Dohromady byl šestnáctkrát u soudu. Nakonec pomohl dopis Gustavu Husákovi.
Nìkdo mu øíká kouzelný dìdeèek, nìkdo Krakonoš. Vousy a¾ na hruï, myslivecká kamizola... V jarní dny u¾ jakoby patøí ke koloritu Ostravy. Postává u svého stoleèku nedaleko Elektry celé pùldny a pøesto¾e bude mít v srpnu sedmdesát, ¾idli nepotøebuje.
„Dneska to jde pomalu, neberou,“ øíká. „Asi a¾ veèer zaènou brát.“
Kdo by si myslel, ¾e je øeè o rybách, byl by vedle jak ta jedle. Jarních kytièek a medvìdího èesneku, který rozdal za „dobrovolný pøíspìvek“, toho u¾ by se nikdo nedopoèítal. A proè právì za dobrovolný pøíspìvek? To jsou peníze, které èlovìk dá rád a není kvùli tomu naštvaný.
„Já øíkám i bezdomovcùm, kteøí tady kolem obèas ¾ebrají – poøiïte si dvoukolák, rýè a hrábì, bì¾te dobrovolnì nabídnout své slu¾by tìm, kteøí mají zahrady a nemají na nì èas. Nikdo, kdo opravdu chce pracovat, nemusí ¾ebrat. Lidé vìtšinou rádi dají peníze za dobrou slu¾bu...“
Ne¾ se stal kouzelným dìdeèkem, prošel František Balent svoji ¾ivotní dráhu s nìkolika kotrmelci. Nejdøíve uèil deset let na chemické prùmyslovce strojnictví a matematiku. „Mí ¾áci byli výborní, jako naschvál se uèili a já mìl problém dát nìkomu trojku. To víte, ¾áci jsou obrazem svého uèitele,“ øíká s úsmìvem. „Ale pak pøišla sedmdesátá léta, kádrování a já skonèil u krav. Strouhal jsem kravám kopyta ve funkci paznehtáø. To málokdo zná, ovšem není to legrace. Dva a¾ ètyøi pomocníci musejí dobytèe opravdu dobøe dr¾et, proto¾e jak jsme tenkrát s oblibou øíkávali, kráva – na rozdíl od konì – kope nejen dozadu, ale i do strany.“ Pomocníci byli po tìchto výkonech znaènì vysílení, ovšem v¾dy museli pøesnì plnit pokyny. „Já vám pak dám potvrzení pro man¾elky, a» po vás u¾ další výkony nechtìjí,“ chlácholil je František.
Za svùj ¾ivot ošetøil celkem 107 000 krav. Po celé republice, nejvíce však v okrese Frýdek Místek. Podnikat tehdy nesmìl, tak¾e zásadnì pracoval jako brigádník. U kováøe v tehdejší NHKG si nechal udìlat vynikající náøadí, se kterým se kopyta strouhala „jako ementál“ a tím se znaènì zvýšila jeho výkonnost. Co¾ byl ovšem problém.
„Vydìlával jsem tehdy pìt set a¾ tisíc korun dennì,“ vzpomíná František Balent, „a kdy¾ toho bylo za 200 000, pøišla mi obsílka k soudu. Prý za nedovolené podnikání a rozvracení hospodáøství socialistické republiky. Hrozilo mi osm let basy, nakonec z toho byla podmínka ètyøi mìsíce na dva roky.“
Kdy¾ nesmìl dìlat ve Frýdku, šel do Karviné. Ale tam ho skøípli natvrdo.
„Vy vydìláváte více ne¾ já,“ øval po nìm soudce pøi pøelíèení. „Tak si to pojïme vymìnit,“ hájil se František – a skonèil v base.
„Kdo je jen trochu inteligentní, tomu ve vìzení okam¾itì dojde, ¾e ze všeho nejcennìjší je svoboda,“ uvádí pan Balent a dodává: „Napsal jsem Husákovi, ¾e jsem byl odsouzen za dìlnickou profesi a ¾e ka¾dá ošetøená kráva dává dennì o pùl litru mléka více. Pøišla mi odpovìï, a» se obrátím na generální prokuraturu a po 57 dnech vìzení jsem byl na svobodì.“
Od té doby ho ještì hodnì krav obhodilo jejich „špenátem“, ale ¾ádná ho nikdy nezranila. Dnes se František Balent vìnuje myslivosti ve Vratimovì a pyšní se tím, ¾e má ulovených 43 divoèákù. Les ho uklidòuje a se svojí ¾enou ¾ije – no pøece jako kouzelný dìdeèek.
Nìkdo mu øíká kouzelný dìdeèek, nìkdo Krakonoš. Vousy a¾ na hruï, myslivecká kamizola... V jarní dny u¾ jakoby patøí ke koloritu Ostravy. Postává u svého stoleèku nedaleko Elektry celé pùldny a pøesto¾e bude mít v srpnu sedmdesát, ¾idli nepotøebuje.