Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Putování po alpských velikánech
Alpy – Národní park Stelivo, Ortlergruppe


Ne¾ se rozepíši o našem putování po alpských velikánech, dovolím si malou odboèku. Nemohl jsem z nedostatku èasu, reagovat na vaše velmi povzbuzující komentáøe k mému èlánku o Šumavì, ale dìkuji za nì.

 

Ortlergruppe patøí k nejkrásnìjším horským oblastem. Nejstarší NP v Itálii a nejvìtší v celých Alpách se rozprostírá nedaleko trojmezí Švýcarsko, Rakousko – Tyrolsko a Itálie. Zahrnuje typická údolí vzniklá pùsobením ledovcù a øek a nad nimi se tyèící masiv hory Ortler-(3899m n.m.).Do NP spadají také prùsmyky Passo dello Stelivo (2758m n.m.) na italské stranì a Umbrailpass (2503m n.m.) na švýcarské stranì. Turistické cesty vedou do tøí italských regionù – Lombardie, Ji¾ního Tyrolska a Trentina. (pozn. autora - Tento úvod jsem opsal bez dovolení z katalogu CK Juhász, se kterou jsme po alpských velehorách putovali)Ještì bych dodal, ¾e pamìtníci si mohou vzpomenout na pohnuté událostí v 50. létech v provincii Adige. Tato pøipadla po II. svìtové válce Itálii, aè pøevá¾ná vìtšina obyvatel mluvila nìmecky. Zmiòuji se o tom proto, ¾e všechny názvy jsou psány dvojjazyènì. Nìkde dokonce tøí jazyènì. Na název tøetí øeèi si nemohu vzpomenout. Trvalo mi dost dlouho ne¾ jsem se alespoò trochu v názvech orientoval.


Odjezd byl stanoven na sobotu 25. srpna, 20hod. 20min. od motelu Safír v Pøíboøe. Problém nastal, kdy¾ jsem se v pátek dozvìdìl, ¾e v tomté¾ termínu odlétá dcera do Paøí¾e. Máme však hodnou dceru - odvoz do Pøíbora nám zajistila. Odjeli jsme dle plánu a po nástupu dalších úèastníkù v Olomouci a v Brnì jsme trochu unavení dojeli do cíle. Cesta trvala z Pøíbora cca14 hodin. Jeli jsme minibusem Mercedes jeliko¾ bylo jen 20 úèastníkù. Cestu jsem napùl prospal.


Cílem naší cesty bylo malebné mìsteèko Stylle. Ubytování jsme byli v tøí hvìzdièkovém hotelu Traube. Zajištìna polopenze a dvojlù¾kové pokoje. V hotelu jsme mohli vyu¾ít sauny. Mohu konstatovat, ¾e ubytování bylo pro mne a mou ¾enu nadstandard. Jsme zvyklí na podstatnì menší pohodlí. Velkou výhodou v komunikaci bylo, ¾e majitelka hotelu mìla syna a ten nevìstu ze Slovenska.


Po ubytování, byla naplánována procházka. Seznámili jsme se s místními pomìry – obchody apod . Autobusová zastávka byla hned vedle hotelu. Mìsteèko (nebo vesnièka), stojí na svahu dostí prudkého kopce. Vyzkoušeli jsme si co nás v pøíštích dnech èeká…


Ka¾dý den po veèeøi byl „brífink“. Vedoucí zájezdu, mladá a velice pøíjemná paní, nás seznámila s programem na pøíští den. Program nebyl závazný. Kdo si netroufal nebo snad chtìl nároènìjší turu, mìl mo¾nost. A¾ na výjimku (zapøíèinìno obnovením zranìní kolena) jsme chodili spoleènì. Výjimka se týkala dvou mládencù, kteøí si plánovali svùj ménì nároèný program. Na pøíští den byl naplánován pøesun naším autobusem do doliny a stejnì jmenovaného mìsteèka Solda. Odtud jezdily lanovky k nástupu na horské tùry, které jsme vyu¾ili tøikrát.


Nìco málo k pou¾ívání lanovek. To co jsem psal v èlánku o lanovkách na Šumavì neplatí ve vysokých horách. Zde je potøeba se dostat co nejrychleji nad pásmo stále zelených lesù. To je nad cca 1800m n.m. Získáte tím krásné rozhledy a ušetøíte èas a energii, kterou potøebujete k dosa¾ení vrcholu a hlavnì pak taky k návratu, co¾ je nìkdy t쾚í nì¾ výstup. Na to se nesmí zapomínat!


