Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Støípek modrého a ¾lutého zrcadla – 5


Milí ètenáøi,
v nìkolika „støípcích“ vás zavádíme do vzpomínek Olgy Wister a její zkušeností s ¾ivotem daleko od domova.


Narodila se v roce 1946 v Praze, v rodinì hudebníka L. Pleštila. Vystudovala Obchodní školu a v roce 1968 odjela do Švédska. Dnes se na svùj odjezd dívá jako na osudový zlom ve svém ¾ivotì.
Celý ¾ivot inklinovala k obchodní èinnosti. Ve Švédsku dokonèila Obchodní institut a postupnì se vypracovala tak, ¾e v Ba»ovì koncernu vedla ve své re¾ii dvì jeho prodejny. Souèasnì se aktivnì vìnovala pomoci Èeské republice. To byla obsáhlá èinnost, která ¾ádala všechny síly a plné nasazení.
V roce 1989 zaèala její spolupráce s Olgou Havlovou a po zalo¾ení Nadace Výboru dobré vùle Olgy Havlové ve Švédsku, jí¾ se stala prezidentkou, se cílenì vìnuje charitativní èinnosti.

Redakce


* * *


Rony

Ronny byl neskuteèná osobnost. Dostala jsem ho ještì v Enköpingu, ne¾ jsme se pøestìhovali. No a jeho ¾ivot byl tak trochu zvláštní v tom, ¾e pøe¾il málem ”uspání” – proto jsme si ho vzali, aby nebyl utracen. Pro¾il s námi moc krásných dnù, ale také dny které málem nepøe¾il.


Ronda byl vychováván tøi roky v uzavøeném bytì v Uppsale, ale sem tam i ve volné pøírodì, u svých bývalých ”páníèkù”. U nás na venkovì se teprve s dosti drsnou pøírodou sbli¾oval. Pøedcházela tomu však pro nìho dosti nároèná pøíhoda:

Ronda se ztratil a já, kdy¾ nepøišel veèer domù, ho hledala celý druhý den v blízkém lesíku kousek od našeho domu. Volala jsem a náhle slyším mòoukání a to na té nejvyšší borovici, kde se hodnì vysoko v korunì krèil nebohý Ronda. Kvùli komu na ten nejvyšší strom vylezl, jsem se nikdy pøesnì nedozvìdìla, a tak jsou jen dohady. No, dolù se mi ho nepodaøilo nasmìrovat ani náhodou, proto jsem radìji šla domù a zavolala na doporuèení úøedníkù hasièùm, kteøí mi, krátce øeèeno, nemínili, respektive Rondovi, ani náhodou pomoci.


Kdy¾ píši vysoká borovice, tak skuteènì hodnì a ještì k tomu nejen v nerovném prostranství, ale ani ¾ádný, kromì profesního, ¾ebøík vám nestaèí ani do poloviny kmene. Takové vìci se samozøejmì stávají, kdy¾ Mirek není doma – tady, musím podotknout, Murphyho zákon pùsobí znamenitì. Nepodaøilo se mi však ani druhý den Ronnyho pøesvìdèit, aby slezl. Co dìlat v zoufalství bezmocnosti, kdy bylo ji¾ zøetelné, ¾e je znaènì vyèerpaný, nebo» v korunì borovice bydlel ètvrtý den. Všecky rady odborníkù, podotýkám, vùbec nezabraly, ani nefungovaly. Dostala jsem naštìstí velmi dobrý nápad, nebo» se u¾ blí¾il ten okam¾ik “teï a nebo nikdy”… Pùjèila jsem si od souseda farmáøe nìkolik matrací, které jsem spolu s prošívanými dekami rozprostøela okolo stromu. Ronda u¾ plakal, ale stále mne pozoroval a koèièí øeèí prosil…


Kdy¾ jsem celý ten skalnatý povrch okolo stromu dostateènì oblo¾ila, pøišel úkol nejtì¾ší – pøesvìdèit Rondu, ¾e to je to poslední, co mohu pro nìho udìlat. Teï jsem ho zase prosila já svou øeèí a ukazovala místo, kam skoèit, a Ronny po nedlouhém èase skuteènì š»astnì skoèil… Myslím, ¾e jsme oba breèeli, ale byl to tak krásný pocit vítìzství, který se musí za¾ít, aby to èlovìk pochopil…


Ronda s námi byl rád, proto¾e vìdìl, ¾e ho jen tak nedáme, a také se s námi i pøestìhoval do tajemného svìta pohádek a povìstí Astrid Lingren…


Velmi dobøe vycházel nejen s námi, ale i s ostatními èleny rodiny, kterými je Sisi – koèièka – netykavka a hodný pes Rocky, s kterým chodil – spoleènì i s námi – na procházku a celou cestu nám nìco vyprávìl. Škoda jen, ¾e to nebylo k pøekladu.


Ronda také chodil k naší paní sousedce, která bydlí v domì vedle nás, a ani ne tak on, jako spíš tato stará, ji¾ devadesátiletá, paní, spoleènost velmi potøebovala. Ona ho milovala moc, byl to její nejlepší pøítel v její samotì. Ronda byl tak vychovaný, ¾e si sám zamòoukal u dveøí, kdy¾ potøeboval vykonat svou potøebu, a to se sousedce moc zamlouvalo. No a tak pøes den byl u sousedky a dìlal jí kavalíra a veèer pøišel ”k rodinì” jako otec, který se vrací z práce…


* * *


Jednoho krásného èervnového rána jako blesk udeøila nemilosrdná zpráva, ¾e Ronda pøedèasnì do¾il svùj koèièí ¾ivot a skonèil pod koly jednoho ingatorpského neznámého souseda. On sám nám tu neš»astnou zprávu toho osudného rána v sedm zavolal a ¾e prý lituje, ale vyhýbal se veverce a najel na nic netušícího Rondu, který poslušnì èekal na kraji silnice, a¾ auto pøejede.To ¾e se smrti doèeká døív, ne¾ chtìl, však chudák netušil…


Utekl pøed utracením, nezabil se skokem z výšky stromu a pøece to byl èlovìk, kdo ukonèil jeho ¾ivot.


Olga Wister

* * *
Foto © Michael Zidek

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 07.01.2014  12:13
 Datum
Jméno
Téma
 07.01.  12:13 Olga Wister
 07.01.  00:12 Vesuvanka díky
 06.01.  21:48 Bibi1
 06.01.  13:00 Blanka K.
 06.01.  10:39 ferbl
 06.01.  02:19 Láïa K.