Objevilo se štěně…
Teprve láska ke všemu živému
udělala z člověka lidskou bytost.
(Albrecht Schweitzer)
Kdo by nerad vzpomínal na prázdniny! A právě k nim se vážou vzpomínky na moji Dixi, prvního psa, kterého jsem dostala, když mi bylo čtrnáct. Došlo k tomu docela nerománově. U babičky a dědy na vesnici jsem chodila každý den do statku ke Stankovskému rybníku pro mléko. Jednoho dne se u vrat statku objevilo štěně německého ovčáka, uvázané k vratům na kravském řetěze. Štěně bylo opravdu krásné a hlavně mi ho bylo moc líto. Koukala jsem po něm první den i druhý, a třetího dne jsem to už nevydržela. Jen ať si ho prý klidně vezmu, co oni se štěnětem! Tohle mi nemuseli říkat dvakrát. Štěně jsem ihned odvázala a bez jakékoli předběžné domluvy nebo varování ho k dědovi a babičce přivedla. Bylo tak pěkné, přítulné a hravé, že si velice rychle získalo dědovo srdce. A zdálo se, že tomu je i naopak, totiž, že právě v dědovi našlo štěně největší zalíbení. Nejenže mu neustále nosilo nejrůznější hračky, ještě dědovi navíc připomínalo ovčáka, kterého chovali s babičkou, když byli mladší. O zkušenosti se psy tedy nebyla nouze.
Štěněti jsem dala jméno Dixiland, ale říkali jsme mu jednoduše Dixi. Přestože zůstával stále hravý, byl to moc dobrý hlídač. Nevím proč, ale jediné, co nesnášel, byly traktory, což se mu také stalo jednoho dne osudným. Po silnici okolo domečku projížděl tehdy traktor, a přestože babička stála mezi vrátky, prolítnul jí Dixi divoce mezi nohama. Právo silnějšího mu zůstalo utajeno, a tak zuřivě štěkal na traktor, který si z toho ovšem nic nedělal. Nakonec se Dixi nešťastně připletl mezi kola a osud byl zpečetěn. Tenkrát jsem u toho nebyla a děda s babičkou se mi to báli říct, věděli, že bych to těžce nesla. Vždycky, když mi psali dopis, neopomněli připsat, že mě Dixi pozdravuje. Celý školní rok mi nešťastnou příhodu tajili, a teprve když už nebylo vyhnutí, kápli božskou. Obrečela jsem to, jak jinak a ještě teď si na Dixiho ráda vzpomenu. Byl to můj první pes, a vlastně také první pes, kterého jsem zachránila.
Ten další se jmenoval Ginni a pořídila jsem si ho až ve svých pětadvaceti letech. Tenkrát jsem u pana stavitele Mareše uviděla královského pudla a strašně se mi líbil. Pan Mareš nám tehdy do Vánoc sehnal podobného – pudla střední velikosti a černé barvy. Pamatuji si, že byl tehdy plný parazitů a trvalo nám hrozně dlouho, než jsme Ginniho všech blešek a červíků úplně zbavili.
Ginni byl hrozně rozjívený a děsný suverén. Rozhodli jsme se tedy, že mu z výchovných důvodů koupíme kamaráda. Ještě před odjezdem nám maminka kladla na srdce, ať koupíme malého, černého – a hlavně kluka. A co myslíte, že jsme přivezli? No samozřejmě! Holku bílou jako mléko! Jediné, v čem jsme poslechli, že byla malá a byl to pudlík. Dali jsme jí jméno Happy Lady. Hapinka, jak jsme jí říkali, byla velice hravá, ale vůbec nesnášela mužské plemeno a taky nechtěla žádného chlapa. Veterinář tehdy radil, aby rozhodně měla štěňata, jinak prý hrozí, že ve vyšším věku dostane rakovinu. Zalekli jsme se toho a rozhodli za ní, že štěňata budou! Když jí bylo asi tři a půl roku, vybrali jsme jí za ženichy dva šampióny s rodokmeny.
