Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Klíma-John

jeden za 18, druhý bez dvou za dvacet…?

 

Po pravdì øeèeno, nemám tyto dva „investigativce“ vùbec v lásce, pøesto¾e to byly kdysi dávno moje velké novináøské vzory. Ale, co mù¾ete chtít po ogarovi z valašského Hovìzí, co byl rád, ¾e je rád, kdy¾ si mohl psát deníky a snít o Marušce odvedle…


Pak jsem na oba opravdu ve své naivitì narazil, nechal se podrazit, abych poté i høebínek jim srazil pøi práci pro Mladý svìt èi televizi, a proto teï cítím škodolibou satisfakci, kdy¾ Radek John a Josef Klíma sami sobì vzájemnì odhalují neférová zákulisí své ¾urnalistiky.


Zaèal to Klíma svým textem v LN, kdy¾ mj. napsal:
„Posledních deset let nebyl John vùbec novináø, nato¾ dobrý. Nic nenatoèil ani nenapsal. Johnovy výroky, ¾e spí s pistolí pod polštáøem, tak pøipadaly kolegùm z bran¾e k smíchu. John se dal dohromady s tuneláøi, zaèal „dojit pøedra¾eným èasopisem zdravotní pojiš»ovnu a dotacemi na kuchaøku o zvìøinì státní lesy a nakonec šéfoval nakladatelství úzce spojenému s Janouškem“. Nikdo u¾ nemù¾e Johnovi vìøit. Proto¾e novináøi mají být nestranní, politika na druhou stranu vy¾aduje stranickost. I kdyby stokrát proklamoval, ¾e chce zase tepat tu chobotnici, u¾ to nejde. U¾ mu nikdo neuvìøí, ¾e jen jedno chapadlo chobotnice nebojuje s druhým – a samo se tím maskuje…“


Kritiku bývalého novináøského kolegy pova¾uje Radek John za zradu a uvedl, ¾e text Josefa Klímy ho ranil a hloubka zášti šokovala. Hlavnì to, ¾e Klíma napsal, ¾e John ¾ádnou novinaøinu nedìlal, zavinil konec poøadu Na vlastní oèi a kolegùm z bran¾e byl k smíchu. John se pochopitelnì brání slovy:
„Šokovala mì hloubka zášti bývalého kamaráda. Zapomnìl uvést jednu velkou drobnost: tìch deset let jsem byl šéfredaktorem publicistiky a mìl jsem na starost deset poøadù s týmem 60 lidí, mezi nì¾ jsem musel svoji pozornost dìlit. Kdy¾ jsem se pøesnì pøed deseti lety stával šéfredaktorem, na poradì poøadu Na vlastní oèi jsme øíkali, ¾e to znamená, ¾e Radek John nebude moct toèit, nicménì bude poøad bránit, i kdy¾ bude mít úplnì jinou práci. Opravdu nevím, jak bych mohl dìlat to, co Pepík Klíma, jeho¾ úvazek byl dvì reportá¾e mìsíènì. ®e takovou vìc vynechal, mnì pøijde mimoøádnì podlé…“

 

Jak se rodil tento Ferdyš Pištora, resp. záš» Klímy vùèi Johnovi?
®e Snì¾enky a machøi a jiná veledíla? Bony a klid...? Jo, jsou to fakt machøi, tak proè Klíma o Johnovi píše; „John se dal dohromady s tuneláøi, zaèal „dojit pøedra¾eným èasopisem zdravotní pojiš»ovnu a dotacemi na kuchaøku o zvìøinì státní lesy a nakonec šéfoval nakladatelství úzce spojenému s Janouškem". Nikdo u¾ nemù¾e Johnovi vìøit..." Proè zradil svého kámoše, Klíma, co hájil "spartakiádního vraha"...?


