odchod ze ¾ivota milované ¾eny tì¾ce nesl. Ani nevìdìl, kolik pøítomných se zúèastnilo rozluèky kamarádky, kteøí ji mìli rádi. Sedìl v první lavici s èernými brýlemi na oèích. Nechtìl z nikým z pøítomných ¾ádný kontakt. Všichni byli upozornìni, ¾e si rodina nepøeje kondolenci a po obøadu, který trval 20 min jsme museli v tichosti opustit prostory. Stalo se tak jak bylo pøáním. Nìkolik pøítomných po opuštìní místnosti a uzavøení velkých vrat krematoria bylo zklamaných, smutných.  Takhle si rozlouèení s blízkým èlovìkem nepøedstavovali. Celé vyjukané skupinì jedna z pøítomných navrhla rozlouèit se s nebo¾kou v nedaleké hospùdce i bez její truchlící rodiny. Skoro tøicet se nás sešlo. Vzpomínali jsme se sklenkou šampusu, který mìla kamarádka ráda na hezké èasy pro¾ité s ní. Také jsme litovali neš»astného man¾ela, pro kterého se odchod stal neskuteènì tì¾kým utrpením. Ka¾dý jsme jiný a se ztrátou milujících blízkých se vyrovnáváme rùznì.  Jeden se raduje a pro druhého jako by u¾ nebylo východisko. Jako by i pro nìho na urèitou dobu skonèil ¾ivot, ne¾ se vzpamatuje a posílí krásnými vzpomínkami na milovanou osobu.
 
Jana Gottwaldová
* * *


Komentáøe
Poslední komentáø: 02.11.2024  16:20
 Datum
Jméno
Téma
 02.11.  16:20 Von
 02.11.  14:17 Jaroslava