Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Cecílie,
zítra Klement.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Blanka Kubešová: Aby se nezapomnìlo (2/3)
(vyprávìní podle pamìtníkù)


Zdravotní pojištìní zdarma


Na parádu si nijak nepotrpìl u¾ proto, ¾e jako chlap, kterému utekla ¾ena, ale dítì mu nechala na krku, mìl jiné starosti, jen¾e to sako se mu doopravdy líbilo. V ¾ivotì mìl jenom jedno oblýskané po otci, v tom odbyl svatbu i pohøeb, a dokonce i promoci. Lesní in¾enýr Bedøich hodil tesknì oèima do výkladní skøínì. Chodil kolem ní ka¾dý den pøi cestì na ministerstvo, sako v mìkce èokoládové barvì bylo vystavené tak, aby vynikla i lesklá bordoèervená podšívka s klopami podšitými v té¾e barvì.
Takové nemìl ani císaø pán, øíkal si, ale hned se zastydìl a, snad aby høíšnou myšlenku zahnal, zaèal si pohvizdovat a mávat do kroku odøenou hnìdou aktovkou. V té aktovce nikdy nic nenesl, nanejvýš Rudé právo, to aby se nezdála tak hubená a aby mohl ihned nalistovat, kdyby se vyskytl nìjaký problém, ale chodil s ní umanutì dál, tak jako to dìlával, kdy¾ slou¾il ještì na trati a jak to vidìl u otce a továrních dìlníkù ve filmu.


Kdy¾ pøecházel námìstí, vzpomnìl si, jak tudy v jedné øadì pochodovali nejvìrnìjší komunisté z továren sjednocení v ozbrojených dìlnických milicích, aby demonstrovali odhodlání tvrdì zatoèit s ka¾dým, kdo by si troufl narušit obrodný proces. Kdysi tady pochodoval jeho otec a pak i mladý ¾eleznièáø Bedøich... Zlehka se usmál, buï ¾e ho zahøála vzpomínka, anebo ¾e sako ve výloze poøád viselo, a bodej» by ne, zadarmo nebylo. Mo¾ná pøíští mìsíc, a¾ bude brát prémie, pak se uvidí, sliboval si.


- Jak se daøí, Rychlokvaško? – vítali ho soudruzi podnikového výboru. Tuhle pøezdívku nemìl rád, ale trpìl ji. Byl sice ¾eleznièáø a zemitý, jednoduchý èlovìk, ale byl i dobrý zahrádkáø a venkov mìl rád. Toho lesního in¾enýra vystudovaného pod záštitou strany v takzvaném zrychleném re¾imu si tedy rozhodnì zaslou¾il. Krom toho byl laskavý od pøírody a lidi mìl rád. Co na tom, ¾e k jinému by si poznámku jen tì¾ko dovolili. Bedøich byl pøesvìdèený, ¾e pravdou, pøíkladem a dobrým pøístupem se všechno zmù¾e a morálka podìdìná kapitalistickým re¾imem se nakonec poddá a soudru¾sky obrousí.


Èasem se ujal i podnikové kroniky a od té doby v ní bylo mo¾né objevit podivné vìci. Kdy¾ si ho pro to dobírali, oponoval:
– Nìjaké to –i –y mi obèas uteèe, soudruzi, to je pravda! Já jsem si ¾ádný školy, a¾ teï toho in¾enýra, dovolit nemoh, zato u¾ tøeba vy! Mohli byste døív poslat holku studovat, no øeknìte sami! A¾ na tu rodinku tì¾ko, tak vidíte! –


Byl upøímnì pøesvìdèený, ¾e v komunismu je nadìje na š»astný ¾ivot všech obyèejných lidí, dokonce se sna¾il pøeèíst rùzné bro¾ury, které ho utvrzovaly ve víøe, ¾e
jednou zavlaje nad celým svìtem rudý prapor, všichni si budou rovni, nebudou peníze a ka¾dý bude dostávat vše, co bude k ¾ivotu potøebovat. Teï byl povìøen kádrovì posílit ministerstvo zemìdìlství a tamní jednotku Dìlnické milice, a kdo to byl Homér nebo Sokrates vìdìt nepotøeboval.
Dìlnickou neboli Lidovou milici, jak se jí zaèalo øíkat, tady tvoøili úøedníci, ale stejnì jako v prùmyslových závodech poøádali i oni vojenská cvièení a pilnì se uèili zacházet se zbranìmi.


