Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zasmucující Karlinka
 
O Augustu Sedláèkovi v Rychnovì tam u pruské hranice
 
Nahlédnìme do edice ètyøicítky Sedláèkových dopisù z Litomyšle a Rychnova s názvem Profesora Augusta Sedláèka listy dùvìrné,  které  objevil v píseckém archivu Ondøej Koláø. Tedy dopisù zaèínajícího profesora gymnázia v Rychnovì nad Knì¾nou v letech 1869-1875, jeho¾ na fotografii vidíme právì v roce pøíchodu do tohoto mìsteèka. Tohoto rodáka z Mladé Vo¾ice (*1843) teï nahlí¾ejme prizmatem skoro tøíleté korespondence s Karolinou Marcelou Rajskou (*1850) ze mlýna v Kolodìjích nad Lu¾nicí. Jí bylo na zaèátku dopisování necelých 18 let, za ty roky se vidìli tøikrát, my nevíme, kdy a kde se seznámili, a ani to, kdy jejich vztah skonèil. Pravda je, ¾e byla šestá ze sedmi dìtí v rodinì, ¾e se pak – po sedmi letech – provdala za jiného gymnaziálního profesora a mìla s ním tøi dìti. Pro nás nech» je východiskem tìch pár zmínek – citujeme je tu bez úprav všecky – v Sedláèkových dopisech z Rychnova (ty její se nedochovaly), adresovaných nejmilejšímu srdci, drahé, milené, nejdra¾ší, pøedrahé, ale taky mé drahé mne zasmucující Karlince, pøed tím se hnìvavší a nyní bohdá ji¾ usmíøené. Na dokreslení v jeho dopisu z Litomyšle, odkud po roce do Rychnova pøišel: Vaše podobizna v pozlaceném rámeèku (co jediný obraz v mé komnatì) na stìnì visí, a kdy¾ Vás samu nevidím, aspoò se tìším Vaším obrazem, který jest jedinou dru¾kou mé samoty.

Vra»me se však k faktu, ¾e August Sedláèek ve svých pamìtech zmiòuje jen své dvì man¾elky – Ernestiny Hlavatou a Terezu Balcarovou, ale ta tøetí ¾ena, vlastnì první dívka, do které se August zamiloval, v nich pøipomenuta není. Snad ji nechtìl  kompromitovat, nebo byl dávný cit ještì ¾ivý a kdysi milovaná ¾ena ne tak vzdálená. 
 
2. øíjna 1869: Zase tentokráte se mé psaní opozdilo, ponìvad¾ mezi tím se vá¾né vìci dìly. Bezstarostnì jsem se odebral do Litomyšle nièeho¾ netuše an tu u øeditele nacházím dekret, ¾e se mám odebrati do Rychnova, ponìvad¾ tam sílu mého oboru potøebovali. Na postavení jsem si arci nezlepšil, nýbr¾ pøišel, jak se øíká z bláta do lou¾e, ale plat zde mám vìtší a ¾ivobytí jest také mnoho lacinìjší.
V Litomyšli jsem pobyl 27. a 28. záøí a 29.ho stìhoval jsem se se všemi vìcmi svými do Rychnova. Mám zde velký prostranný pokoj, v nìm¾ bych mohl pohodlnì uspoøádati taneèní zábavy a zaøídil jsem se tu zcela po svém pohodlí.Také ji¾ dávno ¾ádanou pohovku mám, tak¾e mi neschází nic více, ne¾ nìkdo, který (èi lépe která) by sedal se mnou na té pohovce. Rychnov jest malé a nazvíce chatrné mìsto, ale obyvatelé velmi hodní a upøímní, tak¾e tu opravdu s radostí bydlím. Na gymnasiu, které se tu teprv zøizuje, mám hezké postavení, jsem tøídním v VII a tudí¾ nejvyšší tøídì, ponìvad¾ se tu jen 6 tøíd vynachází, mimo to jsem zamìstnán v II, III, IV a V tøídì.

