Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek René,
zítra Zina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jenom dovolená


No øeknìte – kolik z nás má mo¾nost nebo štìstí podívat se k protino¾cùm? Pojïme se tedy projít Austrálií, ani¾ bychom se museli zvednout ze ¾idle. Tak se pohodlnì usaïme, brejlièky na nos a pustíme se do cestování.


O pouštním hrachu, zkamenìlé vlnì a velkém pokladu Západní Austrálie


Po jedenácti letech shánìní pøíspìvkù po celé Austrálii pro dìti s rakovinou, si Jo¾ka pøála mít koneènì „jenom dovolenou.“


Jezdit po cestách necestách, zastavovat ka¾dé tøi kilometry, èekat na mne, ne¾ se dohrabu, napájet mì, krmit mì a vùbec starat se o všechno, nebyl to pro ni ¾ádný med. A tak jsem musel uznat, ¾e si tu opravdovou dovolenou skuteènì zaslou¾ila.


Také jsem si umínil, ¾e se budu tentokrát o ni starat já. A aby to bylo opravdu lepší, koupili jsme trochu vìtší a pohodlnìjší pojízdný domeèek, Toyota Coaster. Postel, která se nemusí poka¾dé rozkládat, sluneèní panely, aby byla svìtla a fungovala lednièka v odlehlých konèinách bez elektøiny, TV, plynová kamna a dokonce i záchod. Všechno pøipravené k odjezdu, cesta lodí zaplacena, jenom ještì pár týdnù pøed odjezdem nechat si zkontrolovat oèi a dát si nové brýle, pøes ty staré u¾ moc dobøe nevidìla. Pøi prohlídce oèí oèní lékaø zjistil, ¾e má v oèích velký tlak a hned na pøíští den ji objednal k oènímu specialistovi. Byla to sice sobota, ale proto¾e se specialista chystal na dovolenou, tak aby ještì obslou¾il více pacientù, pracoval i v sobotu. Po krátké prohlídce ji poslal na scan, pøi kterém zjistili 2.5cm nádor na mozku. V nedìli mì zavolali z nemocnice, abychom si pøišli pro papíry a snímky a v pondìlí se hlásili v 350 km vzdálené nemocnici v našem hlavním mìstì Hobartu. Ve ètvrtek byla operace, naštìstí to nakonec všechno dobøe dopadlo, rakovina to nebyla.


U¾ uplynul od té doby rok, pøed mìsícem mìla ještì operaci oka, ale všechno se k dobrému obrací a jsme na cestì, kterou jsme plánovali na loòský rok.


Zjistil jsem si, jestli není náhodou cestou nìkde nìjaký závod a k mému potìšení objevil, ¾e v Adelaide se bude bìhat 24 hodinovka, a tak mi nezbývalo, ne¾ se pøihlásit. Nebyl jsem sice dost vytrénovaný, proto¾e více ne¾ šest mìsícù jsem vùbec nebìhal, ale chtìl jsem to zkusit. Tìsnì pøed cestou a pøed závodem jsem navíc ještì onemocnìl se zánìtem prùdušek.


V Adelaide jsme pøistáli, kdy¾ jsme pøiletìli do Austrálie v roce 1969, strávili tam první rok, ne¾ nás pan Vyhnálek pozval na Tasmánii, abych pracoval v jeho sýrárnì, tak¾e Adelaide je pro nás ještì poøád docela posvátné místo. Závod zaèal v sobotu v 10 ráno a konèil v nedìli v 10 ráno, bìhalo se na 2.2 km okruhu u Univerzity. Poprchávalo, bylo dost zima, co¾ by nebylo normálnì tak zlé na bìhání, ale hlavnì v noci, kdy¾ byla opravdová zima, tak mì ty prùdušky dost zlobily. Dokonce jsem musel bìhem noci zalézt na chvíli do postele, abych se zahøál a trochu odpoèinul, ale ještì za hodinu jsem mìl ruce jako ¾ába. Nakonec jsem to nìjak dotáhnul do konce, celkem zabìhl ubohých 109 km, v porovnání s mým nejlepším výsledkem 193 km. Ale nelitoval jsem. Aspoò jsem zase poznal, jak je tìm, kteøí nebojují o nejlepší umístìní, ale o pøe¾ití. A to je taky nová zkušenost, která pomáhá, aby èlovìk lépe pochopil problémy jiných lidí.


Nìkdo by øekl, ¾e jsem cvok, ¾e jsem si mohl vykoledovat zápal plic, ale výsledek byl pravý opak. Druhý den u¾ nebylo po kašli ani stopy a byl jsem zase jak rybièka.


Hned po skonèení závodu jsme se vydali na cestu a skonèili v Port Augusta. Odtud je u¾ velice dlouhá cesta, 1,668 km, skoro ¾ádná civilizace, a¾ po Norseman v Západní Austrálii. Nachází se tam nejdelší úsek úplnì rovné silnice v Austrálii – 146 km bez jediné zatáèky!


Nebudu popisovat ka¾dý detail, takových cestopisù u¾ bylo napsáno dost, jenom pár dojmù, které mohou být zajímavé.