– Musíme bejt pøipravený zakroutit reakci krkem, kdyby zase chtìla vystrkovat rù¾ky, kdo to nechápe, musí být smeten, – opakoval poøízek Bedøich tak, jak se to doèetl ve stranických instrunkcích, ale jeho široký úsmìv napovídal, ¾e kdyby k nìèemu skuteènì došlo, nevìdìl by si s tím prakticky rady, byl pøece dobrák od kosti.


Jednou dvakrát v mìsíci po chodbách pravidelnì zadupaly vojenské boty a milicionáøi v uniformách se øadili dole pod schodištìm. Bedøich byl první, kdo navrhl poøádat i cvièné poplachy a zkoušky pøipravenosti. Obèas odjí¾dìl jejich autobus kamsi do Brd, za nimi zbranì a zásoby jídla na dva dny, pytle s døevìným uhlím ke grilování, maso nalo¾ené v závodní kuchyni... Tam nìkde v lese si zahráli na vojáèky, zastøíleli a zaházeli s granáty jako kluci, soudru¾sky potlachali, pojedli, popili... Dole v rozsáhlých sklepeních objektu mìli skladištì zbraní. Tady ve dne v noci pøedpisovì fungovala strá¾ní slu¾ba, a kdy¾ Bedøichovi vyšla strá¾ s nìkterou soudru¾kou milicionáøkou, nebyl proti. Jaký div, ¾e se na ty výjezdy v¾dycky moc tìšil.


Vlastnì by mohl být docela spokojený, nebýt toho saka a desetiletého Bédi. Sako se dalo koupit, zdraví však koupit nešlo ani za dobré slovo, ani za peníze. Kluk pøišel na svìt pøedèasnì a s kopmlikacemi a tohle se s ním táhlo a¾ do školy. Teï byl tì¾ce chudokrevný, vìènì unavený a bledý a v dùsledku vleklých nemocí pobýval víc doma a v nemocnici ne¾ ve škole. Jaký div, ¾e mìl být pøeøazen do zvláštní školy. Nu co, bude z nìj dìlník... socialistický dìlník, ¾ádný neštìstí, takový naše zemì potøebuje, odbýval to v duchu Bedøich, ale bylo to horší.


– Tohle nelze podceòovat, váš syn trpí sní¾eným zásobováním tkání kyslíkem a tyto tkánì zaèínají trpìt nedokrevností, – shodovali se lékaøi. Kdy¾ se mu ale sna¾ili vysvìtlit, jak nezbytný je dostatek ¾eleza a vitaminu B12 pro normální krvetvorbu, jenom se kysele usmíval.
– Tyhle uèený øeèi nejsou pro mì, – stì¾oval si pak v závodní ordinaci. Doktor Prokeš chvíli kroutil hlavou, pak posunul brýle.
– Øeknu ti to jednoduše, Rychlokvaško, po soudru¾sku. Mìl by ses o¾enit, tvùj kluk má špekový blány a potøebuje správnou ¾ivotosprávu. Ráno kus tlaèenky a veèer párek, to není jídlo pro malýho kluka, pošli ho do nìjaké ozdravovny... –


To nemohl být zas takový problém a doporuèení by docela jistì vyøídila lahvinka nebo kafe, koneckoncù tohle bylo docela normální. Ne však u Bedøicha. Takové jednání se nesluèovalo s jeho zásadami a poka¾dé to zavrhl. Ne ¾e by byl škot, to tedy rozhodnì ne. Kdo jiný by ale mìl jít pøíkladem, kdy¾ ne pøedseda závodního výboru? Lékaøi mìli platy nevalné, to uznával, jen¾e v tom nebyli sami. Tøeba takový dìlník døel od rána do veèera, a jak by k tomu pøišel? Èasto nastavoval vlastní kù¾i, aby si pan doktor mohl chodit v bílém plášti a tu a tam utrousit nepou¾itelnou radu. Krevní hemoglobin zajiš»uje pøenos kyslíku z plic do tkání a naopak pøenos oxidu uhlièitého z tkání do plic... Co si s tím mìl jednoduchý èlovìk poèít? Takové øeèi nìjakým všimným rozhodnì nemínil podporovat. Krom toho pøišel na ministestvo nový kolega Venca Král, podobnì jako on urychlenì vystudovaný agronom, a Bedøich teï mìl jiné starosti.