 
Jinde èteme jeho slova: Kdy¾ jsem se v roce 1869 vrátil do Litomyšle, pøekvapen jsem byl zprávou, ¾e se mám stìhovati do Rychnova – a hned mi vyplaceno cestovné. Najal jsem si vùz, slo¾il na nìj své mládenecké náøadí a ovšem také svou osobu a jel jsem na Choceò. Odpoledne jsem pøijel do Rychnova. Ihned jsem shánìl byt a v hodinì sehnal u Marvana krupaøe v posledním domì vlevo, kdy¾ se šlo ke Studánce. Nade mnou v prvním poschodí bydlel Pelikán, bývalý okresní soudce, jen¾ pøed tím jako vlastenec chodil trnitou cestou, a byv pak akcessorem u rychnovského soudu, trávil èas ve výslu¾bì. K tomu starému pánovi pøilnul jsem s láskou a pou¾ívaje jeho dobroty, pùjèoval jsem si od nìho knihy.
 

21. øíjna 1869: Rychnov nachází se u Králové Hradce a v tém¾ kraji. Od Prahy jest zrovna tak daleko jako Litomyšl. Mìsto jest arci tak velké jako Týn, není ale pøíliš výstavné. Mùj byt nachází se zcela na konci mìsta na té stranì k pruské hranici. Mám velký prostranný pokoj v pøízemí s vyhlídkou na stodoly a tu znaènou výhodu, ¾e hned z bytu mohu jíti do polí.
 
V pokoji mám vedle náøadí potøebného 3 stoly a pohovku kloudnou, kterou jak víte, v dobrých hodinách miluji. Mám 4 okna, která¾ jsou plná kvìtin, v jednom oknì nachází se klec s ptákem „køivonoskou“, která v¾dy za mého pobytu svobodnì prolétává pokojem. Jest velmi krotká a dá se mi chytiti, kdykoliv chci, také ¾ere z ruky. Ponìvad¾ gymnasium jest té¾ na konci mìsta, mohu jít k nìmu buï mìstem nebo kratší cestou polní. V gymnasiu mám hezèí postavení ne¾ v Litomyšli, ale také vìtší práci, 22 hodin týdnì. Letos se tu zøídila V a VI tøída, na rok se vše doplní, já jsem tøídním v VII a mimo to vyuèuji v V, IV, III, II. Za to, ¾e mám více práce, obdr¾ím také penì¾itou náhradu. S hodinou, kterou mám, pøijdu si asi na 700 fl. Vyuèuji toti¾ dvì dívky 14. a 12 let liternímu umìní (literatuøe èeské a nìmecké, dìjepisu, pøírodopisu a fysice), starší z nich zvláštì se pilnì uèí a vìdomostmi mnohého studenta tého¾ vìku pøedèí. Vedle mne jsou zde ještì 3 svìtští a 4 piaristé. ®ijeme velmi bratrsky a pøíjemnì, øeditel jest velmi vlídný a veselý. V mìstì po¾ívám vá¾nosti, ale hoši asi na mne divnì hledí, ponìvad¾ jsou zanedbáni a já jim z poèátku na prsty klepu. Zvláštní jest, ¾e  v VI jest vìtšina ¾ákùv, které jsem mìl vloni v V. v Litomyšli… V Rychnovì není tak hezko, ale okolí jest èarokrásné. Asi hodinu od mìsta jest hostinec malý v romantickém polo¾ení v lese. Kdykoliv jest odpoledne hezky, v¾dycky se tam koná nìjaký výlet. Nedávno jsem tam také pekl brambory. Hejno dìvèat bylo sebou a nosili chvoj z lesa, já jsem podpaloval a pohraboval, a peèené brambory rozdával. Padla jich celá miska a já sotva nìjaký snìdl… Má sestøenice zde v Rychnovì dopisuje svému milému èastìji. Jest to dcera zdejšího uèitele, který je s mou matkou spøíznìn... Všem doma vzkazuji poruèení. Strýc Jedlièka uèitel, teta a všichni Vás pozdravují. Dennì si na Vás s blahým citem vzpomínám, pøed spaním jest poslední myšlenka upomínka na Vás…
 

