Kam s tím?
Kam s tím? What to do with it? Wohin damit? To pøidávám pro pøípadné zájemce pøekladatele, kteøí se zajímají o enviromentalistiku v širším obsahu. Samozøejmì hned vysvìtlím, co je to za obor. Velmi jednoduché a všude dostupné vysvìtlení. Je to snaha pochopit promìny prostøedí èinností lidí s vyu¾itím znalostí chemie, fyziky, geografie, ekonomie. Jak s tím bojovat, abychom si zachovali èisté ¾ivotní prostøedí a neznièili si ho nenávratnì. Jedním z problémù je, kam s tím, co ji¾ nepotøebujeme a nepou¾íváme a co se nám kolem nás hromadí a pøeká¾í. Pøipomeòme si slavný fejeton spisovatele Nerudy. Tehdy napsal – Kam s ním? Mìl kliku, nakonec si slamník vzala mlíkaøka pro podestýlku koze. S nìkterými zbyteènostmi to tak jednoduché není.
Paní doktorce Chlupáèové postupnì rostl doma v šatnì problém. Podobný problém vzniká u ka¾dé ¾eny, zvláštì u tìch, které na sebe dbají a rády se podøizují aktuální módì. Problém je øešen rùznì. Pøecpaná skøíò se jednoho dne podrobí inventuøe a s nìkterými odìvy, kabáty, suknìmi se s tì¾kým srdcem rozlouèí. Pøitom vzpomíná, co v tomto svetøíku za¾ila na Mallorce. Mù¾e ho darovat, prodat nebo vlo¾it do kontejneru pro další vyu¾ití.
Kdo by mohl ale potøebovat starý ko¾ich?
Barevné kontejnery na sklo, papír a plasty zná pravdìpodobnì ka¾dý. Narazit na nì mù¾ete témìø na ka¾dém rohu. Stejnì tak témìø ka¾dý ví, ¾e do modrého kontejneru patøí papír, do zeleného sklo a do ¾lutého plasty. Ménì známý je oran¾ový kontejner na nápojové kartóny, tedy krabice od mléka, vína nebo d¾usù. Na ten však nenarazíte tak èasto. I pøi tøídìní tìchto základních odpadù platí pravidla, která ka¾dý nezná. Tøídìní pøepokládá, ¾e dotyèný rozezná sklo od pet lahve. Do kontejneru na sklo se napøíklad nevhazuje porcelán ani kovová víèka od lahví. Do plastù zase rozhodnì nepatøí novodurové trubky nebo obaly od nebezpeèných chemikálií. A kontejner na papír není urèený pro hygienické potøeby.
Paní doktorka Chlupáèová tak chytrou Anèu, jakou mìl Neruda, neznala, aby jí poradila, jak se zbavit staršího, ale stále na pohled pìkného ko¾ichu z nutrie. Ko¾ichu si tehdy pova¾ovala, proto¾e to byl pøekvapivý dárek od man¾ela, koupený za jeho mimoøádnou odmìnu, které dostal od podniku za vyøešení a likvidaci prùmyslové skládky. Starý ko¾ich visel ji¾ delší dobu ve skøíni, a proto¾e èasem dostala další ko¾íšek bizamový, zùstala pùvodní nutrie viset bez u¾itku. Èasto si øíkala, kam s tím starým ko¾ichem, nosit ho u¾ nebudu, nìkomu by se mohl hodit, ještì by mohl nìjakou potøebnou ¾enu zahøát a zkrášlit. Velmi ráda by se toho ko¾ichu zbavila. Jako by chtìla odlo¾it ty zašlé vzpomínky, které ji ko¾ich pøipomínal, ale pøi pohledu do skøínì se stále vracely a pøetlaèovaly se s veselejšími, svì¾ími událostmi v bizamu.
Podle jejího názoru u¾ je ko¾ich na dnešní dobu pøíliš objemný, tì¾ký, zbyteènì teplý. Pøi souèasných zimách je dokonce ménì pou¾itelný. Nároèná je i jeho údr¾ba, vìtrání a prohlí¾ení, aby se do nìj nedali moli. Uznává, ¾e je u¾iteèný jedinì pøi dlouhém pobývání v zimì venku. Také se mù¾e osvìdèit a rovnì¾ na reprezentaci je vhodný. Starostlivì se poptávala v práci, u pøíbuzných a známých, èetla inzeráty a rùzné letáky.