První Hapinčiny vdavky skončily katastrofálně. Posadili jsme se u majitele čtyřnohého nápadníka do křesla, udělali si kávu a čekali, co se bude dít. Nádherně načesaný šampión, který se ucházel o ruku naší Lady se nám sice moc líbil, ale zdál se nám dost velký. Hapinka měla zřejmě stejný názor a nápadník na ni neudělal valný dojem. Hnala ho z jednoho rohu do druhého, až mu nakonec natrhla ucho. Bylo z toho plno krve a místo vdavek jsme jeli s natrženým uchem nepodařeného ženicha k veterináři. Hapinku jsme uklidnili, že se tedy vdávat nemusí a štěňata zkrátka nebudou.
Asi po roce se maminka seznámila s majitelem druhého šampióna a na jeho zahrádce se Hapinčina svatba konečně přece jen podařila.
Vrh byl trochu problematický, ke vší smůle se ten den právě ženil náš veterinář. Sháněla jsem ho po celé Praze, až se mi ho nakonec podařilo vytáhnout z Riegrovy zahrady, kde slavil veselku. Dorazil trochu pozdě, jedno štěně se už zachránit nedalo. Přesto měla Hapinka pět krásných štěňátek, ze kterých jsme si po menším rozhodování to nejkrásnější nechali. Původně bylo zamluvené, když mě však nová majitelka několikrát zavolala, zda si nemůžu pejska ještě chvíli nechat u sebe, protože má právě moc práce a musí ještě to a ono, napadlo mě, že takhle naše malé nečeká žádné hezké mládí. Štěně jsme si nechali a dali jsme mu jméno Amor. Vždycky, když zazvonil telefon, zvednul Amor hlavičku a rozhlížel se, jako by byl zvědavý, kdo to volá. Dožil se u nás krásných 18 let, čímž o jeden rok překonal Jimiho.
Jako dalšího psího kamaráda jsme si pořídili jorkšíra jménem Funny Boy. Funny Boy od svých čtyř let trpěl těžkým astma, ale i přes všechny špatné prognózy jsme to spolu táhli až do jeho šesti let. Krátce na to mojí mamince zemřela kočka, tak jsem jí koupila také jorkšíra. Má ho stále a dnes mu táhne na čtrnáctý rok.
Po Fannym přišel Djago plemene azavak. Do tří let jsem bádala nad jeho povahou, protože když jsem ho kupovala, neuvědomila jsem si, že jde o málo domestikované plemeno. S kočovnými Tuaregy tihle psi sice žijí ve stanu, ale pouze za účelem hlídání. Kočovníci je používají hlavně jako pastevecké psy a dávají je proto od malinka dohromady společně s jehňaty, kozami a slepicemi. Oni potom přesně vědí, která slepice je jejich, a která souseda. Djago navíc patřil mezi první domestikovanou generaci, což jeho přirozenost ještě umocňovalo. Měl úžasné pouto k místu našeho bydliště a pevnou představu, kdo do našeho teritoria patří a koho je třeba hnát na sto honů. Do tří let znal nejen všechny psy ze širokého okolí, ale později si je dokonce rozdělil na své oblíbence a vetřelce. Bral to s takovou vážností, že byl schopen dotáhnout mě na vodítku ke svému kamarádovi třeba po břiše. Když se naopak rozhodl, že s nějakým vetřelcem vymete, neměla jsem šanci. Tehdy Djago vážil skoro čtyřicet kilo a měl tedy neuvěřitelnou sílu. Mezi šestým a sedmým rokem života nám veterinář doporučil obstarat mu štěně. Poslechli jsme a pořídili našemu divochovi azavačí holku Ganiet. Myslím, že to byl pro Djaga nejkrásnější dárek! Byl z ní docela unešený a vždycky mě těma svýma nádhernýma očima říkal: „Já jsem ti tak vděčný, že jsi mi koupila tak krásnou holku.“ Teď jako by jeho život dostal pravý smysl! Ganiet byla skutečně „jeho dítě“ a láskyplně o ni pečoval.
