Rozpolcený básník Josef Svatopluk Machar (9. února 1864 – 17. bøezna 1942), èeský básník, prozaik, satirik, publicista a politik, spoluautor Manifestu Èeské moderny a pøedstavitel kritického realismu, se narodil v Kolínì. Èlánek uvádíme k výroèí úmrtí této osobnosti.
Nìkolik svých dìtských let (1871–1873) strávil v Nymburce. Macharùv otec pracoval jako stárek ve velkém labském mlýnì a celá rodina bydlela v domì mlynáøe Radimského v dnešní Soudní ulici.
Machar vzpomíná i na školu: „Za tìch dob byla nymburská škola v nìjakém starém klášteøe. Pamatuji se na velký, šedivý dùm, vysoké chodby, vyšlapané kamenné schody a zprava pøiléhající kostel. Nechodil jsem do té školy rád. Vím urèitì ten pocit jednotvárnosti, zdlouhavosti a nudy, pamì» jsem mìl dobrou, ale vyuèování šlo krokem tuze pomalým. A tak co se uèitel lopotil s dìtmi ménì nadanými, já byl v¾dy duší nìkde jinde. Mìl mì za nepozoru a dostával jsem pøes ruce èernou lesklou hùlkou, kterou náš uèitel nìèím mazával, aby byla svi¾nìjší...”
Z Nymburka se Macharovi pøestìhovali do Kolína, po nìkolika mìsících pak do Mcel, kde si básníkùv otec pronajal Thurn – Taxiský mlýn.
„Jedu-li nyní severozápadní drahou od Nymburka k Lysé, dívám se v¾dy napjatì v pravou stranu a s pohnutím utkvívám na svìtle lesklém kosoètverci vynikajícím z tmavé zelenì lesù. Jest to støecha mcelského zámku. Mcely... Ó dobo dìtství! Myslím manì na bílý mlýn, na temné stránì, na všechno zašlé jako sen...,” vzpomíná v Konfesích literáta a líèí tu nedlouhou dobu, kdy celá rodina ¾ila š»astnì ve Mcelích.
“Na vrchu èní kostelík s rudou taškovou støechou, obklopen jest høbitovem. Po úboèí chlumu a¾ k patì rozkládá se vesnice, mlýn stojí a¾ dole v rovinì, která jako zrcadlo le¾í a¾ k Ronovu a Ro¾ïalovicùm. Blízko mlýna jest náves, na ní rybník, kol nìho po hrázi topoly, v rybníce plave plno peøí husího a kachního, za letních veèerù koupává se tam mláde¾. Na druhé stranì vrchu jest hrabìcí zámek s lesklou bøidlicovou støechou. A v pùlkruhu kolem vesnice je les, samý les k Louèeni, Jabkenicùm, plný vùnì kvìtin, pryskyøice a ptaèího šveholu. Druhý pùlkruh pole a luka.
Rázem se zmìnil celý mùj ¾ivot zde. Vše bylo jiné, lepší. Rodièùm se vedlo dobøe a my dìti cítily úèinky tohoto blahobytu... Mìli jsme malé hospodáøství, pole, konì, krávu, kozu, slepice, husy, psy. Krajánci pøicházeli a za veèerù sedalo se pøed mlýnem a vypravovalo se. I ve škole to bylo jinak. Byla naproti mlýnu, jen pøes silnici, èistý, bílý domek opletený vínem, zahrádka byla kolem a tam stála øada úlù. A ve škole byly jen dvì tøídy, hoši s dìvèaty pohromadì v ka¾dé, a mì dali znova do tøídy prvé. A pan uèitel Svoboda byl malý, oholený, šedivý pán, jeden z onìch ještì pedagogù, kteøí byli kdysi uèitelskými mládenci, potom se dostali na vojnu a s praktickou znalostí ¾ivota a svìta a vojenskou disciplínou vraceli se do školy. Pan Svoboda byl dvacet rokù u vojska bubeníkem, znal Uhry, Haliè, Itálii, byl vášnivým muzikantem a vedle toho medikem celé vesnice. Veèer sedával pøed mlýnem s námi, rád poslouchal a rád vypravoval. Se svými vìdomostmi ze školy nymburské jsem se stal ovšem fenoménem tøídy, psával jsem pøedpisy na tabuli a dával jsem pozor pøi ètení, mezi tím co pan uèitel se šel dívat na vèely anebo šel hrát nìkam na svatbu... Z vìd školních mi nepøibývalo nového pranic - a snad to bylo pøíèinou bla¾ivého pocitu a pøispívalo k harmonii tehdejšího ¾ivota mého. Nebo» zmizely i ty muèivé chvíle skepse nymburské, byl jsem vrácen svým legendám, povídkám a pohádkám – byl jsem znova úplným dítìtem...”
