Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dìti moje… (6)
aneb cesta do Indonésie


Komodo – Lombok – Flores – Bali
To jsou hlavní ostrovy, které jsme navštívili. Pøi plavbì lodí jsme zastavovali na nìkolika malých ostrùvcích, kterých je ve Floreském moøí nespoèet…


Pøesun na ostrov Bali


Odjezd z eco lodge opìt nákladním autem do mìsta Labuan Bajo.
Vùbec se nedivím, ¾e se jelo nákladním autem. Nevím jestli se náš pøesun mohl nazvat pøejezd. Jelo se kolem moøe - èi snad by se také dalo napsat - pohybovalo se dopøedu. Plá¾ u moøe byla kamenitá. Kameny (asi z té plá¾e) byly naskládány na cestu a po nich jsme se pohybovali. Asi tak po dvou hodinách jízdy jsme narazili na dìlníky, kteøí drtili kameny a tuto dr» navá¾eli na cestu. Rychlost jízdy se zvýšila. U¾ to tak neházelo.
Ještì jednou jsme uvízli. Protijedoucí auto zapadlo na píseèném pøejezdu øeky. I to se vyøešilo a my jsme se asi tak po sedmi hodinách trmácení dostali do cílového mìsta.
Ubytovali jsme se na jednu noc ve velice pìkném hotelu. Pøekrásná zahrada, bazén a moøské pobøe¾í.

 


Nìjak dobøe jsem se necítil, trochu jsem se prošel, prohlédl si okolí. Po veèeøi, která mi moc nesedla, jsem šel spát.
Ve tøi hodiny ráno mne probudilo strašné bolení bøicha. Pøišlo to, z èeho jsem mìl velký strach. Bylo po spaní a a¾ do rána jsem sedìl na oné místnosti, kam chodí i císaø pán pìšky.
Nejhorší však bylo, ¾e jsme ráno pøelétávali na ostrov Bali…


Nebudu situaci moc dramatizovat, prostì jsem se nacpal práškami. Na snídani jsem nešel a také jsem nic nepil. Vydr¾el jsem celý den. Nejhorší byla skuteènost, ¾e letadlo mìlo dvì hodiny zpo¾dìní. Místnost, ve které jsme èekali byla malá a nevìtraná. Bylo tam hrozné horko.


Všechno nakonec dopadlo dobøe. Po pøíletu na Bali jsme si mohli vybrat. Buïto si pøiplatit 40 EU a budeme bydlet v lepším hotelu, pøímo u moøe, anebo nic neplatit a bydlet uprostøed mìsta. S touto skuteèností jsme byli seznámení u¾ v nabídce CK. Všichni jsme zvolili první mo¾nost. Neprohloupili jsme. Ubytování i prostøedí mìlo úroveò. Asi tak sto metrù na plá¾ ke které se šlo hotelovým parkem. Malý kousíèek od plá¾e se nacházel náš bazén s barem. Ruèníky, lehátka a snídanì v cenì.
Ubytovaný jsem byl v hotelovým domì s dalšími tøemi páry. Takových domù tam bylo hodnì. Byl jsem po všech stránkách spokojený.

 


A¾ do odjezdu (3dny) následoval pouze odpoèinek, koupání - prostì bago. Na snídanì jsme chodili do místního hotelu nebo» snídanì byla v cenì ubytování. Na veèeøi jsme chodili do okolních hospùdek. Bylo to tam lacinìjší. Na rozluèovací veèeøi nás pozval vedoucí do stylové hospùdky. Jelo se taxíkem, nebo» ¾ádná jiná doprava v Bali není. Zpátky mne Jo¾ka vezl na motorce. Zá¾itek na celý zbytek ¾ivota!


Na pobøe¾í Bali se nekoupe. Vlny jsou vysoké. Poznal jsem to na vlastním tìle. První pokus byl dost dramatický. Vlna mne spláchla, ¾e mne pøešla chu» na další pokusy. Ale další pokusy následovaly, ale po druhé jsem si u¾ dal pozor.
Velké nebezpeèí, pøedstavovaly zpìtné proudy. Také jsem to za¾il. Nìjakým nedopatøením (spíše nepozorností) jsem se dostal dále od bøehu. Mìl jsem co dìlat, abych se dostal nazpìt a to jsem dosáhl „na dno“. Neumím si pøedstavit proti proudùm plavat. Dokonce si na mne zapískal i plavèík.


Vlny vyu¾ívali surfaøi. Nejkrásnìjší byly ranní a veèerní procházky. Východy a západy slunce. Dost dlouho jsem vydr¾el jen tak le¾et na lehátku a pozorovat moøe. Vá¾ení, byl to koncert.
Asi tak ka¾dá sedmá vlna byla veliká. V¾dy se ohlašovala zvláštním hukotem. Skoro bych øekl, ¾e pøi tom rezonovala i zem.


