Mikuláš
Jedno krásné odpoledne jsem si na balkóně četla, Daniel seděl vedle mne a maloval. Přitom však sledoval lidi sem tam jdoucí kolem oken po chodníku. Upozornil mě, že se blíží jeho kamarád ze školy se svou maminkou a že jsou to také Češi a bydlí nedaleko od nás. Paní jsem pozdravila, seznámily jsme se přes ty naše kluky a už za půl hodiny jsme měli schůzku v nedalekém parku na kafe.
Paní Ida, manžel Ctibor a dvě děti (Mikuláš a malá Ida). Bydleli hned vedle parku.
Měli jsme radost, jak si děti pěkně rozumí a pohrají, a naše kávová setkání se opakovala velice často při každé vhodné příležitosti. Občas jsme si vyměnili vzájemné návštěvy. Ctibor hrál krásně na kytaru a nádherně zpíval trampské písně. Sem tam se u něho sešli jeho kamarádi, a tak se někdy stalo, že atmosféra s více kytarami a několikahlasými zpěvy udivovala australské sousedy, kteří obdivovali, jak pěkně si my Češi rozumíme.
Bylo to asi tím, že nás spojovaly podobné osudy a vzdálenost domoviny.
* * * Vaječný koňak
Krátce po našem nastěhování do nového prostředí jsme s Vladimírem měli 7. výročí naší svatby. Napadlo nás, že bychom to mohli nějak oslavit. Bylo to hlavně první výročí naší svatby v nové zemi. Vladimír se rozhodl, že půjde do prvního obchodu s alkoholem (prodával se tam pouze alkohol všeho druhu) koupit vaječný koňak.
Měl ho vždy v Československu za svůj nejoblíbenější alkoholický nápoj. Mně to bylo úplně jedno. Za chvíli se vrátil, ale co vyprávěl, mě tak rozesmálo, že si to budu navždy pamatovat.
Když tedy Vladimír vstoupil do prodejny a svůj vytoužený koňak neviděl, musel se chtě nechtě zeptat prodavače. Vykoktával mu, že by rád - anglicky „Eggs“ koňak – ale místo Egg vyslovil Ex-koňack. Prodavač začal z regálu na pult stavět drahé několika hvězdičkové koňaky. Nešťastnému Vladimírkovi se úzkostí protáčely panenky nad cenami, které jsme si nemohli dovolit. Poprosil tedy o papír a tužku. Prodavač mu to ochotně poskytl k dispozici a náš tatínek kreslil udivenému prodávajícímu slepičku a pod ní vajíčko a ukazoval, že koňak z vajíčka.
Takže to dopadlo dobře, prodavač pochopil a Vladimír vítězoslavně přinesl lahvinku se žlutým obsahem domů. Koňak vypadal stejně barevně jako český, ale chutí byl něco úplně jiného. To však nevadilo, oslavili jsme to i tak za stálého chichotání – příhodě s hvězdičkovými koňaky.
.jpg)