Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatoslav,
zítra Barbora.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Prozraï mi zrcadlo, jaká jsem
 
Chtìli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedineènou pøíle¾itost. Pohlédnìte do své duše, a tak nìjak ji vyzpovídejte.

Je to urèitì výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto pøípadì mo¾né utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, ¾e tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.  

Výhodou také je, ¾e prostor není omezen ani místem ani èasem. A tak se ptejte zrcadla a pøinu»te ho vyprávìt…
 
Tìšíme se!
Václav a Ludmila

 
* * *

Jana Babánková povoláním lékaøka (pediatr)

Zrcadlo: Hej ty, kudrnatá, poèkej! Tebe u¾ jsem tady vidìlo víckrát. Pojï si pokecat, ne¾ se ta Tereza vrátí. 
Jana: To jsem se lekla! Mluvící zrcadlo? Jen si umyju ruce. Obèas se tady objevím, ale na setkání s tebou si moc nepamatuju. Neber si to osobnì, ale takovým jako ty se spíš vyhýbám a vyhledám je jen v pøípadì nutnosti. I v tìlocviènì se pøed tvým bráchou schovávám za reproduktor. Mám toti¾ tu smùlu, ¾e poøád dobøe vidím a ta podívaná u¾ není nic moc.

Z: Všechny ¾enský  pøede mnou stráví hodiny, natøásají se, zatahují bøicho. A ty ne?
J: No ráno teda pøed zrcadlo musím, hlavnì kdy¾ jdu mezi lidi, ale na to staèí jen varianta v koupelnì. Trochu se musím „vylepšit“, i kdy¾ to teda u¾ moc nejde.

Z: Nemù¾eš být tak stará, kdy¾, jak øíkáš, chodíš do tìlocvièny. Nebo tam jen chodíš uklízet?

 

J: No, vìkem jsem spíš uklízeèka se smetákem. Ale zatím díky Terezce, si chodím pøi jejím cvièení v té naší bandì uklidit hlavnì ve své hlavì. Není to brnkaèka, dostáváme dost do tìla, ale hlava se ti krásnì vyèistí. Tìlo u¾ sice leckde bolí, ale dr¾í pohromadì. U¾ kdysi pan Tyrš øíkal: Ve zdravém tìle zdravý duch. Však se také všemo¾nì sna¾ím tuhle myšlenku podsouvat i dnešní mladé generaci rodièù a dìtí, kteøí chodí ke mnì do ordinace. Je to jedna ze souèástí mé práce. To by ses divilo, kolik dìtí má v souèasné dobì psychické problémy spojené se svou váhou. Pøibývá anorexií, ale i naopak tlouštíkù. Vìtšinu tìch dìtí znám od miminka a tak mnì není jedno, co se s nimi dìje.

Z: Tak to poèkat! Pìknì popoøádku. Já jsem zrcadlo z bazaru, nìco u¾ pamatuju. Tak¾e jestli myslíš Miroslava Tyrše, autora èeského tìlocvièného názvosloví a jednoho ze zakladatelù Sokola, je ti aspoò 140 let.
J: Myslím, ¾e jako zrcadlo z bazaru dobøe víš, ¾e nìkteré výroky osobností jsou pravdivé i po mnoha letech. A nemusíš si s tìmi lidmi podat ruku.

Z: Dobøe to zkoušíš zamluvit. Však já z tebe ten vìk vytáhnu. O jaké ordinaci to mluvíš? Psychické problémy, dìti, rodièe? Ty jsi psychiatr?
J: Nìkdy to tak vypadá, ale jsem pediatr.

Z: Jo tak! Tak¾e ty jsi lékaø a staráš se o zdraví dìtí! A proè zrovna pediatr, to ti nìkdo poradil? Psychiatrie by ti taky slušela.
J: Byla to š»astná náhoda. Chtìla jsem pùvodnì na pøírodovìdnou fakultu, ale nevzali mnì. Tak jsem šla pracovat na dìtské oddìlení do Motola. Jako pomocná síla a holka pro všechno jsem prošla nìkolik oddìlení. Tam jsem se zamilovala do pediatrie a po roce zaèala studovat na Fakultì dìtského lékaøství. A je to moje láska na celý ¾ivot.

Z: Jak já to vidím, od psychiatrie to není zas tak daleko. Léèit dìti pøece musí být nároèné. Obzvláš» v souèasné dobì. Nìkteré dìti se mi kolikrát nevejdou ani do zábìru, jak jsou, ehm, prostorovì výraznìjší. Nebo to tak bylo v¾dycky?
J: Nároèné to je nìkdy víc s rodièi ne¾ s dìtmi. Chce to spoustu trpìlivosti a musíš poøád mluvit a vysvìtlovat. Obèas se z ordinace ozývají zvuky jako ze støedovìké muèírny, kdy¾ ráno odebíráme krev. To bys neøeklo, jakou mají ti cvrèci sílu a jak doká¾ou bojovat. Tady vìtšinou ¾ádná slova nepomohou. Ale kdy¾ takového malého bojovníka nabereš na první dobrou, je to bezvadný pocit. Èasto se i hodnì nasmìjeme. S malými mudrlanty, co vymyslí nevymyslitelné nebo naopak s puber»áky a jejich specifickým slovníkem. Jindy je tam zase trochu smutno, tøeba právì proto, ¾e tìch prostorovì výraznìjších dìtí, jak øíkáš, stále pøibývá. A bojovat s tímhle problémem se nìkdy podobá boji s vìtrnými mlýny.

