Kdy¾ Michal Èagánek hovoøí o knihách, zdùrazòuje ticho, které za slovy vzniká. Ticho znásobené vlastními pocity. Aby si ho èlovìk u¾il a nepospíchal pøíliš v dalším ètení, musí pøemýšlet. Snad proto by se pro tento rozhovor hodilo prolo¾ení textu krátkými „znìlkami ticha“. Udìlejme si je sami. Spojme se se svými pocity, neotrhávejme je ze své duše døív, ne¾ v nás stihnou zcela dozrát. Co¾ platí nejen pro tento rozhovor, ale pro jakýkoliv psaný text a dokonce pro všechna slova, je¾ dennì slýcháme a také je¾ vypouštíme z úst.
Pøipravila jsem pro Michala sérii otázek „Jak?“ a doplòovaèku „Kdy¾…“ A Michal mi jemnì a s grácií poodhrnul oponu, sdìlil podstatné, ale zbyteènì slovy neplýtval. Pøesto se v jeho nìkterých témìø jednohubkách nachází moudrost a hloubka. Staèí jen zamyslet se… nad tichem za slovy.
Série otázek JAK Jaké jsi byl dítì?
Hravé, pøemýšlivé, skotaèivé. Rád jsem bìhal, šplhal po stromech, støílel z luku. To vše ostatnì dìlám rád dodnes. Rád jsem chodil s rodièi do lesa, s dìdou na pole nebo na ryby. Kní¾ky mì kupodivu a¾ tak moc nebavily, to a¾ pozdìji.
Jak Tì ovlivnilo Moravské Slovácko, odkud pocházíš?
Poøád mì ovlivòuje, poøád ho vnímám jako svoje doma. Moravské Slovácko je nádherný region, co se týèe bohatosti pøírody i kulturních tradic. ®ijí tady krásní, srdeèní lidé a já se mezi nì v¾dy velmi rád vracím. Navíc zde stále mám rodièe, dìdu, sestru s rodinou, ti všichni jsou mému srdci velmi blízcí.
Jaké máš rituály?
Rád se tøeba jen tak dívám z okna do zelenì a na pasoucí se konì. Ka¾dý den po ránu si dám sérii klikù a potom si krátce zazpívám, to mì hezky naladí na nový den. U psaní si rád poslouchám pøíjemnou hudbu a popíjím kávu.
Jaké fráze èi slova nejèastìji pou¾íváš?
Tak to vá¾nì nevím. To by musel zjistit nìjaký jazykozpytec. Já se s jazykem sna¾ím zacházet vìdomì, úspornì, nepou¾ívat zbyteènì mnoho slov v psaném i mluveném projevu. V tom mluveném se uèím trochu pøidat, nenechávat si myšlenky pro sebe, hlavnì ve vztahu s nejbli¾šími lidmi.
Jaká negativní zkušenost Ti dala do ¾ivota nejvíc?
Asi odchod mé ¾eny šest týdnù po svatbì bìhem naší cesty po Francii. Po prvotním šoku jsem pro¾il snad nejkrásnìjší, nejsvobodnìjší a nejtvoøivìjší období svého ¾ivota.
Jak bys popsal svou nejlepší náladu?
Moje nejlepší nálada je klid. Jenom jsem, v hlavì nic není, vlastnì ani není ¾ádná hlava, prosté bytí…
Jak bys popsal svou nejhorší náladu?
Neklid, hlava plná myšlenek.
Jaké hudební nástroje sis osedlal a chtìl bys osedlat?
Obèas se projedu na kytaøe, ale nejsem ¾ádný virtuóz, jen si tak hraji pro radost. Zaèal jsem se taky uèit na ukulele, ale jsem dost líný student.
Jaké knihy ti zùstávají nejdéle v hlavì?
Ty psané srdcem pro srdce.
Jakou svou knihu jsi psal nejdéle (a proè)?
Všechny mé knihy vznikají obyvykle øadu let. Myšlenky pro sbírky básní nebo myšlenek si dávám na hromádku i celé desetiletí. Kniha Strom štìstí, která teï vyjde, obsahuje myšlenky zcela nové i ètvrt století staré.
Co se týèe románù, nejdéle asi vznikal Plyšový Buddha. Tvoøil jsem ho šest let. Všechno má svùj èas. Nauèil jsem se pøi psaní nespìchat. Pøíbìh si sám urèuje své tempo. Podle toho, jak jsem pro knihu zralý, co všechno jsem za¾il, co do knihy mù¾u vlo¾it. Pokud jsem nepro¾il nìjaké zkušenosti, které v knize potøebuji popsat, kniha poèká, a¾ je pro¾iju.
Jak se mít rád, ale vyhnout se narcismu a sobectví?
Mít se rád jako celek, vèetnì všech a všeho, co mì obklopuje. Nevydìlovat se z celku.
Jak se uèit odpouštìt?
Pochopením, ¾e všichni chybujeme. ®e hýèkáním starých køivd ubli¾ujeme pøedevším sami sobì. A vìdomím, ¾e jsme všichni jedno.
Jak nalézt Boha, pokud jsem ateista?
Nehledej, Bùh si tì najde sám.
Série KDY® … (doplò) Kdy¾ si po sobì ètu svou knihu... cítím tichou radost. Kdy¾ ètu knihu nìkoho jiného, která se mi líbí…tak si ji s úsmìvem na tváøi slovo do slova tiše vychutnávám. Naposledy se mi to stalo s Knihou o tichu Josefa Formánka. To pak mám chu» autorovi napsat a podìkovat za krásné ètení. Kdy¾ mì probudí úplnìk a nemù¾u spát…stoupnu si k oknu a dívám se na tu krásu. Kdy¾ jdu na procházku do lesa… tak se mysl uklidní a pøicházejí mi nádherné nápady. Kdy¾ poslouchám hudbu… která mi lahodí, tak se cítím ve spojení se svìtem i se svojí duší. Kdy¾ mì honí mlsná…tak pøed ní neutíkám. Kdy¾ mì nìkdo/nìco naštve…jsem nervózní a protivný. Kdy¾ mì unesou mimozemš»ani… tak si to u¾iju nejlépe, jak budu umìt. Potom o tom napíšu knihu.
Kdy¾ se dozvím, ¾e zítra pøijde apokalypsa... tak se usmìju a pùjdu si zahrát na kytaru. ®ivot je vìèný, ¾ádná apokalypsa ho nemù¾e znièit.
Rozhovor Renaty Šindeláøové se spisovatelem Michalem Èagánkem
Kdy¾ Michal Èagánek hovoøí o knihách, zdùrazòuje ticho, které za slovy vzniká. Ticho znásobené vlastními pocity. Aby si ho èlovìk u¾il a nepospíchal pøíliš v dalším ètení, musí pøemýšlet. Snad proto by se pro tento rozhovor hodilo prolo¾ení textu krátkými „znìlkami ticha“. Udìlejme si je sami. Spojme se se svými pocity, neotrhávejme je ze své duše døív, ne¾ v nás stihnou zcela dozrát. Co¾ platí nejen pro tento rozhovor, ale pro jakýkoliv psaný text a dokonce pro všechna slova, je¾ dennì slýcháme a také je¾ vypouštíme z úst.
Jaké máš rituály?
Série KDY® … (doplò)