Téměř ve stejnou dobu, co jsme si pořídili Djaga, přišla k sousedům fenka šarpeje. Djago se do ní zamiloval na první pohled, jen co přeskočila ta první jiskra. Možná proto, že mají stejnou barvu, říkala jsem si, ale muselo to být něco hlubšího. Po nějakém čase se té šarpejce narodila čtyři štěňata a Djago se zřejmě cítil jejich právoplatným otcem. Velmi se o štěňata zajímal a byl na ně neuvěřitelně hodný, jako by to byly skutečně jeho vlastní děti. Máma šarpejka mu naopak neoplácela stejným a klidně Djaga kousla, když se jí zdál dotěrný až příliš. Djago snášel tyhle ženské rozmary trpělivě, vůbec byl na všechny fenky moc hodný. Horší to bylo se psy. Na ty byl ostřejší a kolikrát mě tak strhnul, až jsem si odřela celé dlaně i paže a byla pak nucená zpívat v šatech s dlouhými rukávy, abych zakryla odřeniny. Ke stáru se uklidnil a stal se z něj takový rozumný pes.
Život zakončil tragicky. Jednou byl s mojí dcerou Káťou na procházce a hrál si s vipety z vedlejšího vchodu. Znenadání se z kulturního domu vypotácel nějaký chlap a začal na Káťu křičet, ať si psa připne na vodítko. Djago se toho křiku nějak polekal a s ušima dozadu upaloval pryč přes silnici, kde ho porazila dvě auta.
Ten den jsem měla generálku na benefiční koncert, který přenášela televize, ale nemohla jsem ji absolvovat, protože jsem Djaga vezla do nemocnice. Čtyři hodiny se ho snažili zachránit, ale po odpojení z přístrojů mi doktor zavolal, že měl zřejmě poraněnou míchu a že se to nepodařilo. Ujistil mě, že se Djago netrápil, protože zástava srdce nastala ještě během narkózy.
Loučila jsem se s Djagem velmi těžko, ale nakonec jsem si řekla, že to tak pán bůh chtěl.
Marta Kubišová
(Převyprávěla Blanka Kubešová)
* * *
MODLITBA VODICÍHO PSA
(kterou přednesla v 90. letech ve svém pořadu „Chcete mě?“ Marta Kubišová)
Můj nový pane, jsem zmaten,
protože nevím, co mne u tebe čeká.
Vyslyš proto moje prosby,
abych se zbavil strachu
a mohl ti dobře sloužit.
Měj se mnou trpělivost.
Jsem živý tvor s duší dítěte.
Umím milovat, nenávidět, žárlit,
cítím smutek, bolest a strach jako ty.
Umím se radovat z tvé radosti
a truchlit spolu s tebou.
Prosím tě, pane, abys mě pochválil
nebo pokáral, když si to zasloužím,
ale nikdy mě nebij.
Budu-li nemocen nebo zraněn,
pečuj o mne s láskou
a buď ke mně ohleduplný.
Vždyť tě mám tolik rád.
Určitě spolu prožijeme hodně dobrého
i zlého. A já tě nikdy neopustím.
Pamatuj, že psí život je až šestkrát kratší,
než lidský.
Až zestárnu a nebudu ti moc sloužit,
nech mě, prosím, u sebe dožít.
A potom nebuď smutný.
Jistě přijde můj zástupce a poslouží ti
stejně dobře jako já.
* * *
Marta Kubišová, populární česká zpěvačka se narodila 1. 11. 1942. V 60. letech působila v divadle malých forem, v letech 1968–70 byla členkou tria Golden Kids (spolu s H. Vondráčkovou a V. Neckářem). V roce 1970 byla přinucena k odchodu z veřejné a koncertní činnosti, k níž se vrátila po listopadu 1989. Její nejznámější alba: Songy a balady, Lampa. Má dceru Kateřinu (nar. 1979) a domácnost s ní obývá ještě fena plemene azavak a tři kocouři. Angažuje se velmi v charitativní činnosti, v loňském roce byla oceněna Nadací Pangea cenou Za nápravu věcí lidských. Věnuje se především otázkám ochrany zvířat, od roku 1992 moderuje pořad ČT o zvířatech – dnešní „Chcete mě“, který se zabývá různými tématy v oblasti ochrany zvířat a nabízí opuštěná a zatoulaná zvířata.
Z knihy Václava Židka a Blanky Kubešové „Kolja...to neznáte mého psa!“
Fotografie z archívu Marty Kubišové
* * *
