Vánoce, bílé Vánoce

Ne nebyly a dodnes nejsou vždycky bílé, ale myslím, že si je tak všichni raději pamatujeme. Vánoce s vločkami sněhu. Také například Ladovy obrázky nás o tom přece ubezpečují.

Tyto nejkrásnější svátky v roce se sněhem i bez sněhu byly vždy očekávány s radostí a také s určitým napětím. Co nám asi Ježíšek přinese pod stromeček, nebyli jsme moc zlobiví a později, když jsme již věděli, jak to s těmi dárky je, a i my jsme je kupovali sourozencům a rodičům, budou se jim naše dárky líbit?

Celá ta krásná předvánoční nálada, pečení cukroví, všechny ty přípravy – a to mluvím spíše o lidech, kteří sice velmi dobře znali ten pravý důvod vánočního slavení, ale nebyli možná natolik nábožensky přesvědčení, aby dodržovali Advent a podobně.

Vánoce nám nezkazil ani děda Mráz, my jsme chtěli a oslavovali narození Jezulátka. Když opravdu napadl sníh, bylo to všechno ještě hezčí. Nezapomenu, když jsme s manželem šli na půlnoční mši ke sv. Jakubu (bydleli jsme na Starém Městě) a Praha byla stále bez sněhu. Jaké to bylo nádherné překvapení, když jsme vyšli z kostela, všude bílo a stále sněžilo. Jakési posvátné ticho po ulicích.

Když jsme si vybrali po odchodu z vlasti žít na Jižní polokouli, ani jsme neuvažovali, že budeme mít nyní Vánoce bez sněhu. Ale rozhodně nás to neodradilo od slavení Vánoc. To dokonce myslím i na tu rybí polévku, bramborový salát, smaženou rybu, vánočku a jablkový závin. Po několik let jsem pomáhala nebo sama připravovala vánoční programy pro SVU a později jsem takové programy dělala v sydneyské sokolovně. Ráno začal „market“. Krajanky prodávaly vánoční cukroví, výtvarníci nabízeli svá díla. Odpoledne vánoční program a potom ta pravá vánoční večeře. Obvykle se to konalo někdy v druhé půli prosince. V té době tu také ještě byly české půlnoční mše, kde jsme si zazpívali naše české koledy.

Australský Santa Claus nás nijak nevyváděl z míry. Na druhou stranu, Australané začali krásně zdobit své domy, a to někteří již dokonce začátkem prosince. Jistě, ten jejich Santa Claus tam nechybí, ale jsou tam většinou i ty jesličky. Je tak pěkné procházet nebo projíždět ulicemi vaší čtvrti nebo města a vidět, jak i tady v Austrálii jsou Vánoce tím krásně prožívaným svátkem.

Samozřejmě nebudu se zmiňovat o tom nesmyslném a přehnaném nabízení vánočního zboží v obchodech. Tam jde o něco docela jiného.

My zde ale prožíváme Vánoce s koledami, s ozdobenými stromky a i s těmi jesličkami. Potom záleží jenom na nás, jak Vánoce přinášíme našim dětem, vnoučatům a v našem případě i pravnoučatům. Jak jim můžeme vyprávět, proč Vánoce slavíme, kdo to byl Ježíš Kristus a jak se narodil v jesličkách. A ony to vnímají. Chceme, aby dokázaly prožívat vánoční svátky tak, jak jsme je prožívali my.

Když jsme přišli s manželem a sedmiletým synkem do Austrálie, nikdy jsme u štědrovečerního stolu a u stromečku nebyli jenom my. První Vánoce v roce 1968 to bylo zvláštní, ale bylo to tak – 24. prosince, normální všední den, přišla jsem z práce a rychle připravovala večeři a najednou někdo klepal na dveře. Byl to listonoš a přinesl balíček od mé maminky z Prahy. Tedy nebyli jsme sami. A potom každé další Vánoce přibývali kamarádi, třeba dva mladí krajané, kteří tu nikoho z rodiny neměli. Jeden bohužel již nežije, ale ten druhý se právě nedávno stal dědečkem. Prostě nikdy jsme nebyli jen ta úzká rodinka a to bylo krásné. Dnes slavíme český Štědrý večer s rodinou naší australské snachy a potom ten australský Christmas Day zase v jejich domě s celou jejich rodinou.

Tedy, jsme na jižní polokouli, ale Vánoce jsou radostné svátky jako vždy. Že jsou bez sněhu a zimy, to přece nevadí. Vždyť důležité je to, co oslavujeme – narození Krista Pána – Ježíška.

Stěží dokážu pochopit, proč někteří naši krajané trvají na tom slavit tak zvané „zimní vánoce“. To znamená, že si „hrají“ na Vánoce někdy v červnu, v červenci. Dokonce se mezi ně připletlo i několik trampů, kteří se omlouvají tím, že v zimě mohou dělat v Modrých horách ohně, což je v létě většinou nemožné.

Kdyby si udělali jen tu „vánoční večeři“, ještě bych to dovedla chápat. V chladnu to lépe chutná. Ale udělat velikou oslavu, ozdobit stromek a nechat děti se radovat jen z dárků, aniž by tušily, že je to jenom výmysl jejich rodičů. Co jsou potom pro ně Vánoce v prosinci? To bychom již také mohli věřit tomu, co je psáno v „posvátné knize“ jistého náboženství, že Ježíš se narodil v oáze pod palmami a je jen jedním z proroků.

Věřím, že většina našich krajanů stále slaví ty pravé Vánoce v prosinci, s krásnými českými koledami, a že třeba mají doma také alespoň malé jesličky a že jim nevadí, že nad tím svátečním časem svítí sluníčko.

Na závěr mého vánočního povídání vám ještě přidám jednu krátkou báseň Boženy Šamánkové z její sbírky „Jak život šel“.

Jana Reichová

Klikněte na obrázek pro zvětšení

Fotokoláže © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autorky