2. den

Lanovkou jsme vyjeli do 2200m n.m.Naskytly se nám pøekrásné pohledy. Pøes údolí se vypíná nejvyšší hora Ortler 3905m n.m., která dominuje celému údolí. ®e skoro všechny vrcholy jsou pøes 3000m dokazují ledovce. (Fotky v galerii).


Vydali jsme se do sedla Passo del Madriccio do výšky 3 123m n.m. Cesta byla prašná a strmá. Šlo se dobøe. Ještì bylo dost energie. V sedle foukal nepøíjemný studený vítr. Okam¾itì doobléct vìtrovku, rozhlédnout se po pøekrásné krajinì a rozhodnou se co dál. Byly dvì mo¾nosti. Pokraèovat po strmém stoupání dál na horu Di Dentro(název jsem zkrátil) anebo nìkde zalézt a èekat na ty co lezli na horu. Kdy¾ jsem uvidìl jak moje ¾enuška šlape nahoru, mezi prvními, zaklel jsem a šplhal také. Ovšem za tou kopou kamení, která je vidìt ze sedla, je další sedlo a za ní ještì vìtší hora kamení… To u¾ jsem ¾enušku nevidìl, u¾ asi byla na hoøe, která mìøí 3317m n.m. Ona je toti¾ jako kamzík. Byl jsem u¾ také v tempu a tak jsem vyšel a¾ na horu. Tam jsme se setkali a jako v¾dy jsme si podali ruce a dali pusu.


Lezlo se po kamenité suti. Nìkdy se muselo po ètyøech a nìkde byl chodníèek velice úzký a kopec strmý. Pøiznám se, ¾e pøi chùzi se nerozhlí¾ím a dívám se, kde šlapu. Rozhodnì sestup do sedla byl nároènìjší ne¾ výstup. Odmìnou za vynalo¾ené úsilí byly pøekrásné rozhledy na všechny strany. Viz FotoGalerie


Ještì jsme se obèerstvili na chatì (teï si nevzpomenu na jméno) a opìt lanovkou dolù a autobusem na hotel.
Lanovka kterou jsme jeli byla kabinková, asi pro 50 lidí. Cesta nahoru a zpìt stála seniory, 15E a ostatní 16,50 E. Jako skoro v¾dy jsem byl nejstarší. Mimo mne a mé ¾eny s námi byl ještì jeden pár seniorù z Olomouce. Výbornì šlapali a zdolali všechny hory které byly v plánu. Ostatními byli našlapaní mladíci.


Na hotel jsme pøijeli v podveèer plní dojmù. Veèeøe byla jako v¾dy velice chutná. První chod byl v¾dy zeleninový salát slo¾ený z mnoho druhù zeleniny, kterou jsme si podle chuti namíchali. Pak byl pøedkrm, jednou špagety, jednou polévka a pak u¾ nevím jak to nazvat. Ale v¾dy byl pøedkrm velmi chutný a prý byl plný bylinek. Hlavní chod kuøe, steaky apod. Pøílohy bramborové opékané kulièky, tìstoviny apod. Poté ještì zákusek. Mìl jsem z jídlem problémy nebo» veèeøím jen velice lehce. Ráno jsem byl ještì nejedený a se snídani jsem mìl problém. První tøi dny jsem pøi vysokém zatí¾ení za celý den snìdl jen dvì, maximálnì tøi energetické tyèinky. Hodnì jsem pil. Po veèeøi jsme se dozvìdìli, ¾e to co jsme absolvovali dnes bylo na rozchození. Zítra u¾ to bude naplno!


3. den


Ráno jsme vstanuli o pùl sedmé, za hodinku snídanì. Na snídanì byl volný výbìr peèiva (také v nìm prý byly bylinky), salámy, rùzné jogurty apod. S donucením jsem snìdl jeden opékaný, bílý chleba s koleèkem salámu. Za to jsem vypil dvì konvièky èaje, do kterého jsem si dal hodnì medu. Ještì musím vzpomenout, ¾e i pøedešlý den jsme mìli pøekrásné poèasí.


