Vánoce jinde znamená na opačné straně zeměkoule, pod Jižním křížem, konkrétně v Sydney. A jinak znamená, že tak nějak stejně. Adventní doba pro nás tady začala, ani ne zapalováním svíčky na adventním věnci a zpěvem koled jako spíše vánoční výzdobou. V ulicích a parcích se jako zázrakem objevily vánoční stromy a kde jaký supermarket a obchůdek hýřil svítícími girlandami řetízků a vánočních ozdob. Na lidech valících se ulicemi nebyla znát žádná změna. Spěchali do práce a za zábavou spokojení a usměvaví jako obyčejně. I trávníky v parcích byly obležené odpočívajícími lidmi jako předtím. Nikde na dveřích ani ve výlohách jsem neviděla adventní věnce, ani že by se chodbou mrakodrapu linula vůně pečícího cukroví, natož nějaké dudlaj dudlaj dudlajdá… Žádný domácí shon, spíš obsazené kavárny, kam zajdou lidé na oběd a na svou kávičku, kapučíno nebo drink, na pohovor s přáteli. Zkrátka pracovní a odpočinkové tempo jako každý jiný den. Jak v obchodech, tak na ulicích.
V přístavu vedle Opera house skupinky lidí v kavárničkách se radují, baví a popíjejí kávu nebo šampaňské a stále mají důvod se smát, pořizovat snímky tohoto překrásného okolí, jak budov, velkých přijíždějících lodí, tak jednoobloukového mostu, mrakodrapů a převážně Opery. Člověku, jako jsem já, stačí se posadit a pozorovat ten spokojený radostný dav, pak přejít k Warf a nastoupit na ferry a dívat se, jak se tyto budovy vzdalují, jak se pění brázda za lodí. Je to uklidňující pocit takto beze spěchu prožívat Vánoce, projíždět členitým zálivem, vlastně čtyřmilionovým městem Sydney.
Na těchto Vánocích ve skutečnosti hraje velkou roli slunce. My jsme zvyklí na zimu, na Vánoce na sněhu a neumíme si je jinak představit. Tady tomu tak není. Tady pálí slunce a lidé tíhnou do parků a na pláže. Žádná vánoční horečka s nakupováním a uklízením. A vzhledem k tomu že tu žije hodně Asiatů, ani nejsou tyto svátky natolik spojovány s kostelem.
Christmas Day - Štědrý den je tady všední den bez zvláštní večeře. Dárky se dávají až další den na Boxing Day, kdy je největší svátek, slavnostní oběd a kdy je park plný lidí. Alespoň jsem to tu tak viděla. Smažený kapr, půst a kostel je záležitost křesťanů. Kostelů je tu hodně od nenápadných staveb po dva krásné monumentální chrámy přímo v city.
Druhá nejstarší, katedrála svaté pany Marie je postavena z místního žlutého pískovce na počátku devatenáctého století. Je to jedna z nejcennějších historických budov, neboť jak víme historie je v Austrálii stará tak dvě stě let. Není to chrám promrzlý jako u nás doma. Vnitřek katedrály vás obejme příjemným teplem a sluneční svít vnitřek rozsvítí. Je to blaho v takovém kostele rozjímat.
Vánoce jinde znamená na opačné straně zeměkoule, pod Jižním křížem, konkrétně v Sydney. A jinak znamená, že tak nějak stejně. Adventní doba pro nás tady začala, ani ne zapalováním svíčky na adventním věnci a zpěvem koled jako spíše vánoční výzdobou. V ulicích a parcích se jako zázrakem objevily vánoční stromy a kde jaký supermarket a obchůdek hýřil svítícími girlandami řetízků a vánočních ozdob. Na lidech valících se ulicemi nebyla znát žádná změna. Spěchali do práce a za zábavou spokojení a usměvaví jako obyčejně. I trávníky v parcích byly obležené odpočívajícími lidmi jako předtím. Nikde na dveřích ani ve výlohách jsem neviděla adventní věnce, ani že by se chodbou mrakodrapu linula vůně pečícího cukroví, natož nějaké dudlaj dudlaj dudlajdá… Žádný domácí shon, spíš obsazené kavárny, kam zajdou lidé na oběd a na svou kávičku, kapučíno nebo drink, na pohovor s přáteli. Zkrátka pracovní a odpočinkové tempo jako každý jiný den. Jak v obchodech, tak na ulicích. 
