Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Cecílie,
zítra Klement.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky


Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...


Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.


Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.


Mara


Babibajky


* (17) *


Na jedné jarní zahrádce rozkvetl tulipán zvláštní barvy. Ostatní tulipány po nìm koukaly, jako by nevìøily vlastním oèím. Aby taky ne, mezi jejich fádní ¾lutí a tøešòovou èervení se vyjímal jako princezna mezi husopaskami a byl na to taky poøádnì pyšný. Kdy¾ kolem nìho zaèaly krou¾it vèelky a motýli, rychle uzavíral svùj kalich, jen aby se pøed nimi ochránil. To ostatní tulipány naopak svoje kalíšky otvíraly doširoka a všechny zvaly k hostinì.


Jednou pøiletìl odvá¾ný motýlek a hned se hrnul k tulipánové princeznì, ¾e ji políbí. …Och ne, upejpala se, to nesmíte, maminka cibulka mi velice kladla na srdce, abych se lásce vyhýbala, jestli chci zùstat dlouho mladá a barevnì stálá. Kdo ví, koho jste líbal pøede mnou. Mohl byste mne nakazit cizím pylem a já bych pøíští jaro vyrostla tøeba prou¾kovaná jako krokus… ne, ne, jen si le»te nìkam jinam.
Jen¾e pøíští jaro kolem ostatních tulipánù vyrostlo plno jejich dìtí, jen ta naše primadona zùstala sama.


* * *


Bylo to takové docela obyèejné malé nádra¾íèko z dávných dob. Jeho sluncem rozpálené døevìné stìny vonìly i po letech borovicovou smolou a lidé, co tady obèas èekávali na rozhrkanou lokálku, si pøipadali jako uprostøed lesa.
Byla to od nádra¾íèka veliká laskavost, proto¾e kolem dokola, kam a¾ oko dohlédlo, byla jen rovina, teï po nìkolikadenních deštích porostlá zase jednou svì¾í trávou. Nádra¾íèko mìlo toti¾ svoje lidi rádo. Nikdy jich nebývalo mnoho, všichni se znali, a kdy¾ se potkali na peronu, vykládali si o svých dìtech, co jim vyrostlo na políèku, co uvaøí k veèeøí, a¾ se vrátí z mìsta.
Rádo je poslouchalo, radovalo se s nimi, kdy¾ byli veselí, a dìlalo si laskominy na voòavé bramboráky a lívance s povidly, nepohrdlo by ani slaïounkou krupicovou kaší pro batolata… Proto ani nemìlo èas na nudu, kdy¾ pak vláèek odsupìl a ono zase na dlouho zùstalo samo.


* * *


Od obzoru k obzoru, po rovinách, dolinách i vršcích se jako ušmudlaná stuha vine silnice. Není na ní nic moc krásného, udìlali ji z šedoèerného asfaltu, aby dlouho vydr¾ela, a zdobí ji jen ten svìtlý pruh uprostøed. Není se sebou spokojená, pøedstavovala si, ¾e bude hezèí, pøinejmenším barevnìjší, ale co naplat, sama to zmìnit nemù¾e. Trochu si spravila náladu pøi slavnostním otevøení, bylo u toho plno lidí a ještì víc øeèí, kdosi pøestøihl èervenou mašli a pak TO zaèalo! Zavrèely motory, kola se zaèala otáèet, auta se rozjela a ka¾dé z nich pìlo chválu… na rovný povrch bez hrbolù… na perfektnì klopené zatáèky… na šíøku jízdních pruhù… na vynikající znaèení... na kvalitu asfaltu... na… Silnice nevìøila svým uším a èím více ji pneumatiky rozehøívaly, tím víc se radovala a rostlo její sebevìdomí. A jak se vyjímaly barevné vozy na její šedé stuze! Jak je bylo u¾ zdaleka vidìt! Koneènì byla spokojená, opájela se vùní benzínu a spolu s auty, která po ní svištìla, zpívala píseò rychlosti


* * *


... plavu si, ani nevím jak… a je mi tady smutno a mám málo místa a nemám tady ani trochu píseèku, ¾ádnou rostlinku a chci domùùùùù!!! … tam, kde se prùzraèné moøe èeøí nad korálovým útesem plným barev, mezi sasanky ladnì se vlnící v moøských proudech, mezi rù¾ové korály a ústøice a slávky pøilepené na útesu, mezi kamarády, co se v hejnech míhají kolem té krásy… co na tom, ¾e tam jsou taky murény, kanici, barakudy, ¾raloci, medùzy a spousta jiných nepøátel, tìm se dá uplavat, schovat se pøed nimi mezi ¾ahavá chapadélka pøátel… proè jste mne strèili do téhle pøíšernosti, kde není ani hladina jiskøící sluníèkem, ani modravá hlubina se svým tajemstvím… kdybych byla zlatá rybka, splnila bych si veliké pøání – dala bych vás do akvária místo sebe a vrátila bych se domù, domùù, domùùùù…


* * *

V jednom velikém a rušném mìstì právì na té nejdùle¾itìjší køi¾ovatce postavili dopravní znaèku. Svítila novostí do daleka, a tak se jí vùbec nelíbilo, ¾e pøi dešti na ni náklaïáky cákají plno špíny, a kdy¾ pak svítí slunko, lepí se na ni prach zvíøený koly aut a vìtrem…
 - No to je ale ¾ivotní prostøedí! kdo to tady má vydr¾et, u¾ mì poøádnì štve, ¾e mì nikdo neumyje, copak lidi nevìdí, jak jsem dùle¾itá? –
Kdy¾ u¾ byla tak špinavá, ¾e ani nebylo poznat, co je na ní napsáno, pøestali se na ni øidièi dívat a jezdili, jako by tam ani nebyla. No a stalo se, co se stát muselo, jeden øidiè z venkova tudy jel poprvé, špinavou znaèku pøehlédl, vjel do køi¾ovatky a byla z toho parádní bouraèka.
Teprve pak se zaèali shánìt po èlovìku, který mìl tuhle znaèku udr¾ovat v èistotì a našli ho v hospodì u šestého piva a tøí rumù poøádnì napaøeného. A kdy¾ jim zaèal blekotat, ¾e se pøece napøed musí na práci posilnit, napaøili mu pìkných pár mìsícù veøejných prací pod dozorem!


Marie Zieglerová

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 13.07.2015  12:14
 Datum
Jméno
Téma
 13.07.  12:14 Vesuvjana díky
 13.07.  06:10 Bobo :-)))
 12.07.  10:55 Mara podìkování
 12.07.  07:02 Václav ®idek OMLUVA
 11.07.  19:11 Von
 11.07.  13:09 Blanka K.
 11.07.  10:36 Dubský
 11.07.  09:53 kusan