Chvála asociací

Jen málokteré cizí slovo má tolik významů a jeho obsah si přivlastnilo tolik oborů, jako právě asociace. Je zajímavé už tím, že po jeho vyslovení vlastně nevíme, zda se jedná o jednu asociaci, o dvě, o tři či dokonce o asociace čtyři, i když možná za to nemůže slovo asociace samo, ale naše milá čeština. V obecném smyslu znamená asociace sdružování, společenství, sdružení, volné spojení, ale i představu na základě předchozí skutečnosti či sdružování různých představ. Skalním fandům kulatého nesmyslu se zcela jistě vybaví například FIFA.

Chválení asociací je bohužel trochu ošidné, musíme dávat pozor, abychom nepřechválili. Vždyť se zdá, že v současné době se snad s různými asociacemi přímo roztrhl pytel, stejně jako s prezidenty v jejich čelech. Ať už se jedná o asociace sportovní, profesní, odborné, odborové či ekonomické, nezanedbatelná část z nich se chová velmi sobecky a hájí pouze zájmy svých členů a málokdy bere ohledy na problémy jiných asociací, tím méně pak občanů „neasociovaných“! Na příklad chválit naše současné české sportovní asociace asi příliš nelze, zejména ne tu fotbalovou. Některé další asociace se dokonce zřejmě za toto označení stydí a mazaně si dávají do svého názvu termíny jiné, na příklad svaz nebo komora. Takže honem se musím vrátit k asociacím opravdu chvályhodným.

Zcela jistě sem patří asociace objektů v přírodě živé i neživé. Jedná se o společenství rostlin a živočichů s charakteristickými druhy nebo i vzácnými endemity, tedy organizmy jinde se vůbec nevyskytujícími. Za asociace považujeme například i různé přírodní útvary, na příklad skalní města. Všech těchto asociací si musíme vážit a je dokonce záhodno je chránit! Naštěstí se vyskytují zejména v národních parcích a chráněných krajinných oblastech.

Dále asi není příliš známé, že astronomové zařadili do různých asociací i hvězdy, které společně vznikly a mají společné četné fyzikální parametry. Věříte, že hvězdnou asociací je na příklad překrásné souhvězdí naší zimní oblohy Orion? Za chvályhodné můžeme považovat i asociace v psychologii, jakožto spojení mezi jednotlivými psychickými vjemy, pocity, náladami i myšlenkami. Vždyť dokonce existuje asociativní paměť, při níž se vybavují různé vzpomínky na základě jistých podobností.

Je velmi dobře známo, že naopak není dobře člověku samotnému, je to dokonce citát z Bible, na což jsme možná zapomněli. Jedinci o samotě bývá smutno a je jen málo situací, kdy chceme býti sami. Nejkrásnější chvíle přece většinou prožíváme ve dvou! Ovšem dva ještě nejsou asociace, neboť – jak říkali staří latiníci – „Tres faciunt collegium“ – tedy, že teprve tři tvoří spolek. Jenže - v těch nejkrásnějších intimních chvílích ten třetí jaksi vadí, že!

Společné prožívání zážitků ve větším kolektivu, potažmo v asociaci, má jednu velmi zajímavou a naprosto výjimečnou vlastnost. Smutné a nepříjemné zážitky se tak nějak rozloží na jednotlivé účastníky a na každého připadne toho smutku méně, což je jistě chvályhodné. Když je ale společný zážitek naopak příjemný, tak třebaže se rozdělí na velký počet lidí, nerozmělní se, ale dokonce se většinou chvályhodně umocní! Do lítosti ovšem musíme v tomto případě zahrnout, že někdy to bohužel vede k nežádoucímu skupinovému nadšení …

Nyní na závěr je opět třeba tuto chválu trochu odlehčit, takže se vrátíme k asociacím v psychologii a dovolím si mírně upravit a posunout v čase jednu starou anekdotu.

Na universitě třetího věku přednáší mladá hezká docentka psychologie partii o asociacích a ve výkladu používá i názorné příklady. Když všechny požádá, aby na chvíli zavřeli oči, zejména mužské osazenstvo 65+ ani nedutá. Pak docentka pomalu i rychle přelévá vodu z velkého džbánu do menších sklenic z různých materiálů a požádá posluchače, aby vyprávěli, co se jim při tom v mysli vybavilo. Někomu se vybavil bublající potůček a nad ním poletující vážky, což docentka označila za asociaci básnickou, jinému mohutný vodopád, jehož vody by zkrotil hydroelektrárnou, což bylo označeno za asociaci podnikatelskou. Několik jedinců pak samo přiznalo, že zřejmě měli asociace pijácké, neboť slyšeli nalévání vína do skleniček a ten mok přímo cítili na jazyku. Pak ale jeden postarší odvážlivec přiznal, že se mu vybavilo nádherné milování s dotyčnou docentkou. Ta se sice neurazila, ale vůbec nedovedla takovou asociaci vysvětlit. Zeptala se tedy, zda pán je vdovec či starý mládenec a po jeho záporné odpovědi ho vypeskovala, že by ve svém věku měl být manželce věrný. Šedivý pán se usmál a vysvětlil, že má svou ženu stále moc rád, a že jí to vůbec nemůže vadit. Ona prý totiž dobře ví, že její stařík na dotyčnou činnost myslí neustále, ale bohužel stále už pouze jen myslí!

Jak vidno – láska kvete v každém věku a chvála budiž takovýmto krásným a neškodným asociacím!

Vladimír Vondráček

* * *

Zobrazit všechny články autora