Aè nerad, ale musel jsem navštívit i obchod a nakoupit dárky. Dalo by se øíct, ¾e vybírala Eva. Po nákupech jsme se zastavili na veèeøi. Hráli na kytary a zpívali tam dva muzikanti. Na tom by nebylo nic divného, ovšem kdy¾ zjistili, ¾e tam pøišli dva Slováci a jeden Èech, tak speciálnì nám zahráli - Tancuj, tancuj, vykrucuj. Potìší to tak daleko od domova, i kdy¾ to nìco stojí.

 


Ještì se vrátím k mým potí¾ím. Eva mi dala nìjaké maïarské prášky. Na druhý den jsem mìl pokoj. Ovšem potí¾e potkaly Jo¾ku – maratónce, abstinenta. Ponauèení nám z toho vyplynulo, ¾e se nesmí nic pøehánìt. Trocha slivovice nikomu neublí¾í, spíše naopak.


Nìkteøí z našich úèastníkù jeli na okru¾ní, poznávací jízdu. Nikam jsem nejel a u¾íval jsem si pohodlí.


Na závìr svého povídáni chci napsat nìco o ekologii. V Indonésii na tohle neberou ohled. Tam se odpad, kdy¾ je období sucha, vozí do koryt øek. Kdy¾ zaprší, prostì se to spláchne do moøe. Uvìdomíme-li si kolik tam ¾ije lidí, je mi z toho smutno. Dokud se tam i v ostatních velkých zemích neudìlá poøádek, tak se s ekologii nepohne. Naše zemièka není rozhodující. Samozøejmì jsem rád, ¾e u nás základní pravidla vìtšinou dodr¾ujeme.

Zpáteèní let jsem si u¾il. Pøi nejdelším pøeletu ze Singapuru do Frankfurtu jsem poslouchal hudbu a na obrazovce sledoval, jak nás pronásledovala noc. Posun 6ti hodin. Tma nás dohnala a¾ nad Evropou. Zá¾itky poskytla i turbulence. Bylo zajímavé, alespoò pro mne, ¾e kdy¾ jsme se blí¾ili a prolétávali turbulenci, tak motory øvaly na plné pecky a letadlo rezonovalo. Kdy¾ jsme ji opouštìli, byl klid jako v hrobì. Také jsme se nìkdy o pár metrù propadli. Obdivoval jsem naše ohromné letadlo jak si s tím poradilo. Byl to asi Airbus - odhadem asi pro cca 500 pasa¾érù. Vìøil jsem, ¾e takový stroj nemù¾e spadnout.


V Praze jsme pøistáli ve 23:40 hod. Všechno v naprostém poøádku. Na autobus jsem èekal do rána. Celkem nuda. V Praze nejezdila linka EA pro výluky na trase. S cestou mi pomohla nìjaká paní. Musel jsem jet autobusem a dvakrát metrem. Do koce mnì ta hodná paní našla na internetu i vlakové spojení.


Vlak mi odjí¾dìl v 6:40 hod. A¾ ve vlaku jsem bohu¾el zjistil, ¾e nezastavuje ve Studénce, kde musím pøestoupit. Po¾ádal jsem prùvodèího, zda bych nemohl jet o zastávku dál - do Ostravy. Nebyla s ním øeè a musel jsem vysednout v Hranicích a hodinu èekat na osobák. Veselý a zdráv jsem v 11:40 hod. pøijel domù do Kopøivnice.
Tak dopadla anabáze cestovatele po naší republice. Let z Frankfurtu do Šanghaje 12:30 hod. - 11000 km. Cesta Praha - Kopøivnice asi 350 km 11 hod.
Byl jsem rád, ¾e jsem doma. Nikdo mne neèekal, nebo» mé ¾enì prodlou¾ili o týden pobyt v lázních. Pøijel jsem domù zrovna kdy¾ u nás bylo chladné poèasí. Samozøejmì jsem se nachladil a trvalo mi deset dnù ne¾ jsem se dostal do formy. To u¾ je však jiný pøíbìh…


Dìti moje - aneb cesta do Indonésie - 1
Dìti moje - aneb cesta do Indonésie - 2
Dìti moje - aneb cesta do Indonézie - 3
Dìti moje - aneb cesta do Indonésie - 4
Dìti moje - aneb cesta do Indonésie - 5

 

Fotogalerie - 1
Fotogalerie - 2
Fotogalerie - 3

Fotogalerie - 4

Fotogalerie - 5

 


František Blabla

***


Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 10.11.2013  09:32
 Datum
Jméno
Téma
 10.11.  09:32 jisuch53
 10.11.  08:33 ferbl Podìkovní
 10.11.  08:04 Láïa K.
 09.11.  20:20 Vesuvanka díky
 09.11.  18:31 Mara
 09.11.  15:39 Inka
 09.11.  14:03 Blanka B.
 09.11.  08:57 Von
 09.11.  07:28 KarlaA
 09.11.  06:53 Bobo :-)))
 09.11.  06:18 Hany