V 9 hodin odjezd na trasu! Opìt do údolí Solda. Ještì malé ohlédnutí na které jsem zapomnìl. Kdy¾ jsem vèera u lanovky vytahoval fotoaparát nìjak se mi zadrhl a zjistil jsem, ¾e jsem utrhl koleèko kterým se nastavují programy. Tak¾e fotím na P, s nastavením krajiny. Mohu ještì nastavit kvìtinu, text apod.
Jedeme sedaèkovou lanovkou do výšky 2350m n.m. Malá pøíhoda - moje nezkušenost s lanovkou. Málem jsme se ¾enou jeli dvakrát. Kdy¾ jsme dojí¾dìli nahoru na zastávku nedaøilo se nám zvednout zábranu sedaèky. V poslední chvíli jsem si uvìdomil, ¾e musíme sundat nohy ze stupaèek. Dobrá vìc se podaøila, jak se zpívá v Prodané, a my jsme se dostali na pevnou zem!


Trasa vedla na chatu Tabarettahute do výšky 2 556m n.m. Kdy¾ si èlovìk porovná výšku, kterou jsme museli pøekonat, 300 výškových metrù, øekne si, nic moc. Ovšem skuteènost byla o nìèem jiném. Museli jsme pøekonávat sutinové, kamenité pole. Stoupání bylo témìø kolmé i kdy¾ se šlo traversem. Na chatu jsme dorazili v pohodì. Z chaty jsme šli ještì výš na poslední dostupnou chatu pod Ortlerem, která slou¾í jako základna pro horolezce. Chata se jmenuje po p. Pajerovi narozeném v Èechách - Payerhut 3020m n.m. Výstup byl jištìn lanem, ale dal se vystoupat. Odmìnou byly opìt nádherné pohledy.
Dolù si èlovìk musel dát veliký pozor kudy jde. Pøi sestupu jsem pøehlédl znaèku, na co¾ mne upozornila ¾ena a mohlo se, nedej Bùh, nìco zlého stát. Všechno dobøe dopadlo a ve zdraví jsme se dostali stejnou cestu na chatu v sedle a pak u¾ pìšky a¾ k autobusu. Poté odjezd na hotel.


Malé zavzpomínání. Kdy¾ jsme projí¾dìli údolím k našemu hotelu, všiml jsem si na vysokém høebenu horskou chatièku. Byla tak vysoko, ¾e jsem si pomyslel, kdo tam mù¾e vylézt? Nu a nám se to podaøilo!


4. den


Opìt krásné, sluneèné poèasí. Tentokrát jsme nejeli do Solda, ale do údolí Passo dello Stelivo, kde mù¾e jezdit jen místní autobusová doprava. Osobní auta a motorky tam mohou. Jede se nejvýše postavenou cestou v Evropì. Otevøení této cesty se zúèastnil císaø F. Josef. Samotná jízda je zá¾itek. Kdo nemá silný ¾aludek, doporuèuji prášek. Fotogalerie
Autobus vás vyveze do výšky 2760m n.m.. Trasa nás zavedla na Garibaldiho chatu do výšky 2864m n.m. Tato chata stojí na pomyslném rozhraní mezi Itálii, Švýcarskem (je vidìt švýcarskou celnici) a Tyrolskem. Musím se stále opakovat – nádherné rozhledy. Zde jsem poprvé fotil ve výšce kterou jsem u¾ uvedl - kvìtinky.
Co se èlovìkovi mù¾e v cizinì na horách pøihodit: Kleèím u kvìtinky, kterou fotím a vedle mne pán dìlá toté¾. Trochu si zavazíme a tak se sna¾íme vzájemnì omluvit. Dopadne to tak, ¾e se dozvím, ¾e pán je Bròák:-)


Dále jsme pokraèovali do údolí. Je to v horách normální. Vystoupáte na horu, pak sestoupíte do sedla a pak znovu nahoru. Tak¾e znovu na Pitz Cotschen 2 925. Následoval sestup a po úboèí se cca 3hodiny šlapalo nahoru a dolù a¾ do našeho hotelu.
Jediné co se mi nelíbilo bylo znaèení cest. Mìl jsem v tom strašné zmatky. Také jsme na zpáteèní cestì bloudili. Omlouvám se pøedem pokud jsem zkomolil nìkteré názvy. Mám z tìch dvojjazyèných názvù ještì teï dost velký zmatek.


5.den

Opìt pìkný den. Pro mne dobrá zpráva - poprvé jsem se mohl nasnídat. Ovšem pøedpovìï poèasí není pøíznivá. Odpoledne má pršet.
Odjezd do údolí Solda. Sedaèkovou lanovkou na Kanzelberk a pak pìšky na chatu Serristoli 2721m n.m. Co chvíli se po údolí, pak opìt po vrcholcích pøevalovala mlha. Mlha, která kdy¾ èlovìk do ní vstoupil, nebylo vidìt na krok. Sem tam zasvítilo slunce. Vyšli jsme na chatu a rozhodli se, ¾e nebudeme riskovat a dobøe jsme udìlali! Šli jsme zpìt.


