Příliš jemnocitný Kosťa

Možná se se mnou rádi vrátíte k zajímavým postavám naši literatury a společenského života. Jednou z nich je určitě Kostantin Biebl.

Matně si vzpomínám, že v době mých středoškolských studií byla některá jména českých básníků a spisovatelů v jakési mlze nevědomí. Teprve když jsem se ve zralém věku trochu seznamoval s dobou, které Seifert říkal doba Teigeho, začal jsem o těch jménech přemýšlet podrobněji. A trochu i studovat.

Konstantin Biebl (1898 – 1951) byl skoro čítankový salonní komunista. Prakticky po celý život hmotně zajištěný jak dobře zavedenou zubařskou praxí rodiny, tak majetkem svého tchána. Okouzlující Kosťa si vzal děvče z lepší rodiny, a i když se jejich životní cesty časem rozešly, zdá se, že dobrými přáteli zůstali až do konce. Kosťa prý podle pamětníků trochu připomínal obyvatele tichomoří, které tolik miloval, nejspíš Javánce. Menší, oblejší, s krásnýma tmavýma očima, mimořádně okouzlující společník dámské společnosti. A když přidal recitaci vlastních veršů…

Narodil se ve Slavětíně u Loun, jeho otec byl zubním lékařem. Mladík byl v osmnácti odvedený a užil si ještě krutých chvil světové války. Nebyl ušetřen ani rodinné tragédie - záhadné sebevraždy vlastního otce. Jedna verze říká, že za ní bylo jakési politické pronásledování, druhá, že ji patrně vyvolala nevěra vlastní ženy, kterou zjistil, když se vrátil na krátkou dovolenku z válečné vřavy. Na každá pád mladičký Kosťa musel konstatovat: 13 kolegů jsem pochoval. Sám. A když jsem se jedné mrtvole podíval do obličeje – byl to můj otec. Zdá se, že mladá a trochu floutkovská léta maloměstského panského dítěte končila s koncem světové války.

Přiznám se, nevím jistě, zda mladý Biebl uzavřel svá lékařská studia závěrečnými zkouškami. Jisté je, že se medicínou nikdy neživil, snad jenom dočasně vypomáhal v rodinné zubařské ordinaci. Pravidelná a bohatá apanáž jak z rodiny vlastní, tak z rodiny movitého tchána, mu umožňovala klidný a spokojený život s literaturou. Nebudu rozebírat všechny ..ismy, kterými prošel. V literatuře byl vždy svůj a talentovaný.

Na svatební cestě byl v Africe, ale nejvíc ho asi ovlivnila cesta do Tichomoří, kterou podnikl před svou třicítkou. Nejenom jeho vyprávění o Javě způsobilo, že byl velmi oblíbený v dámské společnosti. Rád se obklopoval ženami, jeho manželství sice formálně trvalo, ale ve skutečnosti zůstal básník s manželkou jenom kamarádem a jeho kratší, či delší poměry s dámami nebyly tajemstvím. Přesto je známé, že manželé zůstali ve velmi dobrém vztahu a manželka o Kosťu pečovala i v době jeho nemocí.

Složitějším tématem je Bieblova politická angažovanost. Byl komunistou opravdu pravověrným, do strany vstoupil po dvacítce a komunistou se po celý život cítil. Zdá se, že už ve válečné době se cítil pronásledovaný, různě se schovával, ovšem nesmyslně. „Vítězný“ únor pro něj byl opravdu vítězný, byl, zdá se, upřímně nadšený komunistickým násilím, které považoval za naději světa. Tady se nechci pouštět do složitých úvah. Pokud studujete podrobně padesátá léta u nás, nemůžete nenarazit na tichý děs, který se postupně tenkrát šířil mezi pravověrnými komunisty.

Není tajemstvím, že s velkou pravděpodobností urychlil Halasovu smrt, Taige patrně nespáchal sebevraždu, jak se tradovalo, ale zradilo ho srdce, ovšem to politické dusno, které tenkrát nastolili lidé kolem „obchodního akademika“ Štolla a dalších, se podepsalo na celé atmosféře kultury té doby. I Nezval to měl v jednu dobu velmi nahnuté. Také Biebl se dostával mezi komunisty podezírané a pronásledované.

Netroufnu si tvrdit, že to bylo hlavní příčinou jeho tragického konce. Byla tam také jistá rodová dispozice a trvalé deprese, vážná a bolestivá nemoc slinivky břišní.

Všechny ty hory bolesti
Na koho asi padnou
Pojednou vezmeš je do hrsti
A máš ji jakoby prázdnou

Všechny ty hory bolesti
Kde jsou? Už nemysli na ně
Všechny ty hory bolesti
Vejdou se do lidské dlaně

12. listopadu 1951 ve 22 hodin a 30 minut vyskočil Konstantin Biebl z okna svého bytu Na Výtoni 7. Byly a jsou dohady o příčinách jeho smrti. Estébáci jeho úmrtí vyšetřovali, ale velmi podivně. Jako součást případu „Trockisté“, do něhož patřil i další pravověrný komunista Teige.

Když umřem, staneme se květinami
ve dne budeme lidem pro radost
a v noci budeme sami

Při práci na textu jsem narazil na herečku Marii Tomášovou. Měla patřit také ke kamarádkám Biebla. Věkově by to možné bylo, ale zdá se, že jde jenom o shodu jmen. Kamarádkou byla méně známá herečka Majda Tomášová-Škrdlantová. Možná máte nějaké relevantní informace a poradíte mi. Podobná debata by mne velmi potěšila.

Tohle prý psala Marie (Majda?) Tomášová ministru Kopeckému:
Předávám vám mučivé otázky, které štvaly Kosťovo srdce, a posílám vám k nim svou víru a pevné vědomí, že 12. listopadu si nevzal život nemocný člověk, ale s jasnou myslí svůj život obětoval bolševik a český básník, aby otevřel cestu, aby zahájil boj proti všem, kdo jsou schopni štvát další básníky a zabíjet tím naši kulturu…

A Nezvalovo Rozloučení:

Ach, Kosťo, škoda, věčná škoda,
žes šel jak laň na jejich hon,
žes neřek, jaký červ tě hlodá,
žes nezved prostě telefon.

Josef Hejna

* * *

Zobrazit všechny články autora