Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O øekách a rybaøení
 
Hovory s Josefem Hlinomazem v¾dy byly zajímavé, nejenom zvoleným tématem a Josefovým originálním podáním. Byly pozoruhodné i tím, ¾e pod slupkou legrace vnímavý èlovìk nacházel vzdìlaného a moudrého "šašoura", jak on sám o sobì hovoøil - ostatnì praví šaškové jsou v¾dy moudøí. A tak, kdy¾ pøišla øeè na øeku, povìdìl toto:
 
Øeky mládí mého? Vltava støíbropìnná a proudy svatojánský? Ten Bedøich Smetana mìl ale kliku, ¾e se narodil o sto let døív. Jak by tu dnešní Vltavìnku pøevtìlil do symfonie, to si opravdu nedovedu pøedstavit. Krumlovská papírna sice øádila u¾ za mého mládí, ale nìjak malolinko. Smrdìlo to akorát v Krumlovì. 

Od té doby vìdci s papírnou bojují marný, snad padesátiletý boj. Ryby i lidi si na to ale u¾ zvykli. Jen¾e a» to nìkdo zkusí do té vody vlézt. Nebo rybníky. Ka¾dá voda byla koupatelná. Zkuste dnes vlézt do rybníka. Rybník je jen a jen proto, aby ryby tloustly. 

A pro ryby je ale lahùdkou nìco úplnì jinýho ne¾ pro lidi. Ryby ze všeho nejradìji, jak se zdá, po¾írají hnojiva, z nich¾ dávají pøednost hnojivùm pøírodním a neumìlým. A co jsou neumìlá hnojiva, všichni víme. A tak o co tlustší máme kapry, o to ménì se mù¾eme koupat. A co tomu øíkají bobøi a ondatry není známo, nechtìl bych být na jejich místì. Je to toté¾, jako kdy¾ v pátek se odjí¾dí na víkend a jdete po Praze. Co vidíte? Èoud. Co dýcháte? Èoud. 

Však vìdci u¾ také nìkolik let bojují proti smogu. Cha, cha, cha, cha, vìdci celého svìta. A u¾ je to tady, øíkají, ¾e u¾ i moøe bude zamoøený. Doposud bylo sice taky zamoøený, proto¾e se jmenuje moøe. Zamoøený moøem to by eštì šlo. Ale teï zaèíná být zamoøený naftou, odpadem, ojetými vozidly, pytlíky z umìlých hmot, hmotami, umìlými hmotami, neumìlými hmotami, zplodinami a zplodinami ze zplodin.
 
Øeka sice furt eštì èaruje, ale èím dál míò. To tenkrát, postavili jsme si na Podkovì stan. Vypùjèený stan a veliký - pøesto nám na nohy táhlo. A kdy¾ jsme vlezli do vody, plavali jsme po proudu tøeba taky ètyøi kilometry a pak pìšky nazpátek. A v noci øeka šumìla a šplouchala a probouzela nás zima a ptactvo, a kdy¾ náhodou svítilo slunce, dospávali jsme venku a krásnì to høálo. A kdy¾ jsme pìšky vyrá¾eli na cestu s ruksakem na zádech, mìl jsem, blboun nejapný, na hlavì bývalý dámský klobouk, jeho¾ rantl jsem vystøihl do meandru. Zkrátka frajer. 

 
                  
A po letech, to u¾ jsem byl u kladenskýho divadla, hráli jsme jednou ètrnáct dní divadlo v Boleslavi a místo v hotelu bydleli jsme u Jizery. Karel Pech, ten samej co teï kamarádí se Šimakou, mìl s sebou stan. A tak jsme trampovali a veèer hráli divadlo. Paní øeditelka se divila, ale my na tom vydìlali hotelné a eštì nám dobøí lidé propùjèili loï a voda tam byla tenkrát studená a èis»ounká, nevím ovšem, jak to tam vypadá dnes. 

