Ve tøídì byl rachot
Ve tøídì byl rachot. Venca Šašek vzal Pepíèkovi Rù¾ièkovi baèkoru a s Vaòousem si s ní házeli. Lítali pøi tom po lavicích, pøièem¾ Šáša rozšlápnul Janïurce pero. Ta zaèala nepøíèetnì jeèet. Do hry, která se postupnì mìnila ve vybíjenou, se vlo¾il i Krejèík a Brïa. Šplh Veselý, který mìl slu¾bu, zaèal na tabuli zapisovat jména klukù, kteøí blbli. Za to slíznul od Krejèíka buchanec.
Do nejlepšího vešla do tøídy kulhavá Mery, teda zástupkynì øeditele soudru¾ka Marie Bártová, jinak taky zvaná Pajda nebo Kulhavka. Baèkora jí profrèela kolem hlavy a Vaòous, který ji hodil, zùstal s napøa¾enou rukou jako Diskobolos z obrázku v uèebnici dìjepisu. Vìtšina ostatních si ale vùbec nevšimla, ¾e uèitelka pøišla. Øvali dál. Došla ke stolku, vzala ukazovátko a tøískla do desky.
Tøída ztichla. Honem jsme se soukali do lavic a Pajda dr¾ela øeè, ¾e jako my, mladá generace, nadìje svých rodièù, si nevá¾íme odkazu velkého uèitele národù Jana Ámose a ¾e pohrdáme autoritami a mluvit do nás horem dolem není nic platné a tím pádem zrajeme pro polepšovnu, to v tom lepším pøípadì, jinak pro kriminál.
"Co tady dìlá? Dy» máme mít Ta»ánu..." zeptal se nahlas Pe»an. Pøi projevu Vaòous seskoèil a jakoby nic si sedl.
"Soudru¾kó, my máme ale ruštinu!" zatøepala rukou Olina. Pajda se postavila za katedru jako bùh pomsty a zakrákala:
"Soudru¾ka Smrèková je nemocná, tak si zopakujeme nìco ze zemìpisu. Mistr Vaòous má hodnì energie, tak nám pùjde øíci, jaké má pøítoky naše nejvìtší èeská øeka Labe," namíøila ukazovátko na svoji první nebohou obì».
"To sem si moh myslet!" vyprskl Jarda a loudal se k tabuli.
"Nediskutuj a vyjmenuj pøítoky Labe!" práskla znova døevìnou tyèkou do stolu.
Vaòous s rukou v kapse ¾vejkal a dìlal ksichty. "Vltava, Mrdlina... Cidlina.... jo a taky Vejrovka, v Hradci Vorlice... pak taky Votava..."
"Já ti dám Votavu! Votava chodí do devítky, køestním jménem se jmenuje František, je z Bobnic a na zemìpis je kádr! Na rozdíl od tebe. Ty myslíš jen na lumpárny. Píšu ti ne-dos-ta-teè-nì!" slabikovala s rozkoší.
Vaòous si šel se šoupáním baèkor sednout, bavil tøídu jako obvykle opièkama a polohlasnì prohodil:
"Je to kráva, vzpomìl sem si na pìt pøítokù, mìl sem dostat ètyráka!"
"Co jsi to øekl?" zakvièela úèa, dokulhala k nìmu a za vlasy ho vyzdvihla z lavice.
"Au! Nic sem neøek... ¾e ste nic neslyšeli!?" dovolával se naší loajality. "A netahejte mì za vlasy! Jau, jau! Fyzický tresty sou zakázaný!" køièel.
Zástupkynì Vaòouse pustila a hystericky pobíhala po tøídì. V¾dycky kdy¾ pajdala kolem nìj, zatahala ho za vlasy a jeèela: "To není fyzický trest. To bych tì musela uhodit. A já jsem tì neuhodila!" Vypadala, ¾e se zhroutí a Vaòousovi, který mával rukama, kroutil se a øval, vyškube všechny vlasy. Naštìstí zazvonilo.
