ROVNOVÁHA - Veselé Vánoce Schopnost udržet polohu těla v prostoru... jo, stavím si pod nohy balanční náčiní prakticky denně, je to můj denní chleba, trénuju to, balancuju, ale udržet polohu duše v běžném dni, a ještě v tom předvánočním, je někdy sci-fi.
Balím dárky ještě dlouho po půlnoci a ráno zírám jak vyvoraná myš na řvoucího budíka. Hřbitov ožil, soused má infarkt, barák narušenou statiku a já hnípu. No, 15 minut do zvonění, dcera škola, potom trénink...to nedám...dám! S rychlostí světla naházím hadry na sebe i dceru, která si v pohodičce vlaje bytem, grrr! Kafe do auta, skvělý nápad, biju se vítězně do prsou, jak skvěle jsem to vymyslela a zatímco se jednoruč snažím připoutat, vzápětí mohu věštit budoucnost dneška z lógru v klíně. Čas? Pět minut do zvonění. Sakra! Převlečení nepřipadá v úvahu. Zlatý černý hadry! Trénink za půl hodiny...hm, představa, že se budu v úvodu tréninku maskovat za bosu ještě ušla, ale hodina tréninku schovky klientovi za zády mi připomněla Mr.Beana... Nic, jedem, předávka dcery škole, uf, pumpa, čištění kalhot, teď vypadám jako když jsem neudržela moč...je to posun, před tím jsem vypadala, že neudržím stolici. V autě sušárna, takže před dveřmi klientky stojím vyfoukaná od jižního větříku, úsměv. A vida, přišla kompenzace. Klientka se mi poprvé po půl roce postavila z lehu bez opory židle! Sklízím plody půlročního cvičení! Jo, je to dobrý, takhle to má vypadat, tohle je rovnováha...dala bych si kafe!
A je to ještě lepší, sms od klienta, který zhubnul další 4 kg! Jásám, tak se to dnes převážilo, jedna blbá kávová příhoda ku dvěma dobrým zprávám.
V krku poušť, rychle vodu, láhev, taška, apartní prádlo, abych se předvedla fyzioterapeutce v plné kráse. Sedím v busu a chválím se za krásné napřímení, užívám si Adele v uších...cítím, jak se natahuju až do příjemného chladu v hyždích...oou, láhev potřebuje víčko, to ví i mimino! Adele típnu zobák a koukám, že sedím jako kachna v louži. Uzávěr! Doma! Blbec! Spolucestující nepřítomně zírá z okna, kapesníčky padly všechny. To je dneska nějaký mezinárodní den polévání se nebo co? Jak po křtinách se vítám s kamarádkou fyzioterapeutkou a po pochvale, jak skvěle vypadám, jí nastavuju zadnici, aby viděla, jak skvěle vypadám i zezadu. Prádlo durch, oblékám apartní spoďáry - asi erár. Hlavou mi jde, že do Playboye dnes konkurz neudělám! To jsem se předvedla! Diskutujeme o rovnováze těla a já to slovo začínám nenávidět. Jo, dnešek je v rovnováze, pouze v jiném pořadí.
Vlastně ne tak úplně. Vánoční večírek ve školce, kde jsem teda zvrhla zapálenou svíčku...ale to už k dnešku nějak patří. Kamarádka, která to s námi sdílela. Kamarádka, která uvařila oblíbenou polívčičku pro mého syna. Známá, co nezištně doprovází mou dceru na kroužek. Jsem rovná, po zákroku fyzioterapeutky - kamaradské výpomoci i bez bolesti pod lopatkou.
Budou Vánoce. Kromě kapra se všichni sejdeme živí u jednoho stolu. Jo, byl to skvělý den, i když nebyl v rovnováze, duše v rovnováze zůstala. Jen to kafe bych si dala!!!
Ať je tedy příští rok v rovnováze nejen vaše tělo, ale hlavně vaše mysl. Ať máte ve špatném dni vždycky sílu najít to dobré, ať máte chut žít, ať máte chuť se pohybovat. Veselé vánoce!
* * *
JAK JSEM OŽIVILA PAVLA
Máme doma pavouka. Jmenuje se Pavel a bydlí na záchodě ve skřínce vodoměru. Říkali jsme naší malé Julče, aby brala pavouky jako kámoše. A co tam dělá?
Pije pivo a kouká na telku, no. Včera jsem ale zjistila, že změnil bydliště. Blbec! V Mrazáku 2, Šuplík 3. Diagnoza: hypotermie.
Připravuju pohřeb a on pohnul nohou. Hibernace u pavouků? Možná vykoukal v telce na hajzlíku, jak se lidi nechaj zmrazit a šel na to po svým. Nebo si šel pro chipsy do špajzu a... splet si dveře?
Opatrně ho vyndávám s hovězím. Vybavuju si kurz první pomoci - žádný alkohol, pomalu ohřívat… umělý dýchání? Ne, nežije. Jsem smutná, chtěla jsem být svědkem zázraku.
Uložím ho na vatičku a strkám zpátky hlavu do mrazáku, abych pokročila v inventuře mrtvých zvířat. Pavel dělá mrtvýho. Ještě chvíli se peru s králíkem v šupleti a vatička je prázdná. Zmizel. Děsí mě představa, že ho zašlápnu po tom všem, čím musel projít. Ne, nikde není.
Zázrak! Sekáč! Tak už asi lemtá pivo s kámošema a stěžuje si, že ho ňáká kráva oživila před Vánocema. Příští rok tam vlezu já a nechám se oživit 24.12. Jsem zvědavá, kdo to uklidí.
JAK JSEM OŽIVILA PAVLA