Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


®ivot tropí hlouposti – aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (17)


Vrchlabské gymnázium bylo pøed válkou a pochopitelnì i za války nìmecké, a jako èeská škola bylo zøízeno na podzim v roce 1945. Zpoèátku mìlo jen šest tøíd, v dalších dvou letech poèet tøíd vzrostl na desítku, ale pak po geniální reformì v roce 1948 opìt klesal a v dobì mého nástupu ty tøídy byly u¾ jen ètyøi! Jejich latinské názvy – kvinta a¾ oktáva zanikly a byly nahrazeny øímskými èíslicemi I. a¾ IV. Z naší Základní devítileté školy Dukelských bojovníkù tehdy na podzim v roce 1950 nastoupilo na gympl šest klukù, z toho tøi „Rackové“, a dále pouze dvì holky. Naše nová tøída pøitom mìla jen 18 ¾ákù. Mìlo to sice být reálné gymnázium, ale zpoèátku jsme všichni mìli latinu a deskriptivní geometrie byla zavedena a¾ ve druhém pololetí. Problémy s výukou jazykù pokraèovaly, na škole se vyuèovala kromì ruštiny pouze francouzština, nebo» angliètina i nìmèina byly tehdy na indexu. Zajímavé je, ¾e brzy byl zaveden právì ten druhý jazyk, zatímco angliètina si musela dost dlouho na svou výuku poèkat. To víte – jazyk imperialistù a pøitom èást Nìmcù se ukázala najednou být pøijatelná…


Pøi takovémto vzpomínání je jistì dovoleno témìø vše a tak si zde nyní dovolím poskoèit v èase o 45 let – samozøejmì dopøedu! Vzpomínky na vrchlabská gymnaziální léta jsem si o¾ivil v roce 1995, kdy se slavilo padesáté výroèí èeského gymnázia. A tak nyní mohu pøepsat svùj ponìkud zkrácený pøíspìvek do tehdejšího almanachu.


Kdy¾ jsem pøed Vánocemi dostal neèekaný dopis od bájného levého køídla vrchlabského fotbalové mu¾stva padesátých let, dnes u¾ opìt vá¾eného profesora, který mìl mnohaletý politický distanc, byl jsem velmi potìšen. Ihned jsem našel starší almanach z roku 1980, zalistoval v nìm, v duchu uronil par slz nad jeho mentalitou a pak se zaradoval, ¾e chystaný almanach v roce 1995 bude jistì naprosto jiný! A proto¾e mi bylo sdìleno, ¾e mé vzpomínání mù¾e mít jakoukoliv formu – od nostalgie a¾ po odborný ponor – rád toho vyu¾iji mìrou vrchovatou. Snad jen tu odbornost bych vynechal, nebo» za tu se dnes skrývá kdekdo a leckde...

Vrchlabáci mi snad prominou, kdy¾ prozradím, ¾e se mi do Vrchlabí z rodného Jièína pranic nechtìlo! Aklimatizoval jsem se tu ve všech smìrech velmi tì¾ko, ale díky nìkolika velmi dobrým kamarádùm a také díky celé øadì výborných kantorù se to nakonec povedlo. A samozøejmì také díky doslova ka¾dodennímu sportování.


Èistokrevným vrchlabákem jsem byl vlastnì jen pìt let, z èeho¾ tøi byla gymnaziální. A ¾e to byla nìjaká léta! Do dìjin vstoupila po pojmem „léta padesátá“. Vìtšina z nás se tehdy ohnula, urèitì to bylo i zásluhou povìstných politických procesù, nejprve s Horákovou, pozdìji pak se Slánským. Velmi dobøe si pamatuji, jak jsme pøi závìreèných pøenosech ze soudní sínì, které vysílal mìstský rozhlas, na dvoøe gymnázia hráli fotbal. Jó – to se to sportovalo! Jinak jsme ale coby naprostí amatéøi slavili èetné úspìchy v celé øadì sportù na krajské a nìkdy i na celostátní úrovni. V¾dy» jsme také mìli tìlocvikáøe, který házel oštìpem na olympiádì v Berlínì a navíc nejmladšího øeditele v republice, který byl také tìlocvikáø, a se kterým jsme si více porozumìli a¾ na abiturientských srazech po roce 1968, co¾ ponechávám bez komentáøe.


