Demolice Nìkdy zasáhne vyšší moc, prozøetelnost, osud, nebo náhoda, nebo všechno dohromady. Takhle k tomu došlo na jaøe v jedné malé vesnièce na severu Èech, nedlouho po skonèení války. Uprostøed návsi u kaplièky byl malý mùstek, pod ním¾ vedl potok do husího rybníka, jak se mu øíkalo. Vlastnì to nebyl ¾ádný potok, byla to jen taková deš»ová strouha, kterou starší dìti rády pøeskakovaly. Rybník nebyl zvláštì velký, ale hejna hus a kaèen ho dennì u¾ívala. Koèí sem vodili konì k veèernímu plavení. Mùstek byl bez zábradlí, krásnì klenutý, z boèních stran porostlý keøíky bezu a slou¾il mnohá léta. Stál vlastnì uprostøed návsi a obec rozdìloval na dvì èásti. Tradiènì na horòáky a dolòáky. I zde postupnì došlo k tomu, ¾e fyzická ¾ivotnost, nebo jinak øeèeno pou¾itelnost, dosáhla svého konce a mùstek do¾il. Klenutí se zøetelnì drobilo, spáry se zvìtšovaly a nìkteøí se ji¾ této cestì vyhýbali.
Odpovìdní konšelé se zaèali radit. Navrhovali, hlasovali, zapisovali, ale dohodnout se nemohli. Èást z nich, zejména horòáci, byla pro okam¾ité zbourání a postavení nového, betonového, širšího, se zábradlím a chodníkem pro pìší, tedy moderním, u¾iteènìjším a bezpeènìjším. Zprvu se zdálo, ¾e je to výborný nápad. To lidi urèitì potìší. Kdy¾ došlo na otázku, kolik stavba nového mùstku bude stát, názory se pøíkøe rozdìlily. Byla vyhlášena pøestávka a do schùzovní místnosti pøinesl obecní doruèovatel další basu piv, proto¾e se jednání prodlou¾ilo.
To tam bylo jednoznaèné rozhodnutí. Dolòáci byli spíše pro opravu a podepøení, co¾ by bylo mnohem levnìjší, Také by se zachoval pùvodní vzhled návsi s kaplièkou, který byl po léta na pohlednicích pro turisty.
„Vá¾ení, mìjte na pamìti, ¾e první kolorované fotografie naší obce se objevily ji¾ v roce 1912,“ pøipomenul kulturní historii uèitel jednotøídky Kalaš.
„To by se mìlo, pøece jen zvá¾it,“ dodal ztichlým hlasem.
Ani po další base piva k rozhodnutí na schùzi nedošlo. Nerozhodnost a šarvátka s obviòováním z korupce a úplatkù situaci komplikovalo. Oddalováním opravy, nebo stavby nového mùstku, hrozilo jeho zøícení. Hlasování a návrhy se opakovanì odkládaly, jednou kvùli volbám, jednou kvùli ¾ádosti o posouzení technického stavu, nebo pøidìlení penìz.
Štajgr Pouva, zvyklý výbuchùm na šachtì, byl jednoznaèný:
„Já bych to vyhodil do povìtøí a bylo by po prdeli,“ zkoušel dostat na svou stranu váhavé zástupce výboru.
„Nepøivolávej neštìstí ty radikále, staèí, ¾e se rouháš v hospodì,“ mírnil jeho nápad zástupce ¾ivnostníkù Kareš, který byl spíše pro návrh na podepøení klenby.
„Vidím, ¾e se budeme tak dlouho rozhodovat, a¾ nám to spadne samo, nebo se tam, nedej Bo¾e, propadne autobus,“ varoval starosta Zemek, který v obci a okolí pùsobil také jako cestáø.
Nakonec však rozhodla vyšší moc, jak bylo uvedeno na zaèátku. Místní chlapci našli na konci obce mezi keøi u cesty do polí nìmecký pásový motocykl NSU HK-101 Kettenkrad. Byl èásteènì rozebraný, ale stal se okam¾itì pøedmìtem jejich hry na vojáky. Motor se nastartovat nepodaøilo, ale tanèík se stal okam¾itì zdrojem vìcí, z hlediska klukù velmi potøebných. Prohledali všechny brašny, bedýnky, kuføíky a rozebrali si nálezy mezi sebou.
Nejzajímavìjší nález byl v døevìné khaki bedýnce. Byly to ruèní granáty. Nic kluky nevarovalo, ani nevìdìli nejdøíve, co s nimi udìlají, ale ka¾dý si vzal dva, tøi a šlo se domù. Cestou si tento úlovek rozmysleli a vzít si je domù, se jim zdálo pøece jen být nebezpeèné. Schovali si je tedy pod mùstek k rybníku. Jeden z nich, zvìdavý Slávek, ale neodolal, a pøinesl si jeden granát domù.
Naštìstí si ho všiml otec, který okam¾itì zakroèil a granát mu sebral. Kdy¾ se Slávek Maryška pøiznal, a øekl, ¾e ostatní si vzali také, ale schovali si je pod mùstek na návsi, dostal otec málem infarkt. Okam¾itì bì¾el s granátem na èetnickou stanici, kde nastalo zdìšení. Jakmile èetnický strá¾mistr Vitásek uvidìl Maryšku s granátem v ruce, chtìl nejdøíve vyskoèit ven oknem. Pak si to rozmyslel a pøikázal mu, aby ho opatrnì polo¾il na zem v chodbì. Budovu Národního výboru, kde byla i èetnická stanice, peèlivì zamkl a naøídil Maryškovi, aby hlídal a ka¾dého od vchodu odhánìl co nejdále.