Dospìl jsem k rozhodnutí, ¾e kdy¾ nelze fotit krajinu, tak budu fotit detaily. Kameny jsou tam velice rùzné a zajímavé. Proè bych neudìlal radost naší kamarádce Janì Vesuvance. Nìjaká kvìtinka se také neztratí. Fotil jsem také horskou bystøinu. Od jejího zrodu, kdy vyvìrá pøímo z hory a¾ k úvrati, kde se v údolí ztrácí.
V pohodì jsem došel (šel jsem sám) a¾ k lanovce. Italové poctivì dr¾eli siestu i kdy¾ se blí¾il déš». Pøesnì v 14hod.30min. spustili lanovku. Sem tam spadla kapka. Myslel jsem, ¾e tìch 10minut cesty to vydr¾í. Nevydr¾elo! Polovinu cesty propršelo a pìknì jsme zmokli. Autobus èekal u lanovky a tak hajdy na hotel a do sauny. To se to potom spalo…


6.den

Prší! Jsem dobøe nasnídaný. Venku jsou hory bílé. Prý tam napadlo 30cm snìhu. Jede se do Merána. I kdy¾ jsme tam se ¾enou byli, nevadí. Nìjak se èas musí vyu¾ít. Prohlídka mìsta. Nefotil jsem.


7.den

V deset hodin uvolnit pokoje. Nìkteøí šli do vedlejší vesnice, kde bylo nìjaké muzeum. Jiní zùstali na hotelu - k tìm jsme patøili i my. Trochu jsme se prošli.
Pak jsme si sedli do herny, která patøila k hotelu. Nechali nás tam i kdy¾ jsme nedìlali útratu.
Hráli jsme karty a Èlovìèe nezlob se…:-)
Hodiny ukazovaly patnáctou hodinu a vyrazilo se na cestu zpìt. Cestou jsme pøibrali naše kamarády, míjeli pìkný hrad, který jsem fotil z autobusu. Také jsme se zastavili u pìkného jezera.


Do Pøíbora jsme dorazili v nedìli nad ránem, pak vlakem do Kopøivnice.


Mo¾ná nìkoho budou zajímat náklady na takový zájezd. Uvádìné èástky jsou náklady na jednu osobu:
Cena zájezdu: 9 990 Kè
Lanovky (senioøi) 35 E
Místní autobus 3,6 E
Fakultativní zájezdy 560 Kè
Další náklady, dle nároèností jednotlivce.


Pøemýšlím urputnì jak to udìlat s Fotogalerii, abych moc neprudil. Nafotil jsem 260fotek. Kdy¾ si vzpomenu, jak mi nìkdo napsal na galerii z USA, ¾e jsou to samé kameny, tak pak èlovìk nechce opruzovat samými horami. Nic jiného tam ale pøevá¾nì není a pokusím se najít tu správnou míru. Kameny a kvítka oddìlím. Nafotil jsem zrod horské bystøiny – je v klubové Fotogalerii.


František Blabla, Kopøivnice

 

 

 

Další èlánky autora:

Splnìné pøání - 1

Splnìné pøání - 2
Splnìné pøání - 3

Splnìné pøání - 4
Splnìné pøání - 5
Zájezd do Norska
Všechny cesty vedou do Øíma
Nepál - 1
Nepál - 2
Nepál - 3
Nepál - 4
Nepál - 5
 
Americký západ - 1
Americký západ - 2
Americký západ - 3
Americký západ - 4
Americký západ - 5
 
Tanzánie - 1
Tanzánie - 2
Tanzánie - 3
Ostrov Zanzibar
Inspirace
Pohled z okna - Podzim
Pohled z okna - O výletì
Toulky Šumavou


Komentáøe
Poslední komentáø: 22.09.2012  10:46
 Datum
Jméno
Téma
 22.09.  10:46 kvìta
 17.09.  05:46 Bobo :-)))
 14.09.  14:38 Jarmila
 14.09.  11:03 ferbl
 14.09.  09:44 Vesuvanka díky
 14.09.  08:57 hera
 14.09.  08:06 Blanka
 14.09.  07:51 pavel
 14.09.  07:27 venca
 14.09.  06:38 KarlaA
 14.09.  00:32 karel NL ladin¹tina