Pøipomeòme si tedy jejich novináøské cesty dlá¾dìné prùšvihy, podrazy i kravinami. Mo¾ná jablka a hrušky, èili trošku kalvadosu, do toho nìco valašské slivovice... a máme prohibici á la Klíma-John. Zkrátka, pravou investigativní lavorovici, se skvìle prošlapaným kysaným zelím... Mo¾ná se to zaèalo klubat u¾ v dobách, kdy Klíma „vešel do svìta filmu“. Nedávno TV Nova odvysílala kasa film podle námìtu Josefa Klímy a v re¾ii Filipa Renèe “Requiem pro panenku!”, co¾ je filmová le¾ století, pøedstihující snad i tøicet pøípadù majora Zemana. Je to u¾ sedmadvacet rokù, co v Mìdìnci na Chomutovsku zahynulo v plamenech 26 chovanek Ústavu pro mentálnì a tìlesnì posti¾ené. Ústøední postavu - èernovlasou cikánku - paradoxnì hrála bledá blondýnka Aòa Geislerová - panenka, co ze ¾alu a frustrace zapálila skøínì a usmrtila desítky ¾en.


Autoøi scénáøe Filip Renè a Igor Chaun mìli pøece vše ve spisech normalizaèních bolševických soudù, jim¾ najednou tolik dùvìøovali. Lidé kolem ústavu je nezajímali, ani jejich pohledy na tragédii. Klímu pøesto dodnes tí¾í svìdomí. Mladý reportér ve své knize „Brutalita“ o tragédii v Mìdìnci oznaèil za viníky vychovatelky. Jen¾e se nechal svést na falešnou stopu, resp. pøijal oficiální stanovisko vyšetøovatelù a soudcù, kteøí chtìli zahladit to, ¾e ústav nebyl proti po¾áru zabezpeèen… Ten film byl o tragickém justièním omylu. ®e mìl úspìch? Inu, kasa filmy ho mívají. Ten film byl trestný èin... ®e nelze umìní, jako¾e ten film je umìní, srovnávat s realitou? Ale pokud díky této realitì šly bruèet nevinné ¾enské, to¾ to je asi to umìní... Pravé... Le¾ je umìní...


Kniha se pak stala námìtem pro film „Requiem pro panenku“, drama, kde filmové vychovatelky “brutálnì týrají” bezbranné chovanky. Filmová fikce pøitom byla na hony vzdálena realitì. A¾ po létech Josef Klíma pøišel na to, ¾e vše bylo ponìkud jinak a jel se nevinnì odsouzeným ¾enám omluvit. Pozdní a hlavnì trapné gesto. Ty sice omluvu s rozpaky pøijaly, ale mìsíce, èi léta vìzení jim nikdo nenahradí…

 

A jaká byla dobová, sametem posedlá recenze na tento škvár? …“Èeský psychologicko - spoleèenský snímek zachycující osud ètrnáctileté dívky Mariky, která se poté, co je znásilnìna vlastním otcem, dostane administrativním omylem do Ústavu sociální péèe pro mentálnì posti¾ené dívky. Pokouší se upozornit na omyl, a kdy¾ nikdo nereaguje, pokouší se uniknout. Dostává se do sporu s cynickým personálem i lhostejným øeditelem. ®ivot v ústavu pøipomíná peklo. Sadistické vychovatelky týrají posti¾ené dívky a udr¾ují je pod silnými dávkami práškù. Zoufalá Marika nará¾í na nezájem a hradbu lhostejnosti, ale nepøestává doufat. Podaøí se jí sice uprchnout, je však donucena k návratu, její spory s brutálními vychovatelkami se vyhrocují a vedou a¾ k tragickému vyvrcholení…“