Š»astná doba však záhy skonèila. Macharùv otec nakoupil za veškeré úspory cenné papíry, co¾ se ukázalo jako osudná chyba.
„Rok to trvalo – a to byl, myslím, rok štìstí a blahobytu v jeho neklidném a zmítaném ¾ivotì. Pamatuji se, ¾e tu bylo mno¾ství penìz, cenných papírù a stále veselé tváøe. Sametové šaty jsme mìly my dìti a hraèky z Ro¾ïalovic nám pøivezli. A najednou pøišel pád. Krach na vídeòské burze zasáhl a¾ v tu tichou vesnièku - otec nemìl najednou nièeho. A tak jsme se stìhovali...” píše.
Macharovi se opìt stìhovali – do Kolína, do Brandýsa. Rodina nìjaký èas ¾ivoøila – i malý chlapec musel s rodièi tvrdì pracovat na polních pracích. Dokonce pøerušil školní docházku. Kdy¾ se pomìry v rodinì zlepšily, opìt chodil do školy. Poté vystudoval v Praze gymnázium. Ani na støedoškolská studia nevzpomíná v Konfesích literáta v dobrém: „...vydali jsme svì¾í své duše na pospas šedivému, bezcitnému a bezohlednému systému, jen¾ nás pøímo nutil býti pokrytci, lháøi a podvodníky; spjali nás do svìrací kazajky paragrafù, jich¾ nedbání a pøekroèení hrozilo míti osudný vliv na celou pøíští ¾ivotní existenci.“
Ji¾ za dob studií vášnivì vstøebával literaturu, divadlo, filozofii a èeskou historii a zaèal publikovat básnì (pod pseudonymem Antonín Rousek).
Po roèní vojenské slu¾bì pøijal místo v Ústavu pro pozemkový úvìr ve Vídni. Toto zamìstnání pova¾oval za doèasné, nakonec tam však zùstal pøes tøicet let a¾ do první svìtové války. V této dobì také vznikla nejpodstatnìjší èást Macharova básnického i publicistického díla.
V roce 1916 byl krátce vìznìn za pobuøující obsah ètyø básní ze sbírky Krùpìje. Sblí¾il se s T. G. Masarykem a stal se významným èlenem Realistické strany. Po roce 1918 se na pøání Masaryka vrátil do Èeskoslovenska a pøijal úøad generálního inspektora èeskoslovenské armády. Funkce se však roku 1924 vzdal, proto¾e se, zklamán politickými pomìry v nové republice, s Masarykem programovì rozešel. Pozdìji byly jeho názory vylo¾enì protimasarykovské a stal se stoupencem krajní pravice.
V letech 1918–1919 zasedal v Revoluèním národním shromá¾dìní. Ve své tvorbì kladl velký dùraz na významovou stránku poezie. Psal subjektivní a politickou lyriku a také veršovanou epiku. Je pro nìho charakteristická tendence k prozaizaci poezie. Nejbli¾ší mu byla satira a ironická a sarkastická vyjádøení. Navazoval tak na Karla Havlíèka Borovského a Jana Nerudu. Patøil mezi svobodné zednáøe. Byl navr¾en na Nobelovu cenu za literaturu.
Sbírkami Confiteor, Zde by mìly kvést rù¾e, Tristium Vindobona, Magdalena, Bo¾í bojovníci, Satyricon se pøihlásil k formalismu Lumírovcù. Napsal rovnì¾ antické parafráze V záøi helénského slunce a Jed z Judey, kroniku dìjin Svìdomím vìkù, Knihy feuilletonù, Øím a autobiografické vzpomínky Konfese literáta. Posledními díly byly sbírky On, Oni a Tristium Pragae. Dobový kritik Machara hodnotí: „... dává se unášet zdravým úsudkem vzdìlaného mìš»áka a vemlouvá se prùzraèným slohem, tu suše pitvajícím, tu øeènicky rozhorleným.“
Josef Svatopluk Machar zemøel 17. bøezna 1942 v Praze.
V roce 1998 byla urna s jeho popelem pøevezena z Kolína, kde do té doby nedùstojnì odpoèívala v depozitáøi, do Brandýsa nad Labem, kde je ulo¾ena v prvním poschodí místního gymnázia, které se na jeho poèest pøejmenovalo na Gymnázium Josefa Svatopluka Machara.
