Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem nebyla znásilnìna

(pozn. redakce - ještì jeden vzpomínkový èlánek)

 

V posledních letech se s násilím pøímo roztrhl pytel. Nemine takøka den, aby se v èerné kronice neobjevil nìjaký pøípad loupe¾ného pøepadení nebo i znásilnìní.
Mìlo mi to být varováním, abych nechodila do lesa neozbrojena. Ale nebylo. Zprvu jsem sice s sebou nosila podomácku vyrobenou pistoli ještì po nebo¾tíkovi, jen¾e byla tì¾ká a maèkala mi v košíku houby.Ostatnì spoléhala jsem spíš na svùj antisexy imid¾. Ale pøepoèítala jsem se.


Bloudila jsem jednou takhle po lese zvaném U šajby a zoufale hledala houštinu, kam jsem si pøed hodinou ukryla kolo, aby mi je nikdo neukradl. Pøi hledání hub v nízkém podrostu mi pøeká¾elo, a pak jsem jako obvykle nemohla najít tu správnou houštinu, kde jsem kolo ukryla.


Koneènì mì odlesk paprsku od blatníku pøivedl na správné místo, a já pak s kolem pokraèovala v hledání hub. Právì se shýbám pro vzácnou a chutnou syrovinku - já nevím jak vy, ale opékám ji jen tak na pánvi.


Tu se náhle vynoøil zpoza houští mu¾ s èernou kuklou pøes oblièej. Aha, øekla jsem si, nìkdo z útvaru rychlého nasazení. Patrnì tu mají cvièení a hoch si odskoèil na 00, nebo» mìl kalhoty sta¾ené na pùl ¾erdi.
Jeho další poèínání mì rychle vyvedlo z pùvodní dùvìry v jeho mírové poslání. Pøepadl mì dìs a cítila jsem bodání v oblasti nadledvinek, jak se uvolòoval adrenalin. Nevím, co mì to popadlo, ale zaèala jsem se hystericky smát a s poukazem na jeho ..ehm… nadpøirození povídám: “Víte, co mi to pøipomíná? Tu televizní reklamu – Weisser Riese - bílý obr.“ Tenkrát toti¾ bì¾ela v televizi reklama na prací prášky a bílý obr byl všude.


"Nekecej, náno a sundej si ty rifle,“ oslovil mì stroze, ale zazdálo se mi, ¾e i trochu polichocenì. Mozkové závity mi zaèaly horeènì rotovat a pracovat na dalším mo¾ném odvedení pozornosti. Kdy¾ jde èlovìku o ¾ivot, buï propadne panice, nebo se vzchopí k takovým výkonùm, kterých by za normálních okolností nebyl schopen.


Aèkoliv o ¾ivot mi snad nejde, uva¾uji rychle, to by si nedával tu fusekli pøes oblièej. Kdyby mì chtìl zamordovat, bylo by mu jedno, jestli ho poznám. Ostatnì ten hlas mi byl jaksi povìdomý. To pánské pøíslušenství u¾ ne. Pøedstírala jsem, ¾e nemohu rozepnout zip a rozpomnìla jsem se na své nìkdejší èlenství v literárním krou¾ku klubu ROH, kde jsem jako Slavice Pone¾árecká oslòovala svým recitátorským umìním. Pochopitelnì na toho gaunera nepùjdu s nìjakým Apollinairem nebo Rimbaudem.
Stahuji si nohavici a povídám:
„Jen aby nás tady nepøistihl nìkdo in flagranti!


To mi pøipomíná tu pasá¾ ze Švejka o tom soukromém detektivovi Stendlerovi. Znám to zpamìti. Švejk tam øíká: "Jinej by se tøeba z toho tìšil, kdy¾ najde takovej párek in flagranti, a voèi by si moh vykoukat, ale ten pan Stendler, jak nám vyprávìl, byl z toho celej pryè. Von øíkal velice inteligentnì, ¾e u¾ se nemoh na ty voplzlý prostopášnosti koukat. Nám kolikrát tekly sliny, jako kdy¾ pes kaní, kdy¾ kolem nìho nesou vaøenou šunku, kdy¾ nám vyprávìl o všech tìch rùznejch pozicích, jak ty párky natrefil. Kdy¾ jsme mìli kasárníka, tak nám to v¾dy kreslil. Takhle jsem - povídá - vidìl paní tu a tu s tím a tím pánem…. I adresy nám øek. A byl takovej smutnej. Tìch facek - øíkal v¾dy - co jsem dostal vod vobojích stran, a to mì tak nemrzelo, jako to, ¾e jsem bral úplatky. Na jeden takovej úplatek nezapomenu do smrti. Von nahej, vona nahá. V hotelu, a nezarýglovali se, pitomci. Na divan se nevešli, ponìvad¾ byli voba tlustí, tak laškovali na koberci jako ko»ata. A koberec byl celej prošlapanej, zaprášenej a po nìm válely se nedopalky z cigaret. A kdy¾ jsem vešel, tak voba vyskoèili, von stál proti mnì a ruku si dr¾el jako fíkovej list. A vona se otoèila zády ke mnì a bylo vidìt na kù¾i, ¾e má vobtisknutej celej vzorek toho møí¾kován íz koberce a na páteøi jednu pøitlaèenou hilznu z cigarety. Odpus»te, pane Zemku, já jsem soukromej detektiv Stendler vod Chodounskýho a mám ouøední povinnost vás najít in flagranti na základì oznámení vaší paní man¾elky.Tato dáma, se kterou udr¾ujete nedovolený pomìr, jest paní Grotová. Nikdy jsem nevidìl takovýho klidnýho obèana. Dovolte - øekl - já se oblíknu. Vinna je jedinì má man¾elka, která bezdùvodnou ¾árlivostí svádí mne k nedovolenýmu pomìru, která¾ puzena pouhým podezøením urá¾í man¾ela pøedhùzkami a mrzkou nevìrou… kde mám podvlíkaèky? - otázal se pøitom klidnì. - Na posteli - Zatímco na sebe natahoval podvlíkaèky, vykládal mnì dál. Paní Grotová vlezla si zatím do postele, pan Zemek mnì podal ruku a odešel….“


I pøes tu sta¾enou kuklu bylo vidìt, ¾e chlap má pusu od ucha k uchu. Neušlo mi, ¾e jeho bílý obr u¾ nestál v pozoru, nepanáèkoval… Rychle jsem vstala a s texaskami v ruce popadla kolo a uhánìla pryè. Nebì¾el za mnou, zøejmì pøišel na jiné myšlenky. Kdyby na to byl èas, jistì bych se kochala pocitem dobøe odrecitované práce.


Teprve doma jsem se zaèala tøást jako drahý pes po tom pøestálém strachu a blahoøeèila recitaènímu krou¾ku ROH blahé pamìti za záchranu své cti. Do lesa Na šajbu jezdím dál a bez obav. Jakmile se toti¾ rozkøiklo, ¾e tam øádí bílý obr, je tam ¾enských jak na Václaváku.


Vlasta Smr¾ová



Komentáøe
Poslední komentáø: 24.10.2011  09:03
 Datum
Jméno
Téma
 24.10.  09:03 hera
 22.10.  18:11 Jitka
 22.10.  17:50 janina
 22.10.  08:19 KarlaA