Jednou ze zajímavostí byla 12 km odboèka z cesty k zálivu Heads of Bight, kam se stìhují v bøeznu velryby z Antarktidy za úèelem porodit mladé velrybièky v teplejších vodách, zdr¾í se tady 6 mìsícù a to u¾ jsou mladé schopny se vydat na cestu k Antarktidì. Strávili jsme tam pár hodin, tì¾ké je se rozlouèit s takovou ú¾asnou podívanou. Není to èasto, kdy èlovìk mù¾e pozorovat velryby z takové blízkosti a obdivovat, jak se bezstarostnì pøevalují blízko bøehu.


Poèasí nám pøálo, ka¾dý den svítilo sluníèko a bylo docela teplo, ale noci velice studené, a¾ k nule. První povinná zají¾ïka, na kterou jsem se tìšil u¾ hodnì rokù, byla k „Wave Rock“, neboli k vlnové skále. Vypadá to opravdu jako obrovská zkamenìlá vlna, dlouhá pøes 110 metrù a vysoká 14 metrù, její stáøí je 2,700 milionù rokù. To se ještì ani dinosauøi netoulali po zemìkouli!

 


Ji¾ní pobøe¾í Západní Austrálie se podobá Tasmánii svými lesy a vinohrady. Moc pìkné, pro nás ale ¾ádná zvláštnost. My spìcháme na sever, za teplem a krajinou, jakou doma nemáme. Cestou jsme koneènì narazili na pár emu – australských pštrosù – mìl jsem co brzdit, abychom do nich nenarazili v plném smyslu slova. Další zajímavé setkání bylo s hejnem malých, brèálovì zelených ptáèkù a mo¾ná to nìkoho pøekvapí, ¾e to byly Andulky, které v pøírodì jsou pouze zelené. Ty rùzné barvy pro nì nìjak zorganizovali chytøí chovatelé, ale jak to dìlají, na to nemám mozek, abych to pochopil.


Kromì ú¾asné pøírody mì velice zajímá historie, neuvìøitelné výsledky, docílené v tak tì¾kých podmínkách a v takové odlouèenosti. Proto, kdy¾ jsem pøed pár dny slyšel na ranních zprávách, ¾e nìkteøí uèitelé historie tvrdí, ¾e není dùvod vyuèovat australskou historii, proto¾e je nudná, to bych s chutí nìkoho nakopl!


Asi 250 km na sever od Perthu jsme se stavili v Nambung Národním Parku podívat se na svìtoznámé „Pinnacles.“ Je to opravdu neuvìøitelný pohled na tisíce ¾ulových sloupù, které se záhadnì vynoøují z okolní pouštì. Jsou to ještì „mladíci“, podle údajù se sloupy utvoøily pod zemí, ale vynoøily se „teprve“ pøed 5,000 roky, co¾ je v historii zemì jenom pár vteøin.

 

 

Tøetí den po odjezdu z Perthu jsme u¾ v Carnarvonu, v krajinì, kde jsme pøedtím nikdy nebyli. Máme za sebou u¾ pøes 5000 km a necháváme si vymìnit olej. Rapidnì se otepluje. A tady teprve zaèíná naše pravá dovolená.


Západní Austrálie (Western Australia – WA) je nejvìtší ze všech australských státù. Jak veliká? 2.5 milionù ètvereèních kilometrù! Pro lepší pøedstavu – vešlo by se do ní více ne¾ tøicet Èeských republik.


Pán Bùh ji obdaøil nesmírným bohatstvím, pod zemí i na povrchu. Jednou rukou zachránila Austrálii pøed depresí, kterou trpìl celý svìt. Díky Èínì, která nakupuje naši rudu ve velkém, a také Japonsku, naše ekonomie zùstala v pozitivní situaci pøes to, ¾e naše Federální dìlnická vláda rozhazuje peníze za nesmysly jako o¾ralý námoøník. V Evropì byl náš ministr financí prohlášený za jednièku, my se tomu tady mù¾eme jenom smát.


To, co je nad zemí, je také pozoruhodné. Na jihu jsou krásné lesy a vinice, v zimì hodnì deš»ù a chladno. Zemìdìlství hraje významnou roli, od obilnin pøes dojné krávy a hovìzí dobytek a¾ k ovcím, kterých se nachází velké mno¾ství dokonce i na severu, i kdy¾ se krajina nezdá zpùsobilá pro chov dobytka. Ale díky obrovským farmám je zde i to mo¾né. Smìrem na sever se podnebí rapidnì mìní a na severu jsou tropy. Cestou je mnoho pouští, ale ne jenom samý písek, jak si mnozí pøedstavují, jsou to „¾ivé pouštì“.


Nachází se tam mnoho druhù ¾ivoèichù, od hmyzu, plazù, ještìrek, hlodavcù, ptactva a tìch vìtších zvíøat jako klokani, kterých je mnoho druhù, a další australská jako emu, dingo, wombat, possum, i plno tìch, které sem dopravili první pøistìhovalci, jednak domácí zvíøata jako prasata a kozy, nebo døíve za dopravními úèely velbloudy, osly a konì, mnohá zvíøata zde zdivoèela a teï se ve velkých poètech volnì toulají v tìchto konèinách a v mnoha pøípadech zpùsobují problémy. A to nemluvím o liškách a zdivoèelých koèkách, které opravdu nièí hodnì pùvodních australských ¾ivoèichù a ptákù.