Do kroniky poznamenal: Kádrovì perfektní posila, odbornì nic moc, ale soudruh je sna¾ivý a ambicí má dost... Tady se na chvíli zarazil, ale víc ne¾ na nìjakém -i zále¾elo na obsahu, mávl tedy rukou a rychle dopsal:
Jen pracovnì je to zatím slabší.


Nebyl by to však Bedøich, který byl zvyklý pomáhat druhým i k vlastní škodì, a tak o mìsíc pozdìji pøipojil:
Mimoøádné povolení k návštìvì dcery provdané do západního Nìmecka se doporuèuje.


Sako ve výkladní skøíni na námìstí ještì poøád viselo, také prémie bral Bedøich nejednou, ale v¾dy pøišlo nìco naléhavìjšího a na parádu nezbývaly peníze. Krom toho nadešla zima a Bedøich, pamìtliv doktorovy rady o ¾ivotosprávì, mìl u¾ hlavu jako meloun, aby splašil nìjaké maso a hlavnì zeleninu a ovoce pro kluka. Do ka¾dodenních starostí se vrátil Venca Král z Nìmecka a bylo tøeba ho vyslechnout a sepsat protokol, co a jak bylo. Brzy se ukázalo, ¾e si kolega dává sakra pozor, aby nìco nechválil, nebo, nedej bo¾e, nevyzradil. Na tohle mìl Bedøich èich.


– Nech si tu blbou propagandu, buï rád, ¾e tì strana pustila za holkou a nel¾i! My víme, co je to kapitalismus! Jen si tu pøeèti, co o tom píšou, – hudroval a strkal kolegovi pod nos noviny. Do kroniky pak poznamenal: Je zøejmé, ¾e pozlátko bur¾oazie okouzlilo i našeho soudruha. Další domluva nutná.
Odehrála se v hospodì, kde se Venca nakonec pøece jen proøekl.
To mu máme vìøit? V obchodech plno masa, dokonce pìknì baleného a volnì ve výloze, a na trhu letní zelenina a jahody?! Jo, jahody v zimì, a trhala je Maruška ve snìhu! Napsal do kroniky rozhoøèený Bedøich.


Od toho dne za mnoho nestál, to ovoce v zimì mu nedávalo spát. Navíc se zdravotní stav Bédi prudce horšil.
– Pošlu tì za specialistou, tohle se mi vùbec nelíbí, – rozhodl nakonec doktor Prokeš. Dìtský specialista byla uznávaná kapacita, u které byl záznamník na vyšetøení stále plný na mnoho mìsícù dopøedu, ale kdo jiný mìl na takového nárok, kdy¾ ne zaslou¾ilý soudruh?
Bedøich sedìl celý veèer s rukama v dlaních a pak se rozhodl. Ráno si peèlivì vydrhl krk a navonìl se kolínskou, která tu zbyla po ¾enì coby památka na nevydaøené man¾elství, a za chvíli ho bylo mo¾né vidìt, jak spìchá s aktovkou pøes námìstí a tiše si pohvizduje. Jen¾e ouha, výkladní skøíò byla prázdná. Pøešel nìkolikrát tam a zpátky, ale nakonec si dodal kurá¾. Prodavaèka si pøemìøila jeho ošoupané kalhoty a odøenou aktovku a neochotnì se pøehrabovala v regálech. Bedøich zklamanì vrtìl hlavou. Tohle nebylo ono a tamhleto u¾ vùbec.
– Snad nemyslíte to z dovozu? – dovtípila se koneènì a znovu si ho pøemìøila. Bedøich zahanbenì kývl, snad se dokonce i zaèervenal. Sako v mìkce èokoládové barvì s lesklou bordoèervenou podšívkou padlo jako ulité.
– Co ses tak vyfiknul, Rychlokvaško? – zlobili ho v kanceláøi, ale Bedøich vìdìl svoje. Na lékaøskou kapacitu musel udìlat dojem, šlo pøece o syna!
– Vy tedy máte sako, za takový by se nemusel stydìt ani císaø pán, ¾e bych si ho taky zkusil? – Bedøich rozpaèitì kývl a postrkoval Béïu pøed sebou. Vy ale máte štìstí! mrkla na nìj významnì sestra, zatímco se pan doktor toèil pøed zrcadlem.
– Sestro, co øíkáte? –
– No doktore, vy jste frajer! – kývla uznale. Bedøich vìdìl, ¾e by mìl nìco øíct, cítil, jak se mu zapocují dlanì. Nìkolikrát si odkašlal a nabral dech, ale v krku mìl vyprahlo a hlásek z nìj nevyšel.
– Koupil jsem ho dneska ráno, – vypravil ze sebe koneènì posmutnìle. Sestra zvedla ruku, jako kdyby si chtìla ukázat na èelo, ale pohyb nedokonèila a jenom ho sjela pohledem. – Ale jestli se vám líbí, doktore, je vaše! – doøekl pøiškrcenì a znovu postrèil Béïu pøed sebe.
– No to snad ne, to myslíte vá¾nì? Tak mi uka¾te toho malýho pacienta! –


