Prozraï mi zrcadlo, jaký jsem Chtìli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedineènou pøíle¾itost. Pohlédnìte do své duše, a tak nìjak ji vyzpovídejte.
Je to urèitì výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto pøípadì mo¾né utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, ¾e tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.
Výhodou také je, ¾e prostor není omezen ani místem ani èasem. A tak se ptejte zrcadla a pøinu»te ho vyprávìt…
Tìšíme se!
Václav a Ludmila
* * *
Pøemysl Èasar úspìšný autor a blízký spolupracovník našeho magazínu SeniorTip
Zrcadlo: Tvùj kamarád a spolu¾ák se svou pílí vypracoval a¾ do funkce šéfredaktora známého bulvárního èasopisu a napadlo ho, ¾e by s tebou mohl uskuteènit interview. Ke smluvené schùzce však nedošlo, proto¾e byl náhle akreditován na jednání zvláštní komise do Bruselu. Byl si tenkrát ale tak dobøe naladìn a pøipraven ze sebe vychrlit pohotové odpovìdi na všeteèné otázky, ¾e mi tì bylo líto a øekl jsem si, ¾e já jako zrcadlo udìlám rozhovor sám s tebou.
Vidìl jsem tvoje filmy, èetl tvoje povídky a verše, obdivoval jsem torzo tvých výtvarných projevù, èetl jsem komentáøe k tvým hudebním vystoupením poslouchal tvé komentáøe, podaøilo se mi prokousat tvou odbornou, objemnou diplomovou prací o vývoji ¾eleznièní dopravy v Evropì, prohlédl bezpoèet tvých fotografií a alb, prošel stránkami na tvém internetovém profilu a webu a zùstávám s obdivem nad takovou šíøí aktivit a zájmù. Z èeho pramení tvé tak obsáhlé nadání a talent, kterým oplýváš?
Pøemek: Milé zrcadlo, pøíliš mnì lichotíš, vyjmenoval si zde témìø vše, co mù¾e jeden obyèejný èlovìk vytvoøit. Myslím, ¾e jsem odpovìï napsal ve své knize, Nevlastní otec - Nevlastní dìda. Porodní bába mì prý po vykouknutí na svìt dr¾ela chvíli pod stolem, abych byl zdravý a chytrý. Patrnì mì tam dr¾ela jen krátce, a ještì se mnou nevhodnì vrtìla, tak¾e jsem od všeho dostal do vínku jen trochu, takový ¾dibec, který snad obdivuješ.
Zrcadlo: Prý si kreslil ji¾ jako malý chlapec. Pøemek: Ano, vìtšinou to byly kosoètverce s èárkou uprostøed, ale z toho jsem se poctivì vyzpovídal ji¾ pøed svým prvním svatým pøijímáním.
Zrcadlo: Ty jsi vìøící? Pøemek: Byl jsem pokøtìn, jako øímský katolík, ani¾ jsem se k tomu mohl vyjádøit. Stalo se tak ve farním kostele svatého Václava na Proseku a svìcenou vodou mì pocákal ctihodný kaplan Bohumil Muška. Je zajímavé, ¾e jsem obdr¾el jméno Václav, ale za kmotra, vlastnì za kmotru mi byla proti zvyklostem ¾ena, porodní bába. S kmotrou jsem se tak ocitl v duchovním pøíbuzenství. Naštìstí to neovlivnilo moji sexuální orientaci. Od køtu jsem stejnì svoji kmotru, jako spolumatku, v ¾ivotì u¾ nikdy nevidìl.
Zrcadlo: Byl si nìkdy sám také kmotrem? Pøemek: Ano, shodou okolností také v kostele svatého Václava, ale za Portheimkou na Smíchovì. Byl jsem vybrán švagrem, abych se stal kmotrem jeho syna, který dostal jméno Václav. Kdy¾ jsem ho dr¾el na rukou, malý Václav naštìstí øval tak, ¾e zaniklo moje blekotání, kdy¾ došlo k modlitbì Otèenáš, jen¾ jsi na nebesích. Pamatoval jsem si jen první vìtu. Nikdo si toho nevšiml, a¾ na knìze, který se na mì díval bolestnì, a¾ lítostivì. Za to švagrová se mì obdivnì ptala, kde jsem se nauèil Otèenáš latinsky.
Zrcadlo: Vystavoval si nìkdy své obrazy? Pøemek: Nevystavoval. Mìl jsem radost, ¾e se moje obrazy líbí a tak jsem je daroval. Nìkteré obrázky vycházely v èasopise ®eleznièáøi a byly slušnì honorovány. Po èase se pøišlo na to, ¾e nejsem èlenem Svazu výtvarných umìlcù a posledních pìt set korun mi redakce posílala deset mìsícù po padesáti korunách. Více mi jako neèlenu nemohli platit.
