Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


®ivot tropí hlouposti – aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (16)


Pro mne osobnì bylo dùle¾ité, ¾e ani¾ jsem to tehdy tušil, opìt jsem zde byl nechtìnì vta¾en do „politiky“. V kontrastu s národnì-socialistickým Jièínem mìli zøejmì u¾ od konce války ve Vrchlabí zøejmì daleko vìtší vliv komunisté. A tak na pøíklad, kdy¾ nás pìt Rackù nosilo na klopì vlajeèku naši a všech spojencù, ka¾dý jinou a samozøejmì zcela objektivnì i sovìtskou, kterou mìlo „Éèko“, byli jsme brzy my tøi, kteøí mìli vlajeèku USA, Velké Britanie a Francie jedním „uvìdomìlejším“ spolu¾ákem upozornìni, ¾e propagujeme cizí imperialistické mocnosti! Zajímavý fakt pak je, ¾e kamarád s „Éèkem“ pak šel na ®i¾kovu vojenskou školu... Ze školy zmizelo nábo¾enství a brzy byl zrušen i vrchlabský klášter. I kdy¾ naše lidovì-demokratická republika „hrdì“ odmítla v roce 1947 Marshallùv plán, nové ideologii vùbec nevadilo, ¾e jsme zpoèátku plnýma rukama - a pøesnìji øeèeno zejména plnými ústy - notnì vyu¾ívali pomoci americké UNNRY! O velké pøestávce jsme ve školním roce 1948/49 dvakrát týdnì dostávali krajíce chleba, jednou s výbornou teplou masovou pomazánkou a podruhé se studenou pomazánkou rybí. V dalších dnech to pak bylo kakao z tého¾ zdroje, a tak pouze loupáèek byl èeský! Ty pováleèné zásoby UNNRY, které byly urèeny zejména pro dosídlované pohranièí však brzy došly …


Ale radìji je tøeba vzpomínat na pøíjemnìjší situace. Mezi nì patøily rùzné pìvecké a sborovì-recitaèní soutì¾e, na které nás pøipravovala skvìlá tøídní uèitelka, která nás mìla i na matiku. Z tìch recitaèních pásem, se kterými jsme i vyhrávali krajské soutì¾e, si do dnes pamatuji úryvky z tvorby Halase, Dyka a bratøí Èapkù. A zanedlouho samozøejmì tito autoøi ze školních osnov zmizeli...


Zvoní, zvoní zrady zvon, èí ruce ho rozhoupaly, Francie sladká, hrdý Albion ……Tì¾ké bøímì nosím. Pøichází radost, nebo dìs? Slyšíš mne dnes? Matka, syna prosím. Haj si mne! Braò si mne! Neoslyš matky. Haj si mne! Braò si mne! A» shoøí statky, pole a» udupou, znièí. Zítra zas símì vzklíèí ……Proè válka? Proto¾e budeme mít nový váleèný stroj! Proto¾e nám ještì sschází kousek svìta! Kousek svìta od bøízy k borovici. A cessta mezi dvìma sstébly trávy. Jediná volná cesta na jih. Otázka pressti¾e. A obchodu. Nejvìtší národní myšlenka! ….


Snad jste poznali ukázku ze hry Ze ¾ivota hmyzu, kde otázku – „proè válka?“ - klade Tulák, odpovídají pak dva mravenèí in¾enýøi a ta zdvojená „s“ jsou tam proto, ¾e dle bøí Èapkù jeden z nich syèel. A opìt jeden paradox - zanedlouho samozøejmì vìtšina tìchto autorù ze školních osnov zmizela...


Do období mých prvních vrchlabských let jistì patøí i mladické okouzlení letectvím. Ve Vrchlabí bylo a stále ještì je známé plachtaøské letištì. A samozøejmì my kluci jsme chtìli poznat krásu bezmotorového létání. Hned po válce se zde zaèalo bezmotorovì létat na svahu, pøesnì tak, jak jsme se doèetli v hezké kní¾ce Kluci v povìtøí. Ovšem v dobì, kdy jsem dorazil pod „Jankaberg“ já, se u¾ kluzáky a vìtronì vynášely do vzduchu navijákem na letišti a zaèínaly i první vleky za morovými letadly.