Druhý den jsme se ve tøi ètvrtì na osm s Jardou Vaòousem potkali pøed školou. Na hlavì mìl narvanou èepici. "Co blbneš, ti šibe, néé?" pozvedl oboèí Pe»an. Jarda sundal rádionku a povídá:
"Pøece se nenechám furt tahat za vlasy!" Hlavu mìl dohladka vyholenou. "Heppner èumìl, kdy¾ sem øek, ¾e chci dohola. A kdy¾ sem vysvìtlil proè, tak mi celej krám zatleskal a von mì vostøíhal zadarmo. Ètyry chlapi, co tam byli, øíkali, ¾e je ta kráva uèila u¾ pøed pìtatøiceti lety, ¾e u¾ je stará jak èerný uhlí a vodjaktì¾iva pitomá." Pohladil si lebku a dodal: "A¾ mì uvidí, tak se svalí!" Natáhl si znova modrou rádionku a šli jsme do tøídy.
První hodinu jsme mìli fyziku s velkým Oldou, ten si ani nevšimnul. Pak byla èeština a Rýcka jen mezi výkladem nedokonavých sloves pronesla: "Jardo, co se ti to stalo?" Po velké pøestávce vpajdala se srolovanou mapou Mery. Udivenì si posunula brejle na špièku nosu a zírala na nás - takový klid na zaèátku hodiny ještì neza¾ila. Zapsala do tøídnice, povìsila mapu Evropy a zaèala vykládat cosi o rozvodí. My se ale nemohli soustøedit. Èekali jsme, co se stane. Venca Šašek, který sedí s Jardou v lavici, zaèal na sebe upozoròovat, šoupal ¾idlí a klapal tu¾kou, aby pøilákal její pozornost. Teprve kdy¾ shodil na zem atlas, Kulhavka se otoèila a pøes brejle koukla, co se dìje.
"Šašku! Okam¾itì se uklidni!" zavelela. Pak zamrkala a nevìøíc svým oèím došla a¾ k Vaòousovi. "Okam¾itì si sundej tu èapku! Tvoje chování u¾ pøesahuje všecky meze!"
Jarda ochotnì smekl a jeden kantorský a všech tøicet ¾ákovských pohledù se vpilo do lesknoucí se lebky. "Co to... Va... Vaòousi! To je... to je provokace! To jsi mi udìlal naschvál!" sípala. Odkulhala ke stupínku, zase se vrátila a nevìøícnì si prohlí¾ela Vaòousovu šišatou hlavu. Pak došla ke dveøím, otoèila se a hrozivým hlasem prohlásila:
"Ale se mnou orat nebudete! To já si nenechám líbit! Nemám to zapotøebí!" Práskla dveøma a za nìkolik okam¾ikù pøivlekla pana øeditele Holeèka.
Ríša, jak jsme øíïu nazývali, míval k pokleskùm ¾actva velmi shovívaný postoj, to bylo o nìm známo, a kdy¾ u¾ se jednalo o nìjakou velkou lumpárnu, radìji to vyøešil fackou za dveømi øeditelny, ne¾li vyšetøováním a aférami. Teï stál na stupínku, pobavenì se koukal na vyholenou Vaòousovu hlavu a snad ani lamentování své zástupkynì neposlouchal. Kdy¾ skonèila, zatváøil se pøísnì, a pravil k Vaòousovi:
"Nevím, co tì vedlo k této trochu nezvyklé úpravì úèesu, ale mìl bys své chování trochu usmìròovat. V¾dy» to s vámi paní uèitelka myslí dobøe." Došel k Jardovi, zvedl ruku - u¾ u¾ jsme èekali, ¾e mu jednu vlepí - a pohladil ho po hladkém temeni.
"Na shledanou, dìti!" usmál se do tøídy.