Z: A proè jich pøibývá?
J: Na tohle ti neodpovím. Jednou vìtou to nejde a tolik èasu nemáme. A vùbec. Jsi sice bazarové, ale tak trochu kouzelné ne? A taky u¾ nìco pamatuješ. Odpovíš si samo. 

Z: Tyhle tvoje diplomatické klièky. Jsou líné ty souèasné dìti, co kolem toho budeme chodit po špièkách. A taky mi pøipadá, jako by pohasly. Pamatuju doby, kdy mìly dìti ještì takové radostné plamínky v oèích. Pamatuješ?
J: Všechny se s tìmi plamínky narodí. A dál u¾ je to trochu na nich a hodnì na rodièích. Rodièe jsou dneska èasto líní i pøeèíst jim na noc pohádku, nato¾ aby s nimi hráli na honìnou. Radši je posadí k mobilu. Hlavnì ti, kteøí vypadají podobnì jako jejich dìti. Populace tloustne celá. A zkus potom vykládat o rizicích nadváhy a mo¾nostech, jak to øešit. Koukají zle. ®ádné øešení tady toti¾ není zadarmo. Musí se nad tím pøemýšlet a stojí to i námahu a ta leckdy bolí.
Tohle sama dobøe vím. Jako malá jsem byla pìknì kulatá. Ve škole mi øíkali „machna“. Hrùza! Kdy¾ jsem to chtìla zmìnit, nebojovala jsem jen sama se sebou, ale taky s mámou, a to bylo fakt tì¾ký.
Tak¾e rodièe to musí pochopit a uchopit. A co myslíš – slyším vìtšinou jen, proè to nejde. Ale jsou i výjimky, kdy se to daøí a to je pak velká radost. Proto vím, ¾e ta moje snaha má smysl.

Z: Kdy¾ máš tu práci tak ráda, proè ji dìláš jen obèas?
J: Tak ty prostì nedáš pokoj, viï?! No tak dobøe, je mi 69 let, tak¾e u¾ jsem jen pracující dùchodce. Ordinaci jsem pøedala mladší kolegyni.

Z: Jo tak, dùchodce! Tak to teï nevíš, co s èasem, ¾e?
J: To bych neøekla. Volný èas co mám, kdy¾ nejsem v ordinaci, se nìjak rozdìlil mezi vnouèata, mamku a taky, kdy¾ to jde, ambulanci pro ukrajinské dìti v Motole. Tak¾e ¾ádná nuda. Øekla bych, ¾e skoro stejná nestíhaèka jako døív. Kdy¾ potøebuju udìlat nìco navíc, tak zbývají veèery prodlou¾ené o pár hodin do noci. Poøád slyším ze všech stran: ®e u¾ se na tu práci nevykašleš. Nejde to. Mìla bych pak pocit, ¾e u¾ je mì jenom polovic.

Z: Hm, tak jednu taky takovou tu mám ka¾dé ráno pøed sebou s kruhama pod oèima z nevyspání.
J: Pravda, tohle máme s Terezkou stejnì. Obì máme rády výzvy, které nás tak trochu popohání dopøedu a cíle, kterých je potøeba dosáhnout. Èasto na to je omezený èas a den má stále jen 24 hodin.

Z: Tohle nechápu, za èím se poøád ¾enete, je to v¾dycky tak dùle¾ité?
J: Pro mì ano, jen ty aktivity se mìní v èase. Teï je trochu víc èasu na ruèní práce pro potìšení svoje, ale hlavnì tìch druhých. U toho vydr¾ím do noci. Èasto ale také trávím veèery v kuchyni u sporáku. Vaøím a peèu ráda. Vìtšinou toho je víc, ne¾ sníme, i kdy¾ vozím jídlo mamce. Ale strávníci se v¾dycky najdou v rodinì nebo i kousek vedle. Døív to bylo trochu jiné. Práce na celý úvazek a k tomu slu¾by. Doma jsme tenkrát ještì byli ètyøi. Man¾el jako lékaø také slou¾il. Nìkdy jsme se o ty holky jen taktak vystøídali. A k tomu semináøe, studium. To pak byly i ty dlouhé veèery krátké, ale šlo to, proto¾e muselo. Jediný, co teï pøi pohledu nazpìt vidím a je mi to tak trochu líto, ¾e jsem na ty moje holky nemìla víc èasu. Ale tím pádem taky nebyl èas je moc rozmazlit. Byly dost samostatné ve škole, i co se pak studií týkalo. A já se jen sna¾ila, aby ten mamahotel fungoval.