Kam s nenošeným ko¾ichem? Sousedka Kropáèová jí øekla, ¾e jí nepotìší, oni ho neprodali nikde. Dnes není u¾ doba na ko¾ichy, tak buï uskladnit na dalších 20let a doufat, ¾e zas budou v oblibì, nebo vyhodit. V trafice ji Helenka øekla, ¾e se taky obává, ¾e éra ko¾ichù u¾ je nenávratnì pryè. Dokonce prý mají doma dva ko¾ichy a obèas pøemýšlí, ¾e je nacpe do kontejneru na hadry. Kolegynì v práci ji radila, aby to vzala ke schopné švadlenì a nechala ze starého ko¾ichu ušít vesty anebo udìlat rùzné doplòky. Ty se prý dneska nosí a má tak dost slušnou šanci je potom prodat. Prodat klasický ko¾ich dnes je dost tì¾ké, zvláš» pokud si za to pøedstavuje tr¾ní cenu. Její sestra Helenka jí poradila, aby zkusila zavolat do Mink and Honey, jestli zrovna nìco nehledají. Nehledali. Bylo jí uctivì øeèeno, ¾e nevykupuji staré ko¾ichy, ale jen podle zájmu upravují a potom nabízí hotové unikátní kousky podle zakázky.
Také se podívala na AUKRO. Kdy¾ vidìla ty sloupce obrázkù, udìlalo se jí špatnì. Bylo tam sto ètyøicet nabídek dámských ko¾ichù od 250–35.000 Kè. ®ádný velký zájem nebyl. Kdo by to kupoval. Bylo jí divné, ¾e kdysi vlastnictví ko¾ichu pøedstavovalo urèitou pøíslušnost k movitìjším, bohatším lidem. Teï takový pøedmìt byl znakem nièení pøírody, muèení a zabíjení zvíøat. Ohro¾ování ¾ivotního prostøedí. Jak to postupnì vzniklo, našla pøi surfingu na internetu. Z širokého prùzkumu agentury Focus, v roce 2017 na základì standartního dotazníkového šetøení s více jak tisíci odpovìdí se ukázalo, ¾e vìtšina obèanù Èeské republiky nesouhlasí s chovem a zabíjením ko¾ešinových zvíøat. Dokonce osmdesát pìt procent dotázaných uvedlo, ¾e si vìci z pravých ko¾ešin nikdy nekupuje.
Takhle se to má. Proti chovu a vybíjení ko¾ešinových zvíøat vytáhli do boje pøíznivci hnutí Svoboda zvíøat. Na protestní akci se vyzbrojili nejen transparenty odsuzujícími výrobu pravých luxusních ko¾ichù. Pøed ko¾ešnictvím v ®elezné ulici v Praze 1 se dokonce nezdráhali veøejnosti pøedvést i ty nejkrvavìjší relikvie. Pøed výlohu polo¾ili napøíklad i rakev se sta¾enou støíbrnou liškou. To s paní doktorkou pøímo zatøáslo.
Co jí ještì více rozrušilo, byl èlánek o skupinì Extinction Rebellion. Rebelie proti vyhynutí zvíøat provedla blokádu ulice Vyskoèilova v pra¾ské Michli. Úèelem akce bylo upozornit na probíhající klimatickou krizi. Krátkodobá pøerušení provozu byla nepøíjemná a sledovala hlavnì upozornìní na ohro¾ování ¾ivotního prostøedí. Zrovna tak se seznámila se sociálním ekologickým hnutím Nesehnutí. Dobrovolníci povzbuzující lidi k zodpovìdnosti k druhým a svými aktivitami chrání ¾ivotní prostøedí. Kampaò proti zabíjení zvíøat kvùli ko¾ichùm zahájili ekologové v Brnì. Akce nazvaná "Proti srsti" vyvrcholila demonstrací v Praze. Organizátor setkání z brnìnského ekologického hnutí Nesehnutí soudí, ¾e ko¾ešinové farmy nemají v civilizované spoleènosti místo. Z toho všeho vidìla, ¾e uplatnit nepou¾ívaný ko¾ich podle pøedstavy dobrého prodeje a jeho u¾iteèného vyu¾ití je marnost. S myšlenkou o prodeji se rozlouèila. Pøece jen se dobrá duše, podobná Nerudovì Anèe, našla.