12. listopadu 1869: V mìstì nabývám v¾dy více a více úcty a lásky. Nedávno jsem byl (ji¾ mìsíc po svém pøíchodu) zvolen do výboru besedy obèanské, a budu té¾ vyuèovat zemì- a dìjepis na vyšší dívèí škole, která se zde zøídí. Asi od ledna otevøe se 1. roèník, a pøes rok bude následovati 2. tøída.
 

4. prosince 1869: Zde v Rychnovì, ze všech mìst, v kterých jsem byl, nejlépe se mi zalíbilo. A jest zde ¾ivot spoleèenský, zajisté velmi krásný. Ka¾dý ètvrtek veèer pøichází té¾ do besedy dámy v poètu asi 30 osob, pak následuje rozlièná zábava. Èasto dívkám zpívám, dvakráte jsem ji¾ pøednášel o èeské literatuøe. Úspìch byl skvìlý, neb aè první den bylo deštivo a blátivo, pøedse velká a valená spoleènost se sešla…Ve zdejší dívèí škole poène se ji¾ od 1. ledna vyuèovati. ®aèek jest 50, mezi nimi i podivným øízením nìkteré ji¾ 18leté, jedna z nich vloni se prý mìla vdávati a nyní teprve pùjde do školy. Pøi jedné zábavì jsem s dvìma nastávajícíma ¾aèkama – tanèil…U nás po nìjaký èas bylo povìtøí velmi studené, od nedávna ale máme teplo jako o letním èase, aè na blízkých horách všude sníh se ukazuje. Na jaro tìším se na výlety ve zdejší krásné krajinì. Hranice pruská není daleko a jednou se podívám zase do Pruska.
 

Leden 1870 (nedatováno): Svátky jsem zde velmi vesele ztrávil, to jest ty krásné dni samým lajdáním zabil. Po tøi dni jsem byl v piaristické kolleji u tabule,  a ta trvala a¾ do veèera, pøetí¾en jsa pak dojmy, smyslnými i nadsmyslnými, samo sebou, k práci jsem chutì nemìl, a tedy jsem se potuloval po známých, jen pøed poledne jsem sedával doma a pracovala. Na štìdrý veèer jsem byl na tøech rozdílných místech a také u domácího pána, tedy na 4 místech. Vesel jsem byl, ale  byla to divná veselost, ponìvad¾ jsem nebyl u rodièùv. Ale den Sylvestra jsme v besedì hluènì slavili. Ale pøi všech tìch všech veselostech cítím v sobì prázdnotu, kterou by jediná osoba vyplniti mohla, kdyby nebylo nepøíznivého osudu. Kdybyste milá Karlinko chtìla vyplniti  pøání mé, které¾ jsem Vám tolikrát vyjevil, jak by mnì bylo mnohem volnìji. Ale tak musím v¾dy dlouho èekati, ne¾ od Vás nìjakou zprávu dostanu. Mo¾ná ¾e teï jinak usoudíte a nechci» se vzdávati krásné nadìje.
 
3. února 1870: Jak jsem Vám ji¾ døíve psal, vyuèuji také zde dvì dívky zámo¾ného mìš»ana, jeho¾ paní vzdìlaností vyniká daleko na referentku a také svou vytøíbenost ducha tak na odiv nestaví, jako tato. Zdejší vyšší škola rozplynula se v niveè a zøídí se teprv za 1 a 1/2 léta, a¾ bude národní škola dle nového zákona doplnìna.
 
24. února 1870: Ku konci tohoto mìsíce máme týdenní prázdniny. Chtìl jsem jeti do Litomyšle navštíviti své pøátelstvo, ale nyní radìji zde zùstanu nechtì se vydati v milost a nemilost nepøíznivému poèasí. Zde se mi lépe líbí, mám hezký byt, dobrou domácí paní, a lidé mne tu mají rádi. Proè bych tu tedy nechtìl zùstati.
 