Zrcadlo: Proè si nebyl èlenem Svazu výtvarných umìlcù? Pøemek: Domnívám se, ¾e dùvod byl v tom, ¾e jsem nebyl èlenem strany. Pøítel Michal, jachtaø z pøístavu v Podolí, mnì sice nabídl výhodné èlenství v Plojharovì Èeskoslovenské stranì lidové, která byla èlenkou Národní fronty, ale mám za to, ¾e by to nestaèilo.
Zrcadlo: Vidím, ¾e si i pøíznivec konání dobrých skutkù? Pøemek: Byl jsem. Byl. Jednou jsem jel autem do Karlových Varù. Pršelo, bylo chladno a foukal nepøíjemný vítr. Za Bochovem na dlouhé rovinì jsem dojel starou paní se dvìma taškami. Zastavil jsem, stáhl okénko a nabídl, ¾e jí svezu. Snad jsem ji nemìl oslovovat babièko. Polo¾ila tašky na zem a zaèala jeèet, hotový koncert.
„Ty syèáku, co si to dovoluješ! Já jsem poctivá ¾enská, na tyhle špásy si najdi òákou mladou, ty jeden chlípníku. Na starou ¾enskou by si dovolil. Já ti dám svezení ty kurevníku, ¾e se nestydíš. To tì uèili ve škole? Takovýhle manýry si dovoluj nìkde v bordelu, ale poctivý ¾enský nech na pokoji.“
Její výøeènost se stupòovala a ka¾dý nový výkøik doprovázela kopnutím do dveøí auta. Dál jsem neèekal a rychle odjel. Ještì jsem zahlédl vzadu její zdvi¾ené hrozící ruce. Od té doby ¾ádné dobré skutky nekonám.
Zrcadlo: Proè si se nevìnoval také sochaøení, nebo modelování? Pøemek: Mìl jsem snahu. Napøíklad jsem vymyslel úplnì nový tvar Jidáškù, sma¾ených na Velikonoèní svátky. Po zhlédnutí výstavy Olbrama Zoubka jsem pokusù zanechal. Jednou jsem otesal samorost a vìnoval jsem ho sousedovi. Od té doby mì nenávidìl, proto¾e ušlechtilé døevo všem pøipomínalo krásné paro¾í.
Zrcadlo: Dosáhl si i hodnosti nadporuèíka. Co tì vedlo ke vstupu do armády? Pøemek: Chtìl jsem být v pubertì odvá¾ný, chrabrý a hrdina, který bojuje za svìtový mír, proti imperialistickým štváèùm. Byl jsem pøijat v roce 1950 do vojenské školy, po jejím¾ absolvování bylo zjištìno, ¾e mám mnoho pøíbuzných za ¾eleznou oponou. Ze zdravotních dùvodù jsem byl subarbitrován. Šar¾i mi nechali, aby to neprasklo.
Zrcadlo: Co tvoje rodina, jak to všechno snášela? Pøemek: Mìl jsem nìkolik rodin. Vìtšinou se mnou nesouhlasily a vèas mì opouštìly pro nepøekonatelný odpor. Pomáhal jsem vychovat nìkolik dìtí vlastních, nìkolik nevlastních a ostatních. Nìkteré se mi finanènì dost prodra¾ily.
Zrcadlo: Rozsah tvých zájmù svìdèí o dùkladné pøípravì teoretické i praktické, co vše si studoval? Pøemek: Studoval jsem s pøestávkami, abych se pøíliš neunavil. Po maturitì jsem vystudoval dva roky stavební prùmyslovky, dva roky dopravní prùmyslovku, stavební fakultu, kurs malování a figurální kresby, dvakrát vysokou školu ekonomickou, rùzné kurzy programování a systémového in¾enýrství. Ovšem také jsem chodil nejen do školy, ale i za školu. V tercii jsem napøíklad pùl roku ve škole nikomu nechybìl. Pøeskoèil jsem nìkteré nudné pøedmìty. Pro svou práci jsem svoje studijní úspìchy v ¾ivotì nikdy nepotøeboval. Spoléhal jsem na okolí, proto¾e podle Fulghama ka¾dý ví nìco, co nevíte vy.
