Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Život tropí hlouposti aneb mé životní paradoxy a renoncy (38)
A nastává čas na opravdový život! I když nám bylo často vtloukáno do hlavy, že práce je matka pokroku atd., doufám, že tyto další střípky mých životních paradoxů a renoců, které by se daly pracovně nazvat pracovní, nikoho od další četby neodradí. Různé dobrovolné i placené brigády z mládí jsme už tady kdysi probrali a práce na „rodinných plantážích“ nechám stranou, i když i tady by se našly příhody k popukání. Začnu tedy až svým nástupem do pracovního procesu a začnu velmi nepracovně a opatrně, abych se moc neunavil...
Na ruzyňské letiště jsem na „umístěnku“ nastoupil 25. srpna 1958, ale ještě před tím jsem si užil své poslední prázdniny. Těsně po své promoci jsem v červenci s několika mladšími kamarády strávil čtrnáct dní pod stanem na severu Čech v Hamru na Jezeře. Ano – tam, kde byl natáčen film Dovolená s Andělem a kde se o něco později začala těžit a upravovat uranová ruda. To hlavní ale bylo, že jsme se tam seznámili s Karlem Effou!
S jeho jménem se zcela určitě každému vybaví jeho velký, křivý a zahnutý nos! Tento herec nikdy nehrál ve filmu hlavní roli, ale jeho figurky byly nezapomenutelné. Jeho vizáž ho předurčovala většinou k rolím záporným a tak už těsně po válce jsme tohoto komika mohli vidět ve filmech Uloupená hranice a Ves v pohraničí. Jeho trampa s kytarou jsme však samozřejmě nepovažovali za záporáka, jak byl v tom filmu prezentován, ale naopak, už jen díky krásné písničce o vlčákovi Pedrovi a návratu domů z ciziny nám byl opravu velmi sympatický. A ač na kytaru znám jen asi deset akordů, s tou písní jsem později občas uspěl i u táboráku! Však to možná znáte, ty akordy stačí většinou jen tři či nejvýše čtyři! Karel Effa byl tehdy mladý, jen asi o 13 let starší než já a byl krásně opálený, neboť právě přijel z Jugoslávie, z natáčení koprodukčního filmu Hvězda jede na jih. Ten film se dlouho nepromítal, protože jugoslávský prezident Tito se stal „krvavým psem“ a hrál v něm i celý orchestr Karla Vlacha.
Ale zpět k Effovi. Samozřejmě všude budil pozornost, která mu byla dost nepříjemná. Jednoho večera jsme se s ním náhodou sešli v místní vinárně a tam jsme ho doslova zachránili před dotěrnými štamgasty, kteří by ho jistě opili. A tak jsme ho pozvali na „návštěvu“ k našim stanům. Dodnes si pamatuji, jak mu chutnalo naše studené vepřové z konzervy a pár lahváčů pod hvězdnou oblohou samozřejmě také bylo. Když se dozvěděl, že jsem čerstvý absolvent jedné přírodovědné disciplíny, ihned prokázal svůj humor krásnou hláškou, jak je dobře, že tu „přírodu“ zkoumám i o prázdninách, a to velmi příjemně prostřednictvím pivní opice! Pak jsem mu ještě musel slíbit, že si příští den zahraji na pláži ping-pong s jeho ženou, aby si od ní přes den na chvíli odpočinul. No – docela to uměla, a co bych pro milého herce neudělal!
Ten film z Jugoslávie jsem viděl až za čas, samozřejmě si pamatuji i další jeho role, včetně těch divadelních, např. v operetě Lumpácivagabundus. A často si vzpomenu zejména na jeho nezapomenutelný nos, který jsem možnost vidět opravdu z blízka. Bohužel už dlouho není mezi námi, zemřel v roce 1993. A tehdy jsem ani nevěděl, že slavil své narozeniny na můj svátek!
Pamětníci, vzpomínejte!