Víc zmínek o Rychnovì tam u pruské hranice v té korespondenci není. A co bylo dál? V Rychnovì  nad Knì¾nou získal definitivu a v nedalekém Liènì se 29. dubna 1871 – rok po posledním známém dopisu Karlince –  o¾enil s Ernestinou Hlavatou (zemøela 1899, je pochována v Èastolovicích). Podruhé se o¾enil roku 1922 v Písku.
 
Mìstu pøipsal roku 1871 knihu Rychnov nad Knì¾nou. Pokus dìjepisný, vìnovanou mj. starostì Josefu Vostøebalovi. (Pro neznalé vysvìtlení: tehdy byl správný tvar starostì, teï by to bylo podle vzoru ¾ena.) Tuto knihu vydalo mìsto Rychnov ještì roku 2004 pietnì v reedici, od roku 1923 – tøi roky pøed jeho úmrtím – je èestným obèanem  Rychnova nad Knì¾nou, máme tu ulici Augusta Sedláèka  a v Javornické ulici byla osazena novì pamìtní deska s jeho jménem. Proè novì? Tu pøedchozí z prùèelí domku, kde bydlel (Sedláèek na ní uveden stejnì nebyl, jen Anatol Provazník), toti¾ nìkdo ukradl. Pachatel, kterého zachytila v noci na 8. dubna 2005 pøi kráde¾i kamera mìstské policie, ale nebyl vypátrán a zùstal jen záznam.
  
August Sedláèek, který je pochován na høbitovì v Písku a jeho¾ pozùstalost obsahuje pøes 400 tisíc kartotéèních lístkù, zùstal v pamìti generací pøedevším jako autor 170 knih a studií, z nich¾ nejznámìjší jsou 15svazkové folianty  Hrady, zámky a tvrze Království èeského (1882-1927). K tomuto svému hlavnímu dílu – i za svého pùsobení v Rychnovì – smìøoval; z hlediska historických oborù to znamenalo studium genealogie, šlechty, heraldiky, sfragistiky, topografie, architektury, vojenství, numismatiky, metrologie i národnostních a kulturních pomìrù. Vykonal dílo, k jeho¾ zdolání byly jinde zøizovány celé akademie a vìdecké komise.
 
Vra»me se k nám do Rychnova a k Josefu Vycpálkovi, v letech 1876 - 1894 profesoru rychnovského piaristického gymnázia. Ten, kdy¾ pøišla øeè na Augusta Sedláèka, jen øekl: Byl to zázrak. Názornì doplòme s Eduardem Chalupným, ¾ákem Sedláèkovým z táborského gymnázia, z jeho vzpomínek: Mohla by to být laciná formule bez obsahu, ale Vycpálek ji odùvodnil zevrubnì:  On [Sedláèek, pozn. kr] má èas pevnì rozmìøený a ani hodinu neztratí: nemá dìti, rodina ho tedy v práci nezdr¾uje, pøesnì urèený èas vìnuje procházce a veèerní spoleènosti, ale jakmile padne jeho hodina, nic ho nezdr¾í, aby neodešel domù.
 
®e byste se rádi podívali aspoò na mlýn v Kolodìjích nad Lu¾nicí, kde Karlinka ¾ila? U¾ ne – v polovinì 60. let 20. století byl mlýn rozboøen v souvislosti s výstavbou Orlické pøehrady. Bylo potøeba celé série nálo¾í a detonací, ne¾ se tato krásná budova zøítila do vln Lu¾nice. Jen kolodìjský zámek s pùvabnou barokní kaplí svaté Anny z poloviny 18. století a zmrzaèeným parkem vystupuje dnes z hlubiny za vysokým náspem, který ho oddìluje od vod øeky Lu¾nice.
 
Josef Krám
 
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 25.01.2016  16:53
 Datum
Jméno
Téma
 25.01.  16:53 Von