Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ono se øekne kousnout…
 
Druhá vlna zákeøného Covid virusu se koneènì díky ducha ubíjejícím restrikcím odebrala do jiných zemí, kde lidé v nemoc nevìøí a dìlají si, co chtìjí. Nám se v Austrálii vrátily svobody a s nimi i znovuotevøení náleven, hospod a restaurací, co¾ nás pijáky velice potìšilo. Zrovna tak potìšilo milovníky umìní, kteøí alkoholu neholdují a zamìòují ho za bláhové navštìvování galerií, divadel a koncertù, kde mohou po pùl roce znovu holdovat své zálibì.

My, kteøí nalézáme potìšení v zrzavé vodì s bílou èepicí, víme svoje. Zatímco v útulném pohostinství vedeme zasvìcenì øeèi o politice, milovníci umìní chodí do galerií, aby se kochali nahatými tìly kyprých dam, pøi klasickém baletu jim mohou oèi vypadnout pøi pohledu na ú¾asnì pøírodou obdaøené bale»áky a pøi koncertech upadají do hlubokého spánku doprovázeného muzikanty rušícím chrápáním. O svých zá¾itcích pak horempádem vykládají komukoliv, kdo je ochoten je vyslechnout.

Po pùl roce tloustnutí doma jsem mìl opìt mo¾nost zavítat do mojí, znova otevøené, oblíbené Hospody u Rudého klokana. Zde právì návštìvníci skládající se pøevá¾nì z farmáøù a rybáøù, které virus pøipravil o ¾ivobytí, nediskutovali o dopadu sankcí, proto¾e toho u¾ mìli po krk. Jeliko¾ jsem hluchý jako poleno, tak jsem zprvu nerozumìl, èeho se týkala ¾ivá diskuse. S pùllitrem v ruce jsem se pøifaøil do hlouèku, hlasitým øíhnutím jsem slušnì pozdravil a zaposlouchal se.
 
Pijáci právì jeden pøes druhého rozebírali další smrtelné napadení ¾ralokem, kterému podlehl mladý surfaø na místní plá¾i. V poøadí ji¾ šestá obì» za posledního pùldruhého roku.

Chlapi hulákali jeden pøes druhého, jaký je nejlepší zpùsob se zachránit pøed napadením ¾ralokem nebo krokodýlem.
 
“No to ví pøece ka¾dý malý dítì, ¾e kdy¾ tì rafne ¾ralok nebo krokouš, tak ho musíš vší silou š»ouchnout do voka,” prohlásil znalecky jeden rybáø.
 
 
 
“Jo, vono se to øekne, ale jak ho máš š»ouchnout, kdy¾ má v hubì  tvojí ruku,” zafilosofoval farmáø, kterému kombajn utrhnul levou pa¾i.
Chlapi se shodli na tom, ¾e napadení ¾ralokem je procházka rù¾ovou zahradou oproti tomu, kdy¾ si vás vezme na mušku pìtimetrový krokodýl.
„Proti takovýmu mackovi prostì nemáš šanci, proto¾e ten nejenom ¾e tì sice v cuku letu zakousne, ale von tì mrcha hned nese¾ere. Von si tì schová a a¾ zetlíš, tak si na tobì pošmákne,” øekl dìdek, který zøejmì vìdìl jak to chodí.
“Fuj tajks,” znechucenì prohodil jeden z mu¾ù, odplivnul si na podlahu  a dlouhým douškem se napil.
“No, chlapi, neøíkejte, ale vono nejni nic pøíjemnýho, kdy¾ vás, nic netušícího, uštkne takovej tajpan. Ten vás sice nese¾ere, ale do dvou minut zcepeníte. A to samý, kdy¾ vás kousne pabouk nebo šlápnete na kamennou rybu,” øekl zrzavý Ir a dodal, ¾e nejbezpeènìji bylo v Severním Irsku.
“Tak se tam vra», kdy¾ ti u nás vadìj naše zvíøátka. Tam ti jenom nìkdo vpálí kulku do zad a bude to!” prohodil nìkdo za smíchu druhých.
“No jo, máte pravdu, nejlíp je fakt asi tady, v týhle naší milovaný hospùdce,” øekl Ir a všichni souhlasili.

Chlapi se potom dohadovali, co by se mìlo udìlat, aby k tragédiím nedocházelo. Rybáøi mìli za to, ¾e nejlepší øešení je ¾raloky prostì vyhubit. Jsou to bastardi, kteøí nacházejí zalíbení v lidském mase. A jeliko¾ èlovìk je dùle¾itìjší ne¾ nìjaká mrzká ryba, tak a» si zelení trhnou nohou. ®ralok se prostì musí nemilosrdnì zabít. Teprve potom budou plá¾e bezpeèné a turisti se budou na plá¾e jenom hrnout. Takhle se jim vyhýbají, a to je špatné pro místní ekonomiku. A s tìmi krokodýly by se také nemìly dìlat ¾ádné cavyky. Zkrátka a dobøe je nejlepší je vyhubit a z kù¾e dìlat boty, kabelky a módní doplòky. To by postavilo Covidem znièenou ekonomiku na nohy, souhlasili pijáci. Na pavouky sprej a na hady lopata! Do vody slušný èlovìk neleze, proto¾e by tím zameškal pivo s kamarády.

