Úèelný nákup
Navzdory ochabující pamìti, která mi èasto nehodlá pøiøadit jméno herci, jeho¾ tváø dobøe znám z obrazovky, ba nìkdy mì i zatajuje, co jsem mìl pøedešlého dne k veèeøi, pamatuji si zcela pøesnì den, kdy jsem navštívil jeden z pra¾ských obchodù s fotopøístroji, a to za úèelem nákupu nejen jednoho, ale hned dvou exempláøù vysoce kvalitních fotoaparátù znaèky Exakta. Bylo to pøesnì 11. záøí 1968, pouhý jeden den, pøed stranou a vládou schváleným (tuším ¾e tøídenním výletem), do nepøátelské ciziny, do Vídnì. Vzhledem k tomu, ¾e tehdejší èeskoslovenská koruna byla v Rakousku tak hodnotná jako bankovky hry Monopoly, lstivým úèelem tohoto ne zrovna levného nákupu byl nápad, prodat fotoaparáty ve Vídni, a tak získat nìjaké ty šilinky.
Tøídenní pobyt, úøady schválený, jsem se rozhodl ponìkud prodlou¾it, a tak bìhem nìkolika dní po pøíjezdu do Vídnì, kdy jsme si vyøizovali pøesun do Austrálie, jsem navštívil nìkolik vídeòských obchodù, ve snaze kamery prodat. Ale byl to a¾ tøetí obchod, kde jednu z kamer odkoupili, ale za sumu podstatnì ni¾ší, ne¾ byla hodnota aparátu. Kdy¾ jsem si potom trochu stì¾oval sestøenici, u které jsme po dobu našeho èekání na odlet do Sydney našli pøístøeší, její man¾el nabídl, ¾e si zbývající kameru odkoupí, a to za mnohem pøijatelnìjší cenu.
Kdy¾ jsme se ¾enou podnikli v roce 2000 delší cestu po Evropì, nemohli jsme pochopitelnì vynechat Vídeò a návštìvu ji¾ zmínìné sestøenice, u které jsme zùstali dva, nebo tøi dny. Poslední veèer našeho pobytu pøišel její man¾el Heizi, ¾e má pro mne dárek a pøinesl Exaktu, kterou jak pøiznal, pro její slo¾itost nikdy nepou¾il. A tak milá Exakta putovala s námi do Austrálie, ale ani tam se nedoèkala svitku filmu a odpoèívala peèlivì ulo¾ena ve skøíni.
Pøed tøemi, nebo ètyømi roky jsem potøeboval nìco koupit v místním obchodì s fotoaparáty a zjistil jsem, ¾e instalovali jakési malé muzeum fotoaparátù, pøevá¾nì získaných od fotoamatérù, kteøí pøešli od 35mm kinofilmu na digitální fotografii. S radostí pøijali moji nabídku, ¾e pøispìji do jejich sbírky, a tak kromì vìrného Pentaxu, který doslou¾il, jsem se rozlouèil i s Exaktou. Pøed nìkolika málo dny jsem tento obchod opìt navštívil a dozvìdìl jsem se, ¾e pro nedostatek prostoru bylo muzeum zrušeno. Kdy¾ jsem se prodavaèi zmínil, ¾e i já jsem pøispìl do sbírky Exaktou, dostalo se mi neèekaného pøekvapení. Uprostøed rozsáhlého obchodu stála na pultì luxusní skøíòka, kde za zasklenými dvíøky, byla vystavena, pøed padesáti ètyømi lety v Praze zakoupená Exakta. Bylo mi také øeèeno, ¾e mìli ji¾ nìkolik zájemcù Exaktu koupit, ale ¾e ji nehodlají prodat. Po¾ádal jsem o dovolení aparát vyjmout ze skøíòky a poøídil dokumentární fotografii.