Zrcadlo: Je známo, ¾e se øíká, ¾e jsme to, co jíme. Jakým jídlùm dáváš pøednost? Pøemek: Upøednostòuji kuchyni èeskou, proto¾e nejlépe pomáhá odolávat oxidaènímu stresu. Miluji vùnì, povzbuzují chu», ale jsou samy nekalorické. Pokud jde o maso, mám rád španìlské ptáèky.
Zrcadlo: Abychom odboèili, jaký vztah máš k ¾enám a rodinnému ¾ivotu? Pøemek: Velmi kladný, vnitønì i navenek. Všechny ¾eny svých rodin jsem miloval a obìtoval jsem jim v¾dy kus ¾ivota. Nìkteré mì ovšem nespravedlivì pomlouvaly, ¾e jim platím malé vý¾ivné na dìti. Nebylo to od nich fér. Proto¾e za stejnou dobu, co já platil alimenty, si kamarád koupil v té hodnotì dvì auta.
Zrcadlo: Jak sportuješ a odpoèíváš? Máš nìjaké oblíbené sporty? Pøemek: Vypracoval jsem si šetrný, ale velmi úèinný zpùsob posilování a relaxace. Sportuji a odpoèívám najednou. Mám celou øadu cvikù, které pravidelnì a nìkteré nepravidelnì provozuji. Pøíkladnì podpor le¾mo. Lehy mám vùbec nejradìji. Bøišní a boèní jsou nároèné, zádové jsou pøíjemné, zejména s rozno¾ením. Na rozdíl od lehù rozno¾ných, jsou lehy sno¾né bezpeènìjší. Spojení sportu s odpoèinkem pova¾uji za velmi prospìšné. Zatím jsem se pøi sportování nezranil, proto¾e za nejmilejší sporty pova¾uji šachy, dámu, kanastu a vrhcáby…
Zrcadlo: Na YouTube jsem vidìl desítky tvých filmù. Také na Rajèeti máš nìkolik set fotografií v albech. Pøemek: Vypracoval jsem se postupnì. S osmièkovou Admirou jsem pøestal pracovat, kdy¾ mì málem pøejelo auto u východoslovenské pøehrady Domaša. Fotografovat jsem pøestal, kdy¾ mnì ve vlaku z Tatranské Lomnice do Popradu ukradli brašnu s celým vybavením. S analogovou kamerou jsem bohu¾el spadl do jezírka Afroditiny láznì u mìsta Polis na Kypru. A¾ kamera digitální mi pøinesla první úspìchy v soutì¾ích. Tedy bez té první, v Dobøíšském mazáku, kde jsem se ze ètrnácti úèastníkù umístil na ètrnáctém místì. V porotì nebyl nikdo s hudebním vzdìláním a mùj film o malé noèní procházce s Mozartovou hudbou nebyl správnì v celé hloubce pochopen.
Zrcadlo: Prohlédl jsem si tvoji internetovou stránku. Vypadá jako støídmì navštìvovaný blog. Je málo aktualizovaná, nemyslíš? Pøemek: Milé zrcadlo, tahle stránka je moje neštìstí. Kdyby nebylo pøíbuzných, které jsem pod pohrù¾kou donutil, aby si mùj web prohlédli, tak to nikdo neète. Pøitom to stojí takových penìz. Nejhorší je na tom vkládání. To je jedno, jestli fotky, nebo texty, videa a rùzné pumprdlíky. Prostì to tam nedostanete, kdybyste si stì¾oval i u Ústavního soudu. Kdy¾ jsem po¾ádal o radu na jednom okýnku, tak mi popsali promptnì a ochotnì takový postup, ¾e jsem si myslel, ¾e je to pøeklad z èínštiny. Ale musím být spravedlivý. Poèet návštìv roste. Za poslední mìsíc to vidìly tøi lidé, pokud to nebyly automaty.
Zrcadlo: Jaké máš plány pro nejbli¾ší období. Myslím nìjaké kreativní zále¾itosti. Pøemek: Plánù mám mnoho. Nechci prozrazovat svùj tvùrèí potenciál. Nebylo by to pro ètenáøe a diváky pøekvapivé. Mám pøed sebou velký archeologický úkol. Základní škola jednoho z mých dìtí pøipravuje výstavku o cvièení na Spartakiádì a shání vše, co se tehdejšího cvièení týká. Vzpomnìl jsem si, ¾e moje dcerka kdysi pøi nedìlní vycházce zapomnìla v Divoké Šárce švihadlo. Pojal jsem úkol škole pomoci a inkriminované cvièební náøadí nalézt. Krumpáè s lopatou mám ji¾ pøipraveny.