Samozøejmì, ¾e Rudý klokan nebyla hospoda, kam by se chodili osvì¾ovat zelení, tak¾e ten den nikdo nemohl dostat pøes hubu.

Já s neutuchajícím zájmem poslouchal hlasitou debatu tvrdých chlapù s mozolnatýma rukama jako lopaty, sluncem rozbrázdìnými tváøemi, ve špinavých d¾ínsách a umaštìných kovbojských kloboucích. Èlovìk by øekl, ¾e tyto chlápky jen tak nic nerozhází. I ty nejhroznìjší mo¾nosti ukonèení ¾ivota na této zemi prošpikovali bodrým humorem, který je tak typický pro Australany.

Proto¾e jsem nìkolik chlapíkù znal, tak jsem se osmìlil a pøilo¾il polínko do debaty.
“Pánové, ne ¾e bych chtìl dìlat chytrýho, ale kdy¾ vás tu tak poslouchám, tak mne napadlo jestli víte, jaký je vùbec to nejnebezpeènìjší zvíøe na svìtì.
“Všechny, co ¾ijou tady v Austrálii,” tvrdili sborem.
“Jste na omylu,” øekl jsem, významnì jsem se podíval okolo sebe a jako by šlo o naprostou samozøejmost jsem utrousil: “KOMÁR.”
“No ty si ale vùl. Dej si radìj pivo a nemìj tady blbý hlášky, i kdy¾ musí bejt tedy asi dost nepøíjemný, kdy¾ tì komáøisko zobne do voka”.

Já si pivo nedal, nýbr¾ drsnou koøalku, kopnul jsem ji do sebe a hlouèku mu¾ù jsem vysvìtlil, ¾e na kousnutí komárem na svìtì  zemøou roènì ve strašných bolestech statisíce lidí naka¾ených malárií.
Tímto jsem si u nich šplhnul a dìdci dùle¾itì diskutovali o komárech, mouchách Tse Tse a jiných nebezpeèných poletuchách.
“Ticho!” zvýšeným hlasem debatu pøehlušil známý vtipálek George. “Tak co se týká mne, tak vùbec nejnebezpeènìjší tvor na svìtì je, hádejte kdo?” polo¾il øeènickou otázku.

Ne¾ mohl nìkdo odpovìdìt, vtipálek zaøval “No pøece moje stará!” To se samozøejmì všem velice líbilo a za odmìnu George dostal pivko.
Já jsem se pøihlásil o slovo a poznamenal jsem, ¾e nikdo se nezmínil o napadení medvìdem. Pijáci se ohradili, ¾e v Austrálii jsou jenom medvídkové koala, kteøí nikoho hryznout nemohou, proto¾e ti si debu¾írují jenom na eukalyptových listech a ¾e u nich je to naopak, proto¾e ty by samou láskou snìdli turisté.
“No jo, ale já vám mù¾u na týhle jizvì na lejtku ukázat, ¾e mne fakt kousnul medvìd. Ne sice tady, ale v mý rodný Praze,” øekl jsem a prstem ukázal na bílou jizvu na pravém lýtku.
“To si spadnul ze ¾ebøíku nebo tì kousnul pes,” øekl nìkdo z hlouèku.
“Houby, já jsem ještì jako kluk šel na rande a jak jsme šli takhle po našem slavným Karlovì mostì, tak jsme došli k chlápkovi, kterej mìl na vodítku malýho medvìda.

Ka¾dej si ho hladil, a tak i já s Katkou jsme si ho pohladili a poškrábali za ušiskama. To bylo všechno v pohodì a¾ do tý doby, ne¾ jsem se k tý potvoøe otoèil zády, proto¾e v tom okam¾iku se mi zákeønì zakousla do lejtka. A navíc mnì roztrhla kalhoty, tak¾e jsem to doma ještì schytal.”

Všichni chtìli vìdìt co dìlal èlovìk s medvìdem na nìjakém mostì v Jugoslávii, tak jsem musel uvést vìci na správnou míru a trochu jim rozšíøit vzdìlání. Jeliko¾ kromì farmáøe s urvanou rukou se nikdo jiný nemohl pochlubit ¾ádným zhmo¾dìním na tìle, já se svým starým zranìním jsem u nich znatelnì získal uznání.

Nakonec ale i bodøí vesnièané souhlasili, ¾e kam se hrabou všechna kousnutí, zakousnutí, uštknutí, hryznutí a píchnutí, oproti neviditelnému nebezpeèí, kterému podlehlo jeden a pùl milionù lidí, Covid virusu. Všichni jsme si pøi»ukli na zdraví a popøáli svìtu lepší pøíští rok…
 
Ivan Kolaøík

* * *
Kolá¾ Marie Zieglerová, ilustrace Miroslav Šesták a httpswww.shutterstock.comde
 


Komentáøe
Poslední komentáø: 03.12.2020  16:34
 Datum
Jméno
Téma
 03.12.  16:34 olga janíèková
 03.12.  08:31 Ivan
 02.12.  19:25 Renata ©.
 02.12.  17:56 Evussa Super!!!
 02.12.  14:04 Vesuvjana
 02.12.  12:04 Blanka K,
 02.12.  10:43 Von
 02.12.  08:53 Edita
 02.12.  07:38 Stanislav
 02.12.  06:42 zdenekJ
 02.12.  05:40 Zieglerová Marie podìkování
 02.12.  01:38 Václav Podìkování
 02.12.  01:23 Ivan Vysvìtlení