Strá¾mistr zburcoval trubaèe hasièù Pánka, aby vytroubil poplach a za pomoci vylekaných sedlákù a dobrovolných hasièù silnici pøepa¾ili la»kami, místo oznaèili velkou cedulí s nápisem Pozor miny – nevstupovat. Na obou koncích obce umístili dopravní znaèky Zákaz vjezdu a rozmístili hlídky. Okolí mùstku se brzy zaplnilo zvìdavci, které hlasitì rozhánìl Vitásek. Neodbytným èumilùm hrozil pendrekem a naznaèoval rukou, ¾e zamýšlí pou¾ít varovné výstøely. Napìtí vzrostlo, kdy¾ se pekaø Lhotecký dobrovolnì nabídl, ¾e granáty odnese zpátky do rokle. Z davu se ozvaly nesouhlasné výkøiky, a» neblbne a jde radìji míchat tìsto.
Záchrana pøišla teprve pozdì veèer. Z okresního mìsta pøijeli vojáci, kterým se podaøilo houf zvìdavcù rozehnat, a po krátkém prùzkumu nechali vystìhovat z blízkého okolí od rybníka všechny lidi. Èekalo se celou noc, co bude. Místní se oznaèenému místu pøece jen peèlivì vyhýbali, konì se neplavili, husy a kaèeny zùstaly zavøeny doma. Pøes obec se nejezdilo.
Èasnì ráno pyrotechnici nejprve vyzvedli granát z chodby budovy Národního výboru a pøidali ho k ostatním pod mùstek. Nechtìli riskovat další pøenášení munice a odpálili hromádku granátù pøímo pod mùstkem. Kolem deváté ráno zatroubil trubaè Pánek varovný signál a ozval se výbuch. Do okolí a po návsi létaly kameny a hlína. Výsledek byl ú¾asný. Po mùstku ani památky. V silnici se vytvoøila velká díra a bylo zbouráno. Výbuchem nebyla poškozena ani ¾ádná okna v okolí. Jen u Skorcových došlo k pøedèasnému otelení krávy, které dopadlo dobøe.
„Já vám to øíkal, ¾e nejlepší by to bylo vyhodit do povìtøí a hotovo,“ uklidòoval vzrušení štajgr Pouva.
„Stejnì si myslím, ¾e v tom máš prsty,“ nenechal se odbýt ¾ivnostník Kareš. „Ty kluky si musel navést, jinak si to neumím pøedstavit. Ty jsi neštìstí naší obce. Víš, co se mohlo stát?“
„Je¾íši, dejte u¾ pokoj a buïte rádi, ¾e to takhle dopadlo. Mùstek se postaví novej a zasejc se mù¾ete hádat o nìèem jiným,“ uklidòovala chlapy Lhotecká, man¾elka místního pekaøe, pøedsedkynì odboèky Èerveného køí¾e, její¾ èlenky byly pøipraveny poskytovat zranìným první pomoc. Naštìstí k ¾ádnému zranìní nedošlo, tak rozdaly pár práškù proti bolení hlavy. Èetnický strá¾mistr si øekl o dva.
Lidé mohli opìt chodit pøes náves. Ne¾ byl postaven mùstek nový, museli pou¾ívat cestu kolem druhé strany rybníka, auta a autobusy vesnici objí¾dìly. Konšelé a místní èinitelé se chodili dívat na vzniklý prostor pro stavbu nového, betonového mùstku se zábradlím a chodníky pro pìší s uspokojením. Parta klukù pøemohla nechtìnì hlasování i pøipravované referendum. Nakonec i potrestání je minulo, vìtšího uznání vdìènosti se ale nedoèkali. Zaèátkem školního roku stál u rybníka nový mùstek a uèitel jednotøídky Kalaš poøídil první fotografie do kroniky obce.
.jpg)
Nìkdy zasáhne vyšší moc, prozøetelnost, osud, nebo náhoda, nebo všechno dohromady. Takhle k tomu došlo na jaøe v jedné malé vesnièce na severu Èech, nedlouho po skonèení války. Uprostøed návsi u kaplièky byl malý mùstek, pod ním¾ vedl potok do husího rybníka, jak se mu øíkalo. Vlastnì to nebyl ¾ádný potok, byla to jen taková deš»ová strouha, kterou starší dìti rády pøeskakovaly. Rybník nebyl zvláštì velký, ale hejna hus a kaèen ho dennì u¾ívala. Koèí sem vodili konì k veèernímu plavení. Mùstek byl bez zábradlí, krásnì klenutý, z boèních stran porostlý keøíky bezu a slou¾il mnohá léta. Stál vlastnì uprostøed návsi a obec rozdìloval na dvì èásti. Tradiènì na horòáky a dolòáky. I zde postupnì došlo k tomu, ¾e fyzická ¾ivotnost, nebo jinak øeèeno pou¾itelnost, dosáhla svého konce a mùstek do¾il. Klenutí se zøetelnì drobilo, spáry se zvìtšovaly a nìkteøí se ji¾ této cestì vyhýbali. 