 


Rostlin je tady nespoèetných druhù, unikátních pro Austrálii. WA se hlavnì chlubí pøírodními kvìtinami – roste jich tady pøes 12,000 druhù, více ne¾ 60% z nich neroste nikde jinde ne¾ v Západní Austrálii. Jedna z nejú¾asnìjších je Sturt Desert Pea, neboli Sturtùv pouštní hrách.
Po odjezdu z Carnarvonu jsme brzy pøejeli pøes Tropic of Capricorn, neboli Obratník Kozoroha. Vzdálenosti mezi mìsty se mìøí na stovky kilometrù, mezi nimi jsou jenom „Roadhouses“, které jsou vzdáleny od sebe a¾ 300 km. Tam se dá koupit pár základních potøeb a naplnit nádr¾e benzinem nebo naftou. Platí se za všechno vìtšinou o 50% více ne¾ v normální civilizaci. Dá se tam také kempovat, jsou tam záchody a sprchy, elektøina a také se za to musí poøádnì zaplatit. S tím se ale musí poèítat a nikdo si nestì¾uje.

 


Otepluje se, za pár dnù u¾ máme kolem tøicítky. Krajina je pøevá¾nì jednotvárná, rovina, pár keøíkù a sem tam nìjaký strom. Kdy¾ se objeví pár kopeèkù se skalami, tak se tam obyèejnì objeví také doly. Pokraèujeme do Port Hedland, které svým tì¾kým prùmyslem a doly pøipomíná Ostravu. Ale pøece je v tom velký rozdíl. Ulice jsou èisté, vzduch také a v pøedmìstích všechno pìkné zelené. A k pobøe¾í není daleko, a tam je ráj na zemi. Málokdo z tìch, kteøí zde pracují v dolech, ve velké vìtšinì povrchových, vydìlá ménì ne¾ 100 000 dolarù za rok. Majitelé velkých dolù jsou nesmírnì bohatí, jedna majitelka dolù, Gina Rinehart, byla nedávno vyhlášena za nejbohatší ¾enu na svìtì. A to samozøejmì nedá spát tìm se socialistickým myšlením. Závist je sice jeden ze smrtelných høíchù, ale pøesto to mnoha lidem hry¾e vnitønosti a sna¾í se tyto boháèe oškubat, jak se dá, a tak kdy¾ se dostanou k moci, jako naše souèasná dìlnická vláda, tak se do toho pustí. „Pøece minerály v zemi patøí nám všem, tak se o to musíme všichni dìlit.“ Souhlasím s tím, ¾e patøí nám všem. Všichni máme právo a mo¾nost opustit svoje pohodlná hnízdeèka, vzít krumpáè a lopatu a namíøit nìkam do pustiny a nakopat si jich, kolik chceme, zrovna jak to dìlali ti, kteøí jsou dnes tak velicí boháèi. Je sice pravda, ¾e je to velké riziko, opustit práci s pravidelným pøíjmem, døít jako mezek a pøitom si být vìdom, ¾e šance na úspìch je velmi nepatrná. Kolik z nás by to udìlalo? Ale na dìlení s tìmi, co si to sami vydøeli, by nás bylo dost.


Oni ti boháèi se nakonec tìmi penìzi nekrmí, ani se v nich nekoupou, ale investují je na další rozvoj. A také platí poøádné danì. Nedávno federální vláda povolila paní Rinehartové pøivézt na doèasnou dobu 1600 kvalifikovaných pracovníkù ze zámoøí, aby mohla otevøít další doly. Pøi tak obrovském rozvoji dùlního prùmyslu je tady stále nedostatek kvalifikovaných lidí a bez nich by se nový dùl nemohl rozjet. To se nelíbí uniím a tìm, kteøí závidí, ¾e bude Rinehartová vydìlávat ještì více penìz, ne¾ u¾ má. To, ¾e tam zamìstná dalších 6000 velmi dobøe placených Australanù a bude plnit státní kasu dalšími miliony, které pomáhají k bohatství celé zemì, to u¾ je vedlejší. Závist je u mnoha lidí prostì silnìjší ne¾ zdravý selský rozum.


Pokraèování zítra…


Vlastík Škvaøil

* * *
Fotografie © z archívu Vlastíka Škvaøila
Èlánek otištìn ve spolupráci s krajanským magazínem ÈechoAustralan



Komentáøe
Poslední komentáø: 20.11.2013  08:56
 Datum
Jméno
Téma
 20.11.  08:56 ferbl
 17.11.  08:41 Václav ®idek
 17.11.  06:19 Bobo :-)))
 16.11.  15:41 Gabi-florka
 16.11.  14:03 Láïa K.
 16.11.  12:51 Vesuvanka díky
 16.11.  09:17 Inka
 16.11.  09:02 MilunaH
 16.11.  08:53 Von
 16.11.  06:00 Herbert