A jednou jsme s tím samým Pechem trampovali (s tím samým, co mì nedávno nauèil, ¾e nemusím vstávat ze ¾idle, kdy¾ mi podává ruku pán, ale já pøece jenom pro jistotu dìlám takový náznak, jako bych se chtìl zvednout a pøedstírám, ¾e se mi to nedaøí, proto¾e nevím, jestli ten pán tenkrát Pecha poslouchal, zatím co dámì v ústrety vyskakuji jako èertík na gumièce), tedy trampovali jsme na takové panenské øíèce u Staòkova, kde byly milióy ryb, proto¾e se nesmìly lovit a porybnej je hlídal. Ale my jsme pøece jen trochu pytlaèili. To jsme v¾dycky z kamení postavili past s jednou dírou a ryb bylo tolik, ¾e nìjaká tam v¾dycky vlezla. A tu jsme do toho otvoru vlo¾ili kámen a honem jsme ji vyndali a mìli jsme ryb habadìj.
 
A v Dunaji a v Labi jsem se koupal a po Dunaji cestoval a mnoho øek všelijakých vidìl jsem. Do Nilu však pouze nohy jsem ponoøil a ještì opatrnì, abych mohl ucuknout, kdyby tam byl krokodýl. A na Niagaru jsem hledìl, jak pádí dolù volným pádem, gravitací hnaná, jak u¾ to u øek bývá. A to je tak všechno, co vím o øekách.
 
"Mistøe", mohl by teï øíct zvídavý Hlinomazùv ctitel, "vy tak krásnì milujete øeku a i s rybami si umíte poradit, chodíte i dnes ještì rybaøit?" I já jsem se tak milého Josefa zeptal a podívejte, co mi odpovìdìl.
 
To je otázka, lidi dovolte, abych se zasmál, abych si povzdechnul, ach jo! Nechodím. Za prvé jsem technický antitalent, nikdy jsem ještì napøíklad nic nespravil. Proto mám hrùzu z prutù a navijákù, a taky nemám rád èervy, eklují se mi, a ¾í¾aly, proti nim¾ nic nemám, u¾ by mi bylo líto nabodávat je na všelijaký ty háèky. 

Osobnì se mi krom toho nelíbí cokoliv zabíjet. Vím, ¾e nìkdo to dìlat musí, velice rád pojídám veškeré druhy masa, té¾ ryby, ale radìji se zajímám o kuchyòské zpracování materiálu ne¾ o lov. Aby mi bylo rozumìno - já nikomu nezazlívám, kdy¾ loví, ale pro mì to zábava není. Zajíci, srnci, králíci a jeleni jsou mi tak sympatiètí, ¾e bych do nich nemohl støílet, a proto mám radìji dvì kila kýty, høbetu nebo zajeèího zadku.
 
Jinak pøiznávám, ¾e rybaøení je uklidòující sport a zároveò velmi vzrušující v pøípadì, ¾e se nìco chytne. Je to výborné, ale ne holt pro mì, já vidím víc ty záporné aspekty, který se mo¾ná dají snadno pøekonat. Ale mám dojem, ¾e zejména profesionální rybáøi nezacházejí èasto s rybami moc dobøe, øekl bych, ¾e s nimi zacházejí dost krutì.

Je to tím, ¾e ryby nevydávají (kromì snad nìjakých tìch ultrazvukù, které neslyšíme), zvuky. Tím také se nám zdá, ¾e netrpí. V jistém smyslu tahání ryb z vody je podobný sport, jako topení ko»at. 

A málokoho by napadlo jít tøeba k vodì se psem a potopit ho pod vodu a pova¾ovat to za sport.
 
A ryba prý je stejnì inteligentní jako savci. Do savcù se humánnì støílí, musí se, kvùli potravì. A ryby se zase nehumánnì dusí na vzduchu, marnì lapají po dechu, protestují jenom mrskáním, a ¾e se ryby mrskaj, to pokládáme za samozøejmost. Ale pøi velelovech to asi taky jinak nejde. A pøece Cousteau mìl rybu - pøítele, obrovského moøského okouna, který se s potápìèi tak mazlil a hrál si, ¾e jim zabraòoval v jakékoli èinnosti a museli ho zavírat do klece, aby v pracovní dobì nepøeká¾el. 