Zde bych se mìl krátce vrátit o dva roky zpìt vzpomínkou na první pováleèný letecký den v Jièínì, kdy jsem prvnì letìl pøi vyhlídkovém letu a vidìl tak krásy Èeského ráje z ptaèí perspektivy. A proto¾e ka¾dá mince má dvì strany, tak i tuto vzpomínku mi kazí velmi smutný renonc. Pilot, se kterým jsem tehdy letìl, se ještì tého¾ roku zabil pøi letecké akrobacii! Radìji ale rychlý støih zpìt na vrchlabské letištì. Zaèlenit se do plachtaøského oddílu nebylo tehdy vùbec nároèné finanènì, ale zcela jistì èasovì. Nejprve jsme museli projít fází leteckého modeláøství a tím jsem já i témìø všichni spolu¾áci skonèili. Navíc – na letecký výcvik na kluzáku bychom museli èekat ještì rok - do patnácti let. Pokud si pamatuji, tak k létání se dostali pouze dva o nìco starší kamarádi. I ta modelaøina však mìla nìco do sebe. Nejsem sice – eufemisticky øeèeno – pøíliš zruèný, pøesto jsem postavil nìkolik modelù, které docela slušnì létaly. A to se i všechna ¾ebra do køídel i trupu musela pøekreslovat z plánkù a vyøezávat lupénkovou pilkou z pøekli¾ky, která se tì¾ko shánìla u Mouèky v Praze, nato¾ pak na malém mìstì! O dobrém acetonovém lepidle, správných „špejlích“ èi ohebném pedigu a papíru-japanu ani nemluvì. Kam se ale hrabu na svého syna, který asi o 35 let pozdìji postavil model, který létal dálkovì ovládán vysílaèkou! To jsem ale poøádnì odskoèil, nebo» tehdy se u¾ blí¾ily pøijímaèky na gympl a na jaøe v roce 1950 se u¾ u mne hlásila lehká atletika. Tu a naše sportování vùbec však pøipomenu pozdìji a nyní se musím vrátit do školních lavic.


Pro nemoc jsem na té základce prošvihl pionýrský slib, co¾ mi samozøejmì nevadilo a kupodivu to ani moc nevadilo pøi tìch pøijímacích zkouškách. Pøi nich jsem spoèítal obávanou slovní úlohu o délce kùlu z 1/3 zara¾eném do dna, který pøi hloubce vody 1/2 metru èouhal svou další 1/4 nad hladinu, nebo nìjak podobnì. Pøesnì to samozøejmì dnes u¾ nevím, ale matikáøi, který mne pak bìhem tøí let perfektnì pøipravil na matematicko-fyzikální fakultu se to moc líbilo a absence èerveného šátku nevadila. No – stejnì jsme pak v rámci stoprocentní organizovanosti na Gymnáziu Klementa Gottwalda skonèili všichni v modré košili ÈSM – tedy ve „slavném“ Èeskoslovenském svazu mláde¾e. Sokol i Junák byly u¾ zrušeny a zøejmì proto v té dobì nikdo neprovozoval o prázdninách letní tábory pro mláde¾. Proto¾e ¾atecké i rakovnické chmelnice byly od Vrchlabí asi pøece jen pøíliš daleko, poznal jsem problémy „Starcù na chmelu“ a¾ mnohem pozdìji z krásného filmu a u¾ jako ¾enáè. Jako¾to dítìti štìstìny se mi podaøilo koncem gymplu vyhnout i vìhlasným „Stavbám mláde¾e“. A ¾e se prý na nich dìly vìci…! O nìkterých zajímavìjších brigádách se ale ještì nìkdy zmíním.

 


Foto - internet

Vladimír Vondráèek

* * *
Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 08.04.2015  09:48
 Datum
Jméno
Téma
 08.04.  09:48 Ferbl
 07.04.  22:11 kusan
 07.04.  14:49 Marta U.
 07.04.  06:12 Bobo :-)))