Udìlal jsem dobøe, na lidi je tøeba jít pøíkladem a dobrým slovem, pøesvìdèoval se pozdìji Bedøich a v dlani maèkal doporuèení do dìtské ozdravovny v rakouských Alpách. Do kroniky druhý den napsal:
Zdravotní pojištìní zdarma... Chvíli hloubal, pak škrtl slùvko zdarma a pøipsal: se spoluúèastí pacienta.
Škrtl i to a napsal:
Za jedno sako... Aby se nezapomnìlo!


Dovìtek:
A pak pøišel 21. srpen1968, bratrská pomoc pøátel, jak se pøepadení a okupace oficiálnì nazývala. Asi po týdnu pøijelo sovìtské komando na ministerstvo. Mìlo svoje informace a šlo najisto. Ve skladu komunistické Lidové milice zabavilo vše, co tam bylo. Ten den mìl strá¾ní slu¾bu Bedøich. Po odjezdu komanda a odvozu zbraní odešel domù, ty dny stejnì nikdo nepracoval. Od té doby chodil jako bez duše.


Uplynul asi mìsíc nebo dva, nìkdo pøinesl do kanceláøe jakousi sovìtskou tiskovinu plnou dobové propagandy. Líèila se v ní hrùza èeskoslovenské kontrarevoluce. „Hrozila tøetí svìtová válka. Na hranicích u¾ stály západonìmecké a americké jednotky a chystaly se pøekroèit hranice. Dostali jsme pøíkaz a ten jsme splnili,“ øíkal v ní generál Pavel Kosenko, který mìl na starosti obsazení centra Prahy. V¾dy» ti kontrarevolucionáøi mìli všelijaké tajné sklady zbraní, byli pøipraveni a vyzbrojeni! Jeden ze skladù byl dokonce odhalen peèlivì ukrytý ve sklepì na ministerstvu zemìdìlství... Èlánku vévodila fotografie a na ní, vedle zbraní, nestál nikdo jiný ne¾ milicionáø Bedøich. „Tady je jeden z tìch, co to mají na svìdomí“, stálo tam.
Bedøich to dlouho prohlí¾el, louskal azbuku, potil se, kroutil hlavou. A najednou zaøval: – Ty svinì ruský bolševický!!! –


* * *
Kolá¾ pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 17.07.2013  12:01
 Datum
Jméno
Téma
 17.07.  12:01 Ludìk «opka Pro paní Gabi-florku
 16.07.  16:00 Gabi-florka ...pro pana Zdeòka R. .....
 16.07.  13:40 Jaroslav
 15.07.  23:07 Karel NL Pro paní Blanku
 15.07.  20:17 Ludìk «opka
 15.07.  15:35 Jaroslav Pro Blanku K
 15.07.  14:33 ferbl
 15.07.  11:56 Zdenìk R
 15.07.  10:40 Láïa K. Je¹tì dodatek
 15.07.  10:06 Blanka K. Znáte pøe¾ívající heslo minulosti, Jaroslave?
 15.07.  09:55 Blanka K. Vá¾ená paní Gabi
 15.07.  05:06 Ivan
 15.07.  04:34 Láïa K. Aby se nezapomnìlo
 15.07.  01:41 Ivan
 14.07.  23:33 Jaroslav
 14.07.  19:29 Václav ®idek Zastání
 14.07.  15:05 Gabi-florka
 14.07.  10:16 janina Blance B.
 14.07.  07:59 Blanka B.