Zatímco po svìtì lítá Corona, klesá nám koruna. Zatímco Homeoffice lidé hnijí a tloustnou doma, a zatímco vesele bují politické ambice… Zatímco se to, tamto i tohle, a ještì mnoho takového dìje, já a moje holky – tedy i pár klukù – jsme v plném nasazení. Jsme uklízeèi. Uklízet se bude, dokud jedna jediná sedinka bude okupovati ¾idli v kanceláøi – práci máme jistou! Je nutné doplnit toaletní papír, vynést koš a vytøít podlahu. I kdy¾ zavøou výrobu, kanceláøe ještì chvíli šlapou. Nebo pøijdou nìjaké opravy, malování, rekonstrukce... firmy èasù s omezeným, nebo zavøeným provozem, vyu¾ívají na práce, které v bì¾né pracovní zátì¾i nemohou, nebo tì¾ko udìlají. Uklízíme pro velké firmy. Tak¾e mých 35 uklízecích zamìstnancù jede jako by ¾ádný virus ani nebyl. A ledaskdy pracují i více, jeliko¾ dezinfekce, jeliko¾ èastìjší úklid, jeliko¾ zkrátka, Corona...
A díky Coronì, já mám najednou plno zájemcù o práci! I za minimální mzdu! Já jsem š»astná, jeliko¾ i uklízeèky obèas Coronu chytnou a musí být doma. Není problém je nahradit. Ale u¾ nyní vím, ¾e jakmile se zaène svìt vracet k nìjakému normálnímu ¾ivotu, nìkteøí lidé mi uteèou. Nicménì, urèitì u¾ vím pøedem, kteøí zùstanou a kteøí ne. Jeliko¾ znám svou práci. Ulovila jsem i dobré pracovníky a udìlám vše pro to, aby tací, kteøí jsou pro mì potencionálnì dobøí, zùstali. Kdykoliv jindy bych je hledala týdny, teï ne. Staèí dva dny.
A tak vyu¾ívám této situace. Mladým dìvèatùm ukazuji výhody úklidu. Celostní sport – pokud se nauèí správnì pracovat – protáhnou si všechny svaly v tìle. Fitka jsou zavøená, tak uklízej správnì, a ještì za ten sportovní výkon budeš brát peníze. A budeš u¾iteèná. Maminkám, které po porodu nemohou chodit na cvièení snadno uká¾u, jak udr¾et bøíško zpevnìné, díky správnému dr¾ení mopu. A budeš u¾iteèná. Dùchodkynì si nacházejí nové zpùsoby, jak nezùstat sama doma. A budeš u¾iteèná. No, mohla bych se rozvyprávìt.
A jak praví stará pravda: Všechno zlé, pro nìco dobré. V této dost depresivní dobì, plné naøízení i zákazù, moje práce dává nadìji lidem, kteøí jsou mnohdy bez práce. A nejen jim. Lidem ve firmách dochází, ¾e uklízeèka není nìjaký póvl, který ani nestojí za pozdravení. Náhle jsou si vìdomi, jaká rizika uklízeèka a jejich práce obnáší a kolik vlastnì pøinášejí u¾itku ka¾dému v práci. Pøed Coronou jsem všem øíkala, ¾e bez uklízeèky nebudou pracovní vztahy fungovat. Marnì. A s výsmìchem. Mnoho takových, co se dívali na nás z vrchu, teï klopí oèi a ti slušní se i omluví.
