Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatoslav,
zítra Barbora.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Quien busca, halla
aneb Kdo hledá, najde!


Rozhovor s Josefem Krámem o dùle¾itosti regionální historie, Rychnovu nad Knì¾nou, Karlu Poláèkovi a Bohumilu Hrabalovi


Øadu let se zabýváte historií Rychnova nad Knì¾nou. Rodákem ale nejste. Jak jste se vlastnì do Rychnova a k historii mìsta dostal?


Narodil jsem se sice v Pardubicích, ale pocházím z Vysoké nad Labem, co¾ je vesnice mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Vystudoval jsem èeský jazyk a literaturu na Vysoké škole pedagogické v Praze, studia dokonèil v roce 1959 a jen pro zajímavost – mými spolu¾áky o rok výš tehdy byli pozdìjší zakladatelé Divadla Járy Cimrmana Zdenìk Svìrák a Miloò Èepelka. A jeliko¾ mì od mládí bavily jazyky, dokonèil jsem v roce 1966 ještì studium španìlštiny a pak si udìlal doktorát.
Do Rychnova jsem pøišel v roce 1960 na svoje první uèitelské místo na tzv. umístìnku. Na fakultì mì sice pøed Rychnovem varovali, ¾e je to díra, a kdoví, zda tu vùbec pøipomínají Karla Poláèka. Musím objektivnì pøiznat, ¾e kdy¾ jsem do mìsta pøišel, tak zde skoro ¾ádný kulturní ¾ivot nebyl. Hrálo tu jediné kino, a to ještì ani ne ka¾dý den. Teprve pozdìji se zde zaèaly rozvíjet rùzné kulturní aktivity, jako byla tøeba známá Rychnovská 8 (celostátní soutì¾ amatérských filmù s mezinárodní úèastí). Postupnì se zde vytvoøila skupina lidí, která se vìnovala kulturnímu ¾ivotu ve mìstì. Sem patøil napøíklad pøednosta ¾eleznièní stanice pan Po¾ár, který se vìnoval amatérskému filmu, nebo Jaroslav Doleèek, který se v amatérském filmu stal dokonce evropskou špièkou. Já se zajímal více o historii mìsta a o lidi, kteøí zde ¾ili. To vycházelo èásteènì z mé uèitelské profese, pùsobil jsem toti¾ jako uèitel èeštiny na rychnovských odborných školách osmatøicet let a èasto se studenty chodil na rùzné exkurze po mìstì. Nemluvì o tom, ¾e jsem s nimi bezmála tøicet let jezdil prùmìrnì dvìma autobusy ka¾dý mìsíc do divadel v Hradci Králové, Pardubicích, Šumperku a Náchodì. Prostì jsem nechtìl, aby znali jen cestu od nádra¾í ke škole, ale aby vìdìli o Rychnovì mnohem více, aby znali jeho minulost, památky… Tak jsem se zaèal o historii Rychnova intenzivnìji zajímat. Kromì toho jsem dlouhé roky o sobotách a nedìlích, ale i o prázdninách vedl v Rychnovì oddíl dìtské turistiky – jedním z jeho èlenù byl i Roman Šebrle…


Jste autorem Prùvodce Rychnovem nad Knì¾nou, který vyšel kni¾nì v mnoha vydáních, ale zároveò jste vydal i jeho digitální podobu na DVD, kterou pravidelnì aktua­lizujete a doplòujete o nové materiály, fotografie a texty. Domnívám se, ¾e svým širokým zábìrem nemá tento regionální prùvodce prakticky u nás obdoby.
Tak to mì tìší. K práci na prùvodci jsem se dostal u¾ pøed rokem 1983. Tehdy se mìlo pøipomínat 725. výroèí první zmínky o Rychnovu nad Knì¾nou a okresní lidová knihovna mì po¾ádala, zda bych napsal nìco o mìstì. Tu nabídku jsem uvítal, dal dohromady text, ten prošel regulérním recenzním øízením, ovšem kniha nakonec nemohla vyjít s ohledem na moje postoje z roku 1968. Nakonec v osmdesátých letech vycházely nìkteré èásti z mé publikace pod pseudonymy Rich. Novák a K. Nì¾ná v Rychnovském zpravodaji, ale nikdo nemìl tušení, ¾e jsem to já. Pak pøišel pøelomový rok 1989, rukopis jsem dal pøeèíst novým pøedstavitelùm mìsta a okresu a oba mi nezávisle na sobì øekli, ¾e je to výborné, leè ¾e nemají peníze. Tak¾e jsem to pak zaèal vydávat vlastním nákladem a èiním tak doposud.


