Ze školního sešitu

Velice mne jako babičku zajímá, co si moje čtrnáctiletá vnučka „osmačka“ myslí o hodnotách určujících lidské jednání a ovlivňujících vztahy daleko do budoucna.

Zajímá mne to ale také jako bývalou učitelku mateřského jazyka – jsem zvědavá, co a jak se dnes na základní škole učí.

Když mi odpoledne na zahradě Venda líčila poslední páteční hodinu slohu, požádala jsem ji, aby mi půjčila svoji práci, kterou její češtinářka ohodnotila slovy, že je zajímavá u žákyně osmé třídy. Ona sama prý tento problém řešila až jako dospělá.

Dovoluji si tedy tuto miniaturní úvahu pustit „do světa“, protože mne u žákyně osmé třídy opravdu překvapila. Mile překvapila.

Marie Zieglerová (mara)

Úvaha - školní práce – náměty zadány cvičením v učebnici (s.115/a)

Jedna egyptská moudrost říká: Nelze poznat člověka, jestliže jsi ho nevyzkoušel činem.“

Nutí mne to přemýšlet, kolik lidí v mém životě si hraje na mé přátele a kolik jich je opravdových? Kolik z nich by mi pomohlo v nouzi? Kteří by se mě zastali a obětovali se mně?

Hodně lidí mě opustilo, když jsem na ně nenacházela čas kvůli rodinným problémům, koníčkům, škole, či jiným zájmům a věcem… Zůstali u mě jen ti, kteří pomohli, snažili se mi zvednout náladu, vzít část problémů na svá ramena a hlavně neřešili to, když jsem neměla čas, či náladu…

Myslíte si, že ti, co tohle nedokážou, jsou špatní lidé? Že nechtějí pomoct? Omyl, jen už mají dost svých problémů, nebo neví, jak pomoct.

Děkuju všem, co to dokázali a stojí při mně.

Vendula Sklenaříková 8.A

* * *
Zobrazit všechny články autorky