ČERVENÝ KOSTEL V ÚSTÍ NAD LABEM

Není sice tak známý jako křesťanský kostel se šikmou věží, ale je jen o pár ulic dál. Ústečané mu říkají červený kostel, protože je charakteristický svou červenou cihlovou fasádou. Je zasvěcen apoštolu Pavlovi a je to evangelický kostel.

Stavbu financovali bohatí ústečtí podnikatelé a v roce 1902 byla vypsána soutěž pro architekty. Byl vybrán návrh lipského architekta Juliuse Zessigera a ústecký stavitel Alwin Koohler. 28.září 1904 byl položen základní kámen a celá stavba byla dokončena v roce 1906 a v tehdejších korunách stála 150 tisíc. Je to jednoduchá novorománská stavba s polokruhovou apsidou a 40 metrů vysokou věží. Okna půlkruhově zaklenutá. Nad portálem je trojúhelný froton s obloučkovým vlysem a latinským křížkem. Původní interiér se zachoval jen částečně.

Evangelické kostely jsou strohé proti bohatým křesťanským a po válce byl vnitřek upraven. Původní okna, zdobená apoštoly Pavlem a Petrem, výjevy ze života Krista s ornamenty byly zničeny při náletu v dubnu 1945.  Okna v apsidě byla zazděna a vnitřní německé nápisy zabíleny. Nad vchodem a na bocích stěn je umístěna dřevěná kruchta. Původně na ni byly citáty z bible psané v němčině, které byly po válce nahrazeny zlacenými kříži, které se v evangelických kostelích nevyskytují. Dokumentace se žádná nedochovala, původní obyvatelstvo bylo odsunuto.
 

Z drobných zmínek dobového tisku se vědělo, že klenba se svým rozpětím 12 metrů je postavena z betonových prefabrikátů, ale pozornost se tomu nevěnovala. V té době se již železobeton používal při stavbách železničních mostů, ale při stavbě kostela v té době, by to bylo velmi neobvyklé. Teprve v roce 2008 dostalo ústecké muzeum článek z berlínského časopisu z roku 1905 věnovaný stavbě kostela, včetně fotografií a nákresů. Unikátní bylo technologické řešení podle nového patentu vídeňského inženýra Franze Visintinoho na předpojaté příhradové nosníky. O jeho prvním použití pro klenbu kostela psal a vyzdvihoval tehdejší odborný tisk po celém světě.

Na jednom ze snímků je vidět rozestavěnou klenbu s tenkými stěnami železobetonových nosníků tak tenkých, že připomínají „pavoučí síť“.
 

Potvrzenou informací je i to, že veškeré části klenby byly dovezené již hotové a klenba se skládala až na místě. Tedy uznání i pro ústeckou stavební firmu. O unikátní klenbu se zajímají i budoucí architekti z celého světa. Na kruchtě jsou původní varhany kuželovitého tvaru s dvěma manuály z dílny Hermanna Euleho. Socha žehnajícího Krista v nadživotní velikosti je zhotovena z kararského mramoru.
 

Ze stejného mramoru byl zhotoven krásně zdobený oltář, jehož otesaná strana směřuje k soše. Další zajímavostí je, že byl vytápěný až po kruchtu parním topením a na původních radiátorech jsou zdobné vlysy. Odvod páry byl zamaskován na střeše. A již od začátku byl plně elektrifikován.

Ve věži, ze které býval krásný rozhled na město, byly původně tři zvony. Dochoval se ten největší s vyobrazením Martina Luthera. Věž zatím není přístupná.

Poslední zajímavostí je i to, že slouží k bohoslužbám Církvi československé husitské a Českobratrské církvi evangelické, jenž jsou správci. Čas od času jsou tam i nádherné koncerty sborového zpěvu.

Kostel je od roku 1998 chráněnou kulturní památkou.

Foto: autorka a Retro Ústecka

Jaroslava Krejčová

* * *
Zobrazit všechny články autorky