Pravda však byla zcela jiná. Eva Kováèová, pouze svým opilým otcem pøi údajném znásilnìní pøilehnuta, utekla, jeliko¾ opilec místo vykonání incestu... usnul. Aòa Geislerová tedy nemohla mít s tehdejší ¾háøkou spoleèného vùbec nic. Eva Kováèová nebyla krásná ani hodná dívka, nýbr¾ tì¾ko zvladatelná, temperamentní transsexuální Romka, mimo jiné s lesbickými sklony. Panenka Eva-René zùstala odbojnou i ve vìzení, kam ji soud pùvodnì poslal na pìt rokù, ale její trest zkrátila amnestie prezidenta Havla. Ve vìzení se dvakrát pokusila pøizabít bachaøe… Na svobodu šla v listopadu 1993 a ujal se jí jezuitský páter František. Taková jsou fakta, na které se ve filmu nedostalo…


Eva, která se pomalu zaèínala mìnit v Reného, svedla páterovu švagrovou. Ti dva spolu pak ¾ili pøes deset let a René dnes øíká: “Š»astný jsem byl jenom v jedné etapì svého ¾ivota, kdy¾ jsem ¾il s touhle Alenou.” I bìhem vztahu trpìl a trpìlo i okolí; pokusy o sebevra¾du pokraèovaly, a¾ psychicky zcela vyèerpaná Alena mu pøed tøemi lety odjela do Kanady, pøerušila veškeré kontakty a René, jako patologický paliè, zapálil byt, který si spoleènì vybudovali. Tentokrát naštìstí nikdo nezemøel, pøesto¾e ohrozil nic netušící sousedy…


Renè se brání, ¾e pøípad z roku 1984 vyu¾il jen jako motiv. Tvrdí, ¾e „Requiem pro panenku“ je umìlecký film. V úvodních titulcích se však objeví vìta: Film byl natoèen podle skuteèné události. Jednou z vychovatelek byla i Jiøina Nováková, která zøejmì u¾ mìla l¾í tak akorát a mj. napsala: “Èetla jsem spisy, poznala jsem aktérku pøíbìhu osobnì, jak se chovala, ale s realitou to nemá nic spoleèného. A jaká ¾e to byla panenka? ®ádná zakøiknutá a nevinná dívka s milou tváøí a svìtlými vlasy, jak byla ve filmu prezentována, ale agresivní a nepøizpùsobivá cikánka… Evu Kováèovou si pamatuji dobøe ve vztahu k tomu pøíbìhu, a také proto, ¾e byla dost problematická… Doèetla jsem se, ¾e dnes se u¾ tak nejmenuje. U¾ to není ta dívka nebo ¾ena, ale o pìtadvacet let starší 40letý mu¾. Nechala si údajnì zmìnit operativnì pohlaví… Všechno se jí tam pøíèilo, chtìla pryè. Vzala krabièku sirek, otevøela dvíøka skøíní a škrtla. Vznítily se “hadry”. Mluvila o všem chladnì, jako by se nic nestalo. Jako by právì tak øekla, ¾e škrtla sirku a zapálila si cigaretu… Tenkrát mladý re¾isér Filip Renè natoèil pøíbìh podle reportá¾e Josefa Klímy, který mìl podklady jen ze soudních spisù. Ani jeden z nich s Evou nemluvil, nikdy ji nevidìli. Nikdo nemluvil ani s vychovatelkami. I kdy¾ byly odsouzeny …”

 

V roce 1997 jsem odletìl do Toronta, kde jsem psal reportá¾e pro Moravskoslezský den o tzv. romském exodu. Bylo to v lednu, mùj èlánek si v Praze pøeèetl Josef Klíma, rozjel se za mnou to Ostravy, aby ode mì získal námìt, který ho následnì „proslavil“. Pozdìji mé „inspirativní“ reportá¾i „Ty, gad¾o, jak do tej Kanady“ øíkal jen „noticka“ v regionálním tisku.


