Neznámí Èeši, na které mù¾eme být hrdi
Opustili svou zemi v rùzných obdobích a za rùzných okolností, pøesto nepøestali být Èechy. Mnozí se ve svìtì neztratili a proslavili se v rùzných oborech od Tasmánie a¾ po USA. Austrálie byla v letech 1949 a¾ 1952 pro uteèence velmi vstøícná, pokud podepsali reverz, ¾e budou dva roky pracovat tam, kde to bude australská vláda vy¾adovat, navíc evropským imigrantùm zaplatila i lodní lístek. To mo¾ná byl i dùvod pro najití nového domova právì tam. Pokud do vyhledávaèe zadáte Milan Vyhnálek, král sýru, otevøe se neuvìøitelný pøíbìh o mladíkovi, který nauèil Australany vyrábìt a jíst dosud neznámé sýry.
Milan Vyhnálek 18. 10. 1925 – 10. 3. 2013
Pocházel z malé obce Hnátice pod Orlickými horami a mìl podle pøání svého otce pøevzít jeho hospodáøství. Jeho plány byly jiné, vystudoval obor sýraøství v Kromìøí¾i. Na závìreèné zkoušky se uèil v protiletadlovém krytu. Po studiích pomáhal uvést do provozu lanškrounskou sýrárnu. Jeho podnikatelské plány narušil rok 1948 a tak uprchl do Nìmecka. Tam se ¾ivil jako øidiè a automechanik a v srpnu 1950 se dostal lodí do Austrálie.
Podepsal reverz a pracoval jako døevorubec, na stavbách, vynikal i jako fotograf, muzikant, krejèí èi prodejce aut. Jen¾e on chtìl vyrábìt sýry, a proto si vytipoval oblast s vhodnými podmínkami pro chov mléèného skotu, a to byla severozápadní Tasmánie. Ji¾ první sýrárnu si otevøel v roce 1954, to ale nebyl jeho úspìšný podnik. V tasmánském Burnie vybudoval na zelené louce firmu s názvem Lactos. Tam úspìšnì vyrábìl své nové druhy, ementál, goudu, plísòové sýry i romadúr. Podnik mu 2x vyhoøel, ale nevzdal to a mimo Austrálii získal nová odbytištì v Japonsku, Evropì i v USA. Se svým jugoslávským kolegou Frankem Špeglièem vyvinul automatickou linku na výrobu sýra, èím¾ se výroba nejen zefektivnila, ale byla na takové úrovni, ¾e se mohla mìøit s tradièními svìtovými sýraøským velmocemi. Jeho Lactos se ve své dobì stal nejvìtším výrobcem sýru na ji¾ní polokouli.
Jeho syn nemìl o práci v oboru zájem, a proto firmu Vyhnálek prodal francouzskému podnikateli. V roce 1984 Vyhnálek otevøel vzorovou mléènou farmu Lacrum s vlastní sýrárnou. Na farmì bylo 500 dojnic a podnik lákal na exkurze odborníky i laiky. V devadesátých letech podporoval èeské studenty z vysokých zemìdìlských škol, kterým zajistil pobyt na farmách v Austrálii, na Novém Zélandu a v USA. V roce 1992 publikoval èesky svou knihu "Kde je tráva zelenìjší" o svém ¾ivotním úspìchu. Nezapomnìl ani na svou rodnou obec, kde nechal opravit køí¾ovou cestu, zhotovit nové varhany èi odlít dva nové zvony. Podporoval i místní spolky. V roce 2006 se vrátil do svého rodného kraje a zemøel v Ústí nad Orlicí, pochován byl ve své rodné obci.
Naši krajané svou cestu nekonèili jen v Austrálií, ale i v jihoamerických konèinách, napøíklad v Peru. Tam se stal známou osobností Dušan Hank Houfek. Také jeho ¾ivotní pøíbìh je zajímavý.
