Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Poklad ve Skalném


Zaèalo silnì tát a ze snìhové nadílky se vytvoøily potùèky po polích a po cestách. Všechny cesty prý vedou do Øíma, ale tyto vodní èùrky konèily v potùèku pod hájenkou, který se zaèal tváøit hodnì dùle¾itì.


Náš malý Honzík chodil s mámou do lesní školky. U¾ nevím co tam ¾enské provádìly, ale jisté bylo, ¾e došlo i na to jak se o velkém pátku otevírají ve skalách poklady. Nic lepšího co by se na to hodilo nebylo v dosahu jak seskupení balvanù ve Skalném. Bylo to bludištì lišèích nor vyrostlé na docela nezvyklém místì. Konèily tam louky plné batolat, úpolínù pod Vickovicemi. Cestu si tam razil potùèek zaèínající pod Tøebìtínem. Byl rájem malých rybek, slunek.


A tak najednou zaklepaly ty velikonoce na dveøe. Mamka se pøipravovala na barvení vajíèek a hlavnì na peèení mazancù. Klouèek však mìl starosti jiné.


„Tati pudeme tam. Vemeš ¾ebradlo (tak se u nás øíkalo slu¾ební lesácké brašnì) a pudeme tam“. Moc peèlivì pak hlídal kdy bude ten pravý èas.


Kolem ètvrté u¾ nevydr¾ely klouèkovi nervy. A tak podle mustru mámy zavelel. “Deme, voni by mohli zavøít døív a potáhnem tam zbyteènì“. Sbalil tašku popadl mì za ruku a tak jsme tedy pro ten poklad šli. Po cestì ještì upøesnil co kdo bude dìlat a¾ ta chvíle pøijde.
“Ty máš vìèí ruce budeš nakládat. Já to podr¾ím a a¾ bude plný pudeme domù. Pak pojedeme do Ledèe a já si koupim to malý autíèko. Jen aby to ¾ebradlo nebylo malý.“


Ve Skalném vybral kámen ze kterého byl nejlepší rozhled po okolí. A èekali jsme. “Zase sou buhví kde.To nevidìji ¾e tu sme“? Èekali jsme. Dojedl jablíèko co mu máma dala na cestu a zaèal se na kameni vrtìt. To u¾ sluníèko nabralo smìr na Bludov a snášelo se ní¾ a ní¾. Dopálili jsme zajíce, který si to tudy namíøil na palouk pode vsí. No nevynadal nám, ale nijak rychle neupaloval. Asi si myslel co se tady máme co placatit. Velikonoce nevelikonoce a poklady nepoklady.


„Poï domu tati. Asi jsme pøišli pozdì. No dy» napøesrok je taky èas. (To bylo oblíbené rèení hajného). Tøeba tady pøibyde.“ A tak jsme šli. Najednou sebou malá ruèka v mojí dlani škubla a pøišel komentáø.
“No nic nenesem, ale ten zajíc byl hezkej,viï.“


Mì došlo. Ty muj malej Honzíku. Já si nesu poklad všech pokladù. Nevím komu podìkovat za to krásné odpoledne s tebou. A mo¾ná, ¾e si i ty po èase vzpomeneš jak ve Skalném poklad nebyl. ®ebradlo bylo prázdné, ale moje dušièka na pokraji dojetí.


Antonín Suk

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 03.06.2015  12:18
 Datum
Jméno
Téma
 03.06.  12:18 Vendula
 02.06.  17:22 Von
 01.06.  08:55 Ferbl
 01.06.  08:02 kusan
 01.06.  05:58 Bobo :-)))
 31.05.  12:23 LenkaP
 31.05.  06:59 Mara