Podzimní nostalgie
Vidím jen svět za oknem. Pošmourná obloha dává málo světla. Každým dnem ho bude ubývat, každým dnem bude obloha tmavnout, přicházet zima. Září už je pryč. Listí zlátne. Je čas hojnosti. Ovoce dozrálo, čas sklizně odnesl plody pod střechu, dny se zkracují, ochlazuje se. Déšť má nakročeno každým dnem. V lesích začíná jelení říje.
Pozoruji tu proměnu oknem, ty šedé cáry visící z oblohy. Od kamen se line teplo a z rádia slyším, že první přímá volba prezidenta je příležitost k vážnému zamyšlení nad naší budoucností.
V pokoji se šeří. Podzimní rovnodennost světla a tmy se naklání do doby stínů. Říjen je měsícem tažných ptáků. Už odletěli. Nehnízdí tu jediný, dávno zmizela jejich hejna za obzorem. Odnesla s sebou jejich křik. Dny se krátí. Některé stromy ještě rozsévají svá semena, zatímco zvířata shromažďují zásoby na zimu. Hadi a jezevci upadají do spánku. Několik deštíků skrápí listí, barví je doruda. Stonky slábnou, neudrží se, větvoví je pouští k zemi. Je podestláno. Na holých polích se ozývá první křik zimujících havranů. Střechy protějších vilek dýmají slabými proužky kouře. Nevzlínají k obloze, spíše je drobné mžení udusí, než splynou s tmou. Telefon je hluchý. Děti nevolají. Ani kamarádka, přítel, spřízněná duše, nevolá nikdo.
První dešťové kapky kloužou po skle. Plískanice napadá ulici a utápí celý svět za oknem. Do rána přízemní mrazíky setnou květy chryzantém. Vítr se prohání holou krajinou. Sněhové vločky se houfují v chuchvalcích mraků. Tíhnou dolů. Přilétají hýlové a hranostajové už oblékli bílý šat.
Listopad byl posledním měsícem před zimou. Při prořezávkách se už houfují vánoční stromky. Můžeme instalovat krmítka pro ptáčky a můžeme je začít přikrmovat. Mezitím už obraz za sklem pohltila tma. Na obloze nevidět jednu hvězdu, jen v dálce matná světla pouličních lamp...
Podzimní nostalgie