Kdy¾ si postì¾ovala poš»aèce Kropáèové, tak dostala radu. Kropáèová jí øekla, ¾e poblí¾ námìstí stojí oran¾ová plechová bedna Potex na staré hadry a odìvy. Sama tam prý vtlaèila kabát z maturitního setkání po tøiceti letech, jen ho musela na nìkolikrát pøestøihnout. Moudøe jí radila, aby to tam šoupla a bude mít po starosti. On se nìkdo o ten ko¾ich urèitì postará. Bylo rozhodnuto. Paní doktorka Chlupáèová se ji¾ nerozmýšlela.
Hned druhý den popadla ko¾ich, po¾ádala všechny ondatry za odpuštìní a vydala se k námìstí. Oran¾ový kontejner stál u kraje chodníku a pøímo vyzýval, aby byl naplnìn zbyteènými odìvy k dalšímu vyu¾ití. Zkusila tam ko¾ich nacpat, ale dál nešel. Nejhorší bylo, ¾e nešel ani zpátky. Cloumala pákou i s ko¾ichem støídavì tam a zpìt, ale ani se nehnul. Jen o nìco málo posunula celý kontejner z chodníku. Nezbylo nic jiného ne¾ tam ko¾ich nechat, napùl venku, napùl uvnitø. Podivnì vypadal visící levý rukáv pøes okraj otvoru. Pøihlí¾ející hlídaè parkovištì se nabídl, ¾e ji s ko¾ichem pomù¾e. Ještì s jedním øidièem se sna¾ili ko¾ich vtlaèit do kontejneru. Nedaøilo se. Dosáhli jen ohnutí páky vstupního otvoru a tím se ko¾ich ještì více stiskl. Tím, jak tlaèili ko¾ich dovnitø, s mohutným povzbuzováním hej rup, posouvali kontejner z chodníku do vozovky a zpùsobili frontu aut, která nemohla projí¾dìt. Nakonec stála i tramvaj. Zatlaèili kontejner zpátky a pokrèili rameny. Více udìlat nemohli.
Paní doktorce ko¾ich nedal spát. Ka¾dý den se chodila dívat, jestli se nìkomu podaøilo s ko¾ichem hnout, ale marnì. Po ètrnácti dnech pøijelo sbìrné auto Potexu a øidièi se po krátkém boji podaøilo ko¾ich dostat ven. Starší paní, která jeho boji a úsilí pøihlí¾ela, se ko¾ich velmi líbil. Kdy¾ ho tedy tolik obdivovala projevil øidiè dobrou vùli a ko¾ich trochu naèechral a pomohl ho paní obléknout. Byl jí akorát. Vdìènì podìkovala a øidiè si oddechl, proto¾e sám pochyboval, jestli by byl pochválen za pøivezení ko¾ichu do sbìrného støediska.
Z poèátku nevyøešitelná situace s nutrií, podobající se Nerudovskému slamníku, byla tímto šlechetným èinem øidièe pøijatelnì vyøízena. Blí¾ilo se podzimní období s chladným, nevlídným poèasím a starší dùchodkynì se nemusí bát zimy pøi svých pochùzkách a nákupech.
Mù¾eme jít trochu dál za toto vyprávìní? Nepodobá se toti¾ náš vlastní ¾ivot tomu starému slamníku? Nebo tøeba tomu obnošenému ko¾ichu? Kolikrát také nevíme, kam s ním. Rádi bychom se ho zbavili, toho starého, prole¾eného a propoceného ¾ivota, a zaèali nanovo. ®ivot tak jednoduché øešení nenabízí. Naše minulost, náš dosavadní ¾ivot, se nám neustále vrací a nechat jej jen tak nìkde le¾et, nebo zastrèit, nemù¾eme. To je, prosím, situace ryze existencionalistická.
Mlíkaøka pak není nikým jiným ne¾ zachránkyní, v jejím¾ náruèí nakonec náš ¾ivot spoèine a skonèí, stejnì jako skonèil Nerudùv fejeton a problém paní doktorky Chlupaté. Zùstává zde jen interpretace duchovního rozmìru, nad kterým se mù¾eme blahovolnì usmívat.
Pøemysl Èasar
* * *