Pravdu o Klímovi a jeho „torontské pravé ruce“ advokátu Kubešovi vyjevil u¾ øeditel Výzkumu pro reformu pomoci obèanùm ze zahranièí Paul Fromm z Toronta, jen¾ v roce 1997 zaslal dopis Spoleènosti kanadských právníkù, v nìm¾ podal protest proti právnímu zástupci romských rodin z ÈR George Jiøímu Kubešovi, který podle nìj zneu¾ívá sdìlovací prostøedky pro své zvýhodòování. Tato stí¾nost se prý opírá o zákon, jen¾ zakazuje advokátùm Kanady “vydávat veøejná prohlášení za úèelem upøednostòování svých slu¾eb”. Jde o stejnou instituci, která pøed patnácti lety po¾ádala kanadskou vládu o pìtileté moratorium, je¾ by zastavilo vlnu uprchlíkù do Kanady v souladu s veøejným mínìním. Dále usilovala o veøejnou debatu na celonárodní úrovni s následným referendem o urèení podmínek, jak dále nakládat s imigranty.


Paul Fromm ve svém dopise mimo jiné psal:
“V Profesionálním prùvodci Spoleènosti kanadských právníkù vìnujte pozornost kapitole 21, nazvané “Právníci“: Jejich veøejné vystupování a prohlášení. Píše se v ní: Veøejný rozhovor právníka se sdìlovacími prostøedky nemù¾e být zneu¾it za úèelem jeho upøednostòování a musí být oproštìn jakýchkoli náznakù, ¾e právníkùv dùvod k takovému rozhovoru je sebe vyzdvihování…”
Paul Fromm dále uvádí, ¾e podle ontarijského deníku Globe and Mail z 15. srpna 1997 G. J. Kubeš ve svém rozhovoru pro tento deník øekl: „Nepøemlouvám lidi, aby pøišli do Kanady, ale jakmile sem pøijdou, zastupuji je. Øekl bych, ¾e program TV Nova “Cikáni jdou do nebe” skuteènì pøimìl Èechy k rozhodnutí do Kanady pøiletìt…” Pøipomíná té¾, ¾e zmínìná televizní reportá¾ znaènì zvelièila výhody a pøíspìvky, je¾ èekají na Romy, kteøí pøiletí do Kanady, aby nárokovali status uprchlíka. Faktem je, ¾e dokument “Cikáni jdou do nebe”, dal slovo pouze jedinému advokátovi a tím byl právì G. J. Kubes…


Frommem po¾adované referendum o Romech se sice neuskuteènilo, zato byla rok poté z pøíèin “romského exodu” obnovena mezi Kanadou a Èeskou republikou ji¾ zmiòovaná vízová povinnost… Stí¾nost na právníka Jiøího G. Kubeše, zastupujícího u imigraèního soudu romské klienty, byla adresována rovnì¾ pøedstaviteli Èeského a slovenského sdru¾ení v Kanadì kanadské ministryni pro obèanské otázky a imigraci Luciennì Robillardové v Ottavì.


„Vá¾ená paní ministrynì,
jako organizace Kanaïanù èeského a slovenského pùvodu jsme velmi pozornì sledovali situaci vzniklou pøílivem Romù z Èeské republiky do Kanady. Náš zájem na této vìci, zejména po odchodu Romù z ÈR, inspirované poøadem èeské televizní stanice Nova „Cikáni jdou do nebe“, který vykreslil Kanadu jako „ráj pro uprchlíky“, je zøejmý: Jsme hluboce zainteresováni na prosperitì a dobrém jménu naší adoptivní vlasti…“


Takto vypukla kauza Kubeš, resp. Josef Klíma v Torontu, za rasistu jsem byl ale nakonec pouze já sám za svùj èlánek pro Globe and Mail:
„Jsou Èeši rasisty, nebo jen èistì lidsky nemají Romy rádi…?“


Inu, tak dlouho se chodí s protekcionismem na ministerstvo vnitra, a¾ se špiclovské „Ucho“ utrhne…

 

Další glosy, komentáøe a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz

 

Bøetislav Olšer

 

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 12.11.2012  08:48
 Datum
Jméno
Téma
 12.11.  08:48 jisuch53
 08.11.  17:14 ferbl
 08.11.  16:08 Blanka
 08.11.  12:00 Jaroslav