Z: O jakém tvém studiu mluvíš, kdy¾ u¾ jsi mìla hotovo?
J: Tohle v medicínì neplatí. Uèíš se celý ¾ivot. A já si k tomu ještì pøihodila studium homeopatické a fyziologické regulaèní medicíny (FRM).

Z: Co to je? Nic mi to neøíká.

 

J: Tak ti to krátce vysvìtlím. Homeopatie je léèba podobného podobným. Její zakladatel pan Samuel Hanneman si všímal, ¾e dostane-li se urèitá pøírodní látka do tìla, vyvolá specifickou reakci. Tøeba bodnutí vèelou vyvolá otok, zarudnutí, bolest a svìdìní. On ale pøišel na to, ¾e kdy¾ se ten vèelí jed mnohonásobnì speciálnì naøedí a podává v tìchto miniaturních dávkách, tak u stejných pøíznakù, pùsobí jako lék. U FRM je to podobné, jen se tam více vyu¾ívají látky tìlu vlastní – hormony a cytokiny. Tak¾e ¾ádná chemie, jen pøírodní látky. Tohle mnì hodnì oslovilo, chtìla jsem se to nauèit. Vypadá to jednoduše, ale zdání klame. Trvalo nìkolik let, ne¾ jsem prošla všemi kurzy a nauèila se alespoò to základní pro bì¾nou praxi. Dá se øíct, ¾e jako s doplòkem klasické léèby mám s touhle terapií dobrou zkušenost.

Z: Uèit se tohle tì ale nikdo nenutil ne?
J: Nenutil, je to nìco navíc. Mnì ale to „nìco navíc“ v¾dycky lákalo. Umìt nebo udìlat nìco navíc. Proto jsem tøeba jako jedna z prvních zaèala s prací školitele. Za ty roky mi pak prošlo ordinací hodnì medikù i lékaøù v postgraduálu. To jsem mìla ráda a bylo to myslím obohacující pro obì strany. Proto jsem v covidové dobì chodila pravidelnì do oèkovacích center a teï stále ještì na UA point pro dìti v Motole. Nejsou lidi na tuhle práci, tak mnì to nedá úplnì pøestat. Kdy¾ mù¾eš tak musíš, to mi øíkal mùj táta.

Z: A nejsi tøeba u¾ unavená ve tvém vìku?

 
 

J: Tak to mám za to, ¾e jsem ti prozradila svùj vìk. U¾ jsem o tobì slyšela, ¾e jsi netaktní zrcadlo. Tak¾e takhle: Moje kolegynì si mì dobírají, ¾e jsem pøerostlý ADHD – to je syndrom psychomotorického neklidu - jen pro tvou informaci. Je to jako kdy¾ máš v sobì takový motor, starý dobrý ètyøválec. Ráno se nastartuje a popohání tì neustále k nìjaké èinnosti. Je fakt, ¾e nìkdy u¾ to v nìm trochu zaskøípe a jede pak jen na tøi válce. To mì jasnì zpomalí, ale nezastaví. S opravou mi vìtšinou pomohou lidi, které mám kolem sebe a øíká se jim kamarádky. Zatím se ty generálky v¾dycky povedly. Jak dlouho ještì bude takhle šlapat, ne¾ mu definitivnì dojde š»áva, to se uvidí. Sna¾ím se ji pravidelnì doplòovat z rùzných zdrojù, co mi ¾ivot nabízí a zatím mám stále z èeho èerpat, víš!

Z: Tak jo. A proè vlastnì teï stojíš pøed Tereziným zrcadlem?

 

J: Pøišla jsem za kamarádkou, kterou ty tak dobøe znáš. A myslím, ¾e se vrací. Tak konèím s tímhle interview a jdu za ní na kafe. A taky musíme vybrat nový lezecký batoh.

Z: Co¾e lezecký? To je nová výbava pediatrù?
J: No jasnì, ale nepovinná. Tu si poøídí jen pediatr v dùchodu, který si se svou kamarádkou horolezkyní a horským vùdcem zkusí v Tatrách poprvé vylézt na kopec. A kdy¾ to zvládne, tak si druhý den dá rovnou Gerlach. Krása!!!  Poprvé v ¾ivotì koukáš na svìt tak trochu „z patra“. Tak abych to úplnì nezapomnìla, zkusím si to pøíští rok zopakovat, ale neøeknu kam to bude. Ani zvìdavý zrcadlo nemusí vìdìt všechno.

 
Jana Babánková (a zrcadlo)


Komentáøe
Poslední komentáø: 11.08.2023  06:22
 Datum
Jméno
Téma
 11.08.  06:22 Jana Babánková Podìkování
 10.08.  07:40 Pøemek
 09.08.  11:50 Vesuviana
 09.08.  10:03 olga janíèková
 09.08.  09:24 Evussa
 09.08.  08:30 Von
 09.08.  07:59 Ivan
 09.08.  07:25 sv