Ovšem nejen sportem ¾ivi byli tehdejší gymnazisté. Naše èinnost kulturní, jak výtvarná, tak zejména hudební byla také na výši – jak se tehdy øíkalo. Zde jsem mìl velké štìstí, ¾e jsem jako¾to výtvarný antitalent nemusel tvoøit rùzná zrùdná díla a la „Krvavý pes Tito“, která o prvních májích „zdobila“ v rozmìrech 5 x 4 metry vnìjší zdi našeho gymnázia. V¾dy» ten májový prùvod chodil kolem naší boudy! Bohatì jsem si to však „vynahradil“ v souboru estrádním: „…mladý, ach mladý je soudruh Stalin“… „øíkal kmotr Vávra tuhle, vemte rozum do hrsti, zaorejte ty svý nudle, ubude vám starosti!“ A hned byla kolektivizace zemìdìlství dovršena. Ovšem – obèas jsme se odreagovali nìjakým tím zd¾ezovaným „Go home, ami, ami, go home“! Kdy¾ u¾ jsem zavadil o jazz, tak tehdejší taneèní gymnaziální orchestr má nesmrtelnou zásluhu na tom, ¾e mne uvedl do svìta tance v naší aule.


Snad se do tohoto vzpomínání bude hodit i nìkolik vzpomínek tak øíkajíc mimo protokol. Po jedné tuhé krkonošské zimì nás na jaøe po¾ádal jistý profesor, abychom mu pomohli o¾ivit jeho starou jednoválcovou aerovku, kterou gará¾oval v kùlnì na školním dvoøe. Ochotnì jsme to hezké autíèko roztlaèovali po tom dvoøe asi ètvrt hodiny, kdy¾ pedagog zdìšenì zvolal: „Promiòte hoši, zapomnìl jsem odbrzdit ruèní brzdu!“ Pak u¾ to šlo mnohem lépe.


Nezapomenutelné byly ka¾doroèní exkurze do blízkého pivovaru v rámci výuky organické chemie. Bohu¾el na naši tøídu se u¾ nedostalo, a to hned ze dvou dùvodù. Jednak jsme nejvyšší roèník školy, kde se ta organika vykládala, absolvovali v rámci další reformy za šest nedìl o prázdninách v roce 1953 a za druhé proto, ¾e poslední exkurze se konala 23. listopadu 1951. Tehdejší prezident, jeho¾ jméno náš gympl nesl, mìl ten den narozeniny a studenti obojího pohlaví, kteøí „byli nuceni“ v pivovaøe ochutnávat náš národní mok, se po návratu do školy chovali tak, ¾e to bylo klasifikováno jako zostuzení významného dne! Ta tøída nad námi byla vùbec vykutálená, nebo» „díky“ ní jsme nemohli navštívit další atrakci – putovní krajskou výstavu ovoce. Ti výteèníci – koštéøi - ji toti¾ pár hodin pøed námi doslova témìø sbaštili!

A nakonec jsem si nechal studijní úspìchy naše a uèební úspìchy místních pedagogù. Všichni jsme se sna¾ili mìrou vrchovatou, prùmìrný prospìch jednotlivcù i celých tøíd byl ostøe sledován, dokonce snad ostøeji, nì¾ plnìní první pìtiletky! A jak u¾ to tak na svìtì chodí od dob Šrámkova Mìsíce na øekou, v ¾ivotì se uplatnili spíše bouøliváci, ne¾ tiší premianti.


Jistì jste si všimli, ¾e se v tìchto øádcích kromì jmen jednoho básníka, jedné naší hrdinky a tøí dávno zesnulých státníkù – èi spíše diktátorù nevyskytuje ¾ádné jiné jméno! Byl to samozøejmì zámìr, nebo» na všechny nám všem milé, kteøí by si to zaslou¾ili, vzpomenout nelze, nebo» ta … no však víte – ta potvora skleróza - dìlá prostì divy. A my pamìtníci víme své!


Vladimír Vondráèek

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 21.04.2015  11:26
 Datum
Jméno
Téma
 21.04.  11:26 Blanka K.
 20.04.  10:49 Vesuvjana díky
 20.04.  09:34 Von
 20.04.  09:01 kusan
 20.04.  08:19 Ferbl
 20.04.  06:02 Bobo :-)))