Trpìlivost i hrad pøináší
Uèitel Josef Švehla se do tìchto míst dostal za trest. Pøi jedné procházce s Klubem èeských turistù ho upoutalo vyprávìní o vypálení Sezimova Ústí husity. Jako nadšeného amatérského archeologa se pustil do hledání zbytku mìsta. Zbytky mìsta našel, ale ten zvláštní kopec nedaleko mu nedal spát. Od starousedlíkù se toho moc o nìm nedozvìdìl. V roce 1899 se u kopce zaèíná upravovat cesta. Co¾ byl pro nìho signál zkusit kopat. A má první nález, posedlost ho nutí kopat stále. Vìtšinou navzdory úøadùm kope sám. A za tìch deset let kopání toho našel hodnì. Nejen zbytky zdiva hrádku, ale i hraèky, pivovarský kotel, dýky, klíèe, zámky i støevíc a kabelku. A v odpadní jámì kosti zvìøiny, prasat, ryb a rùzné pecky z ovoce èi skoøápky od oøechù. Dokonce i prehistorickou kamennou sekyrku a 19 cm dlouhou hovìzí kost (zbytek brusle?). Dostal se a¾ do hloubky sedmi metrù, kde našel speèenou dla¾bu s kamením a hlínou v jeden škvarek, kterou se sna¾il rozbít. Teprve pak úøady uznaly, ¾e našel Kozí hrádek.
Vra»me se v èase zpìt a¾ prvním zmínkám z roku 1377. To byl v dr¾ení Vlèka z Kozího a gotický hrad se nacházel na levém bøehu Kozského potoka, 5,5 km jihovýchodnì od Tábora a 2,5 km východnì od Sezimova Ústí. Majitelé, jak to bylo v té dobì zvykem, se èasto mìnili. Dùle¾itá jsou jména kolem roku 1413 Oldøich Vavák z Hradce, Ctibor z Kozího èi Anna Mochovská, pøívr¾enci kazatele a reformátora Jana Husa. Právì u nich našel Jan Hus své útoèištì. U Kozího hrádku a v jeho okolí kázal a pracoval na svých dílech. Dokonèil zde svou významnou Postilu, napsal traktát O svatokupectví, O církvi nebo spis O šesti bludiech. Z ji¾ních Èech odešel na hrad Krakovec u Rakovníka v roce 1414, na podzim se vydal na svou poslední cestu do Kostnice, kde byl za své názory 6. èervence 1415 upálen. Kozí hrádek na jeho spojitost s ním, byl 30.3. 1962 prohlášen za národní kulturní památku. Od roku 1991 je zøícenina v majetku mìsta Sezimovo Ústí. Ka¾doroènì se tam konají vzpomínkové slavnosti.
Kozí hrádek byl lehce pøístupný, prakticky ho chránily jen vodní pøíkopy. Mìl sice 140 cm silnou zeï, na východní stranì s bránou. Ve skále tesané sklepní místnosti a 18 metrù hlubokou studnu. Vì¾ovitý palác se tyèil do výšky 25 metrù. V roce 1438 vyhoøel, pravdìpodobnì ¾oldnéøi Albrechta II. Habsburského ho vyloupili a vypálili. V zemských deskách v roce 1542 je zápis Kozí hrad pustý. Celá staletí tak slou¾il jako zdroj stavebního kamene, postupnì zanášen zeminou, stromy a keøi.
Ale také o povìstech o pokladu ukrytém pod hrádkem. Jedna z nich vyprávìla o chudém chasníkovi, kterého vydìsil pøízrak mu¾e blí¾ícího se k ruinám. Staøenka mu pak vyprávìla o duchu zlého správce, který si musí hlídat poklad a èeká na vysvobození. Tak se tam na Velký pátek vypravil. Náhle z ruin se zaèal øinout vodopád zla»ákù. Podle slov staøenky o skromnosti èekal, a¾ proud ustane a ten poslední si odnesl domù. O pùlnoci ho vzbudil duch zlého správce a dìkoval za vysvobození. ®e se mu to nezdálo pochopil, kdy¾ ráno na stole našel košík plný zla»ákù. Opravil si za nì chaloupku, o¾enil se a ¾il š»astnì po dlouhá léta.
Model hradu a vykopané exponáty jsou k vidìní v táborské muzeu.