A nejsem jen šéfka uklízeèek, jsem taky ¾ena, èlovìk. A tak celkovì jsem si v¾dy myslela, ¾e èasto lidé platí zbyteènì za pohyb, který potøebují. Ledaskdy staèí najít si vhodnou, plodnou èinnost. A zrovna uklízení to být nemusí, ¾e. Nicménì, z kanceláøe se dívám do oken dìvèat, která dìlají Pole dance (tanec na tyèi), to je umìní, to chápu, ale vidím i do posilovny v pøízemí. Pøijedou mu¾i i ¾eny autem a¾ pøed posilovnu, vybavení vším, co potøebují, vyskoèí z auta a dva kroky k posilce. (nìkteré znám a vím, ¾e bydlí maximálnì 200 metrù od této „údr¾bové“ haly, pøesto pøijedou autem, obleèení, urèitì nejedou rovnou ze zamìstnání v outfitu na tento aktivní pohyb) V té údr¾bové hale tam na nì ten uèitel, nebo jak se jim øíká, øve: „Nekoukej na ty hodiny a dejchej! - Hejbej tìma nohama, nejsi na diskotéce! –
Nech ty vlasy, mìlas to mít svázaný a koukej kmitat! - Pøestaò se koukat na bicepsy, který nejsou ani vidìt a dejchej!“ Jejich cvièitel je nutí bìhat po dvorku s èinkami. A já, za groš kudla, na stejném dvorku stìhuji krabice s jarem a brefem a kanystry s èistícími prostøedky a koukám na nì. Jak tam blbnou s èinkami, ohnout, sednout, zvednout, bì¾et, zopakovat... a já to dìlám taky. Jen¾e já to mám zaplacené, ale oni za to platí, a ještì je nìkdo honí.
U¾ v dìtství jsem pochopila, ¾e nìkteré tì¾ké práce se udìlat prostì musí a je asi dobré se k tomu postavit dobøe. A tak všechny moje práce, fyzické, jsem v¾dy brala jako druh sportu. Málo kdo mì chápal, obzvláštì v této moderní dobì. Jen¾e došlo na má slova. I práce mù¾e být pøínosem pro tìlo. A koneènì, nyní, v krizi, jsem vyslyšena. Maminky, dìvèata, co chtìjí zhubnout, dùchodkynì, co jim je smutno doma i zoufalci bez práce u mì najdou platnou formu pohybu, setkání, uèení se nového a dùvodu ráno vstát.
Jsem provozní úklidových prací a nyní i dárcem pohybu, setkání, poznání nepoznaného. Miluji svou práci. Jeliko¾ i v této chvíli máme práci.
Corona virus je zlo. O tom nepochybuji ani vteøinu, jen¾e pøinesl i mnoho nového, pouèení a chyb. A» si sám ka¾dý sáhne do svìdomí, co pøinesl, co vzal, co dal. A» se ka¾dý zamyslí, co mù¾e sám dát.
Jeliko¾ jsme byli slepí a hluší k úèelnému pohybu, jeliko¾ jsme si nevá¾ili mnohého, co bylo bì¾né, jeliko¾ jsme potøebovali zaèít vidìt nevidìné... jeliko¾ jsme pohodlní, líní, nebo jen bohatí. A prvotnì a jeliko¾ jsme nevidìli to, co vidìt máme. Jeliko¾ si nevá¾íme mnohých bì¾ných vìcí, jako je tøeba lidská práce. Jeliko¾ jsme zvyklí na bì¾ný ¾ivot. Tak to máme za to. Nauème se všechno brát vá¾nì, jeliko¾ nás to nakonec dohoní. Nauème se ¾ít zdravì a být u¾iteèní, jeliko¾ nám to nakonec bude k duhu. Nauème se být lidmi.
Zatímco po svìtì lítá Corona, klesá nám koruna. Zatímco Homeoffice lidé hnijí a tloustnou doma, a zatímco vesele bují politické ambice… Zatímco se to, tamto i tohle, a ještì mnoho takového dìje, já a moje holky – tedy i pár klukù – jsme v plném nasazení. Jsme uklízeèi. Uklízet se bude, dokud jedna jediná sedinka bude okupovati ¾idli v kanceláøi – práci máme jistou! Je nutné doplnit toaletní papír, vynést koš a vytøít podlahu. I kdy¾ zavøou výrobu, kanceláøe ještì chvíli šlapou. Nebo pøijdou nìjaké opravy, malování, rekonstrukce... firmy èasù s omezeným, nebo zavøeným provozem, vyu¾ívají na práce, které v bì¾né pracovní zátì¾i nemohou, nebo tì¾ko udìlají. Uklízíme pro velké firmy. Tak¾e mých 35 uklízecích zamìstnancù jede jako by ¾ádný virus ani nebyl. A ledaskdy pracují i více, jeliko¾ dezinfekce, jeliko¾ èastìjší úklid, jeliko¾ zkrátka, Corona...