A kdy¾ se po nìkolika letech autor Svìta ticha vracel, aby se znovu setkal s pøítelem - rybou, bylo to velmi napínavé, proto¾e kdy¾ pøiplul do tìch míst, kde ryba bydlela,potkal rybáøe, který zrovna takovou rybu u¾ ulovenou vezl na lodièce domù. Ale kdy¾ se potom Cousteau se svými druhy potopil, našel svou rybu na tém¾e místì, co pøed pìti lety a vítala je, jako by byla pes, šílela radostí a provozovala hry, ¾e se s ní louèili se slzami v oèích.
 
No a já jsem si jednou na Korèule ochoèil hejno ryb. Jsou to tvorové velmi hraví. Plaval jsem s podmoøskými brýlemi a dýchací rourou. Koukal jsem pod vodu a najednou vidím hejno ryb, padesát, sto, dvìstì nebo víc, to nevím. A plavu za tím hejnem a ty ryby se zpomalily a byly ode mne tak na 10 centimetrù. Tak jsem po nich chòapal rukama, ucukly, ale v¾dycky jenom tolik, ¾e jsem chòapal naprázdno, a ta ryba byla jen o centimetr dál ne¾ ruka, èili ani o chlup dál, ne¾ bylo nutno. A strašnì je to bavilo, tak¾e ty ryby, co byly vpøedu, po mnì tou¾ily a plavali jsme v kruzích. Kruhy byly èím dál menší, a¾ jsem pøišel na to, ¾e staèí, kdy¾ se toèím poøád dokola, a ty ryby kolem mne krou¾ily tak blízko, a¾ mì ta voda masírovala, a provokovaly, a já po nich chòapal a ony mìly z toho ohromnou zábavu a srandu. 

A proto¾e je to nepøestalo bavit, unavily mì a doprovázely mì a¾ na bøeh, a nìkolikrát ještì chòapnuv, jsem je opustil. Pak jsem šel znovu do vody a celá hra se opakovala. A veèer mìl jsem v zahradní hospodì tøi ryby tého¾ druhu na talíøi a všechny na mì koukaly jedním okem, u¾ taky usma¾eným nebo upeèeným, a to velice vyèítavì. Tak abych nemìl svìdomí, jsem hlavy ukrojil a odhodil do køoví a pochutnal jsem si, jako ka¾dé jiné zvíøe.  

Je to tak - v pøírodì se všechno vzájemnì po¾írá a v tom nejsme o nic lepší ne¾ tygr nebo orel, jsme taky pìkný hajzlíci, mimo toho pána, co si ho vymyslel Olbracht, co konzumoval jenom sejra, proto¾e nechtìl ublí¾it ani rostlinám. Ale pozor, já nic neodsuzuji, øezníci a lovci všeho druhu být musí. 

Co bysme jedli, ¾e ano? Ale tuhle èinnost lovcùm milerád pøenechám, a» u¾ to dìlají jako øemeslo nebo pro zábavu. Jsem jim vdìèen, ¾e to vzali na sebe. Mnì staèí houby. Sice v mechu jim to taky líp sluší ne¾ v chlebníku, ale v košíèku nevypadají nejhùø. 

A kdy¾ najdu høiba nebo køemenáèe, dám jim pusu proto¾e mi udìlaly radost. Mo¾ná, ¾e taky øvou a vydávají tøeba infrazvuky, ale já to neslyším. Ostatnì jakýpak fraky, jsme zvìø jako ka¾dá jiná a bez jatek, lovu a rybaøení se neobejdem. Konèím, právì se mi dopeklo kuøe. Ne¾ pøišlo na trh a do trouby, bylo velice roztomilým tvorem. Je mi ho líto. Ale nejradìji mám biskupa. Ovšem, musí chroupat.

 
Slavomír Pejèoch-Ravik

* * *
Obrázky z autorova archivu pro tisk pøipravila Olga Janíèková
Zobrazit všechny èlánky autora
 


Komentáøe
Poslední komentáø: 30.05.2017  15:42
 Datum
Jméno
Téma
 30.05.  15:42 ferbl