Zrcadlo: Pøi tvých širokých zájmech jako je fotografování a filmování si se jistì vìnoval i hudbì. U tebe si pøedstavuji zálibu spíše v hudbì vá¾né, klasické. Hraješ na nìjaký hudební nástroj? Pøemek: Moje matka se mnou mìla dobré úmysly a zaøídila mi výuku na klavír. První dva roky jsem úspìšnì vydr¾el. S francouzskou profesorkou, Messieurs le professor Nathalie, jsem se rozlouèil vlastním zkomponovaným valèíkem. Po pøestìhování, v nové Lidové škole umìní v Mostì, jsem na první lekci mladé uèitelce odmítl poslušnost a dostal facku za to, ¾e jsem nechtìl pøedlo¾ené noty zahrát pozpátku. Tím jednou prov¾dy pøišel hudební svìt o genia, kterým bych se urèitì stal.
Zrcadlo: To je jistì velká škoda. Hraješ ještì nìkdy? Pøemek: Pøíle¾itostnì. Jednou jsem našel piano na Hlavním nádra¾í a jednou v podchodu. Zahrál jsem Boogie-Woogie, ale jen v C-duru. Já jsem ji¾ jen cédurák. Lidé se zastavovali, nìkteøí se dívali pøekvapenì, nìkteøí pískali. Jedné mladé turistické dvojici z Irska ujel vlak, malá holèièka upadla, kdy¾ se sna¾ila na moje synkopy zatancovat. Její maminka na mì chrstla zbytek Dobré vody z lahve, a tak jsem radìji hry zanechal. Doma si rád zahraju známé lidovky. Ve Stromovce na agátì, visí vajgl na špagátì. Dál pokraèovat nebudu, proto¾e by se to nedalo otisknout.
Zrcadlo: Asi máš vìtší úspìch jako prozaik. Píšeš ještì poezii? Docela rád bych si ještì jednou pøeèetl tvou sbírku Ztracené verše z roku 1955. Pøemek: Skuteènì jsem z tìch nìkolika set básní ruènì uspoøádal sbírku a vydal ve STUDIU N. Bohu¾el jen v pìti výtiscích, a to jsem si knihu musel sám svázat. Pokud jde o prózu, byl to mùj autobiografický pokus pro pøíbuzné. Kniha vyšla v brnìnském nakladatelství a pro velký úspìch u sestøenic a bratrancù, vlastních i nevlastních bude objednán dotisk. Povídky píšu ve chvílích, kdy nefilmuji. Nìkolik jsem zveøejnil na webu Písmák a SeniorTip. Zhodnocení je však tak odborné a detailní, ¾e mu ani nerozumím. Jsem vdìèný, ¾e mnì komentátoøi doká¾í opravit mìkké a tvrdé i, sem tam pøeklep a musím se jim touto cestou omluvit, ¾e se pøi ètení mých povídek èasto nudí.
Zrcadlo: Vím, ¾e pøíští mìsíc oslavíš úctyhodný vìk - devadesát let. Jak se na ten vìk cítíš?
Pøemek: Jak se cítím? Ten vìk bych si vùbec nehádal. Pøi mém vzdìlání a obklopen milující rodinou se psychicky cítím na šedesát. Fyzicky je to horší. Podle reportu jedné medicínské spoleènosti mi vypoèetli biologický vìk na 115 let. Buï se zmýlili, nebo s tím budu muset nìco udìlat.
Zrcadlo: Doufám, ¾e tvoje u¾ivatelské jméno na Písmáku nesvìdèí o anglické transkripci „Poslední vydechnutí“, ale ¾e se ještì v budoucnu setkáme a opìt srdeènì a pøátelsky pohovoøíme. Dìkuji Ti za tvé pohotové a veselé odpovìdi.
Pøemek: Já zas dìkuji tobì, zrcadlo, a pøeji všem ètenáøùm SenioruTipu potìšení a radost z opravdového umìní, kterého je souèasné dobì nedostatek. Na shledanou v lepších èasech.
Prozraï mi zrcadlo, jaký jsem
Zrcadlo: Tvùj kamarád a spolu¾ák se svou pílí vypracoval a¾ do funkce šéfredaktora známého bulvárního èasopisu a napadlo ho, ¾e by s tebou mohl uskuteènit interview. Ke smluvené schùzce však nedošlo, proto¾e byl náhle akreditován na jednání zvláštní komise do Bruselu. Byl si tenkrát ale tak dobøe naladìn a pøipraven ze sebe vychrlit pohotové odpovìdi na všeteèné otázky, ¾e mi tì bylo líto a øekl jsem si, ¾e já jako zrcadlo udìlám rozhovor sám s tebou.