Pøi studiu historie mìsta jste samozøejmì nemohl nenarazit na Karla Poláèka. Pokud vím, tak jste to byl vy, kdo novì upøesnil datum Poláèkova úmrtí.
V roce 1992 jsem se zúèastnil první mezinárodní poláèkovské konference a na ní úèastníci mluvili o tom, ¾e za dva roky budeme vzpomínat padesátého výroèí úmrtí Karla Poláèka 19. øíjna 1944 v koncentraèním táboøe Osvìtim. Nejprve jsem se domníval, ¾e se jen nìkdo spletl, ale kdy¾ pak toto výroèí pøipomínali další, vystoupil jsem v diskusi a uvedl, ¾e to datum je chybné, nebo» Poláèek ještì na Vánoce 1944 napsal nìmecky psaný skeè pro své spoluvìznì v koncentraèním táboøe Hindenburg, v nynìjším polském Zabrze, v nìm¾ mimo jiné pøedvídal konec druhé svìtové války. Poláèek zemøel 21. ledna 1945 v koncentraèním táboøe Gleiwitz II (polsky Gliwice).


Jak jste došel k tomu datu?
Všiml jsem si jedné noticky v èasopise Kmen z doby tìsnì pøed sametovou revolucí, v ní¾ o tom Poláèkovì skeèi byla malá zmínka. Tak jsem pátral dál a dostal se a¾ ke jménu Klára Baumöhlová (mimochodem je to sestøenice filmového re¾iséra Juraje Herze). To byla koncem války mladièká slovenská ®idovka, dnes ¾ijící v Prešovì, která se s Karlem Poláèkem v tom táboøe setkala. Ona si vybavila i konkrétní èásti Poláèkova skeèe, v nìm¾ hrála, a ty byly pozdìji odborníky oznaèeny jako autentické. A díky dalšímu pátrání v archivech koncentraèních táborù v Polsku bylo zjištìno, ¾e Poláèek nezemøel v øíjnu 1944, ale a¾ v lednu 1945.


A jak je to s koøeny Bohumila Hrabala v Rychnovì?
To je také velice zajímavé. Uprostøed Starého námìstí v Rychnovì stojí køí¾, na kterém je nápis: KVVIETSSI SLAVVE BOZI DAREM PANA GIRzIHO BLECHI OBRAZ TENTO POSTAVVEN.
To je chronogram, v nìm¾ dávají všechna písmena, která mohou být øímskými èíslicemi dohromady rok, který se vztahuje k osobì, o ní¾ se nápis zmiòuje, v tomto pøípadì k Jiøímu Blechovi. Zakódován je zde rok 1736.
Co by mìl mít spoleèného spisovatel Bohumil Hrabal s Rychnovem nad Knì¾nou a Blechovými z Rychnova? Tomáš Mazal zmiòuje ve své knize Bohumil Hrabal pøíjmení spisovatelova biologického otce Bleha (s písmenem h) a František Cinger v knize Prokletí slavných uvádí víc v kapitolce s názvem Bohumilem po otci, ale pova¾oval za nìj Francina, vlastnì Pepina. Kdy¾ si vezmeme tento text, vyèteme z nìj, ¾e biologickým otcem Bohumila Hrabala byl Bohumil Blecha (narozený 3. ledna 1893 v Jevišovicích). Budoucí spisovatel se narodil 28. bøezna 1914 v Brnì-®idenicích svobodné dvacetileté Marii Kilianové, pøezdívané Maryška, ale otce bychom v køestním listì hledali marnì. Dne 4. dubna 1914 byl Bohumil František Kilian, tedy pozdìji spisovatel Bohumil Hrabal, pokøtìn za pøítomnosti kmotrù Františka Hrabala, obchodníka s limonádami v Brnì, a babièky Kateøiny Kilianové. Po dvou letech v Polné u Jihlavy, kde prosperoval pivovar, uzavírají sòatek Marie Kilianová s o pìt let starším Francinem Hrabalem. Dne 26. prosince 1916 pak právì on dává písemným prohlášením Bohumilu Františku Kilianovi svoje pøíjmení a v tom okam¾iku se „zrodil“ Bohumil Hrabal. Aby bylo jasno: Biologický otec Bohumil Blecha se pøed adopcí svého syna vzdal.
Nás mù¾e zajímat, ¾e biologický dìdeèek Bohumila Hrabala Bohumil Ignác Blecha, rodák z Rychnova nad Knì¾nou, byl v dobì vnukova narození naduèitelem ve Velkém Újezdì u Brna. Budoucí spisovatel byl poèat z mladistvé lásky jeho syna Bohumila Blechy a Marie Kilianové, dvou pøátel ze sousedství v Brnì-®idenicích. Dìdeèek Bohumil Ignác Blecha volným mravùm nejspíš nepøál a my se mù¾eme domnívat, ¾e ani vztahu mladých milencù. Proè se mladí milenci nevzali, to se mù¾eme jen dohadovat.
O „rychnovské vìtvi“ Bohumila Hrabala tedy víme, ¾e otcem byl Bohumil Blecha, dìdeèkem Bohumil Ignác Blecha, který zemøel 16. záøí 1928 a pùsobil jako naduèitel ve Velkém Újezdu u Brna, pozdìji jako správce zemského výboru. Pradìdeèkem byl Jan Køtitel Petr Blecha, mìstský písaø, a prapradìdeèkem Jan Blecha, mistr soukenický v Rychnovì nad Knì¾nou. Sám Bohumil Hrabal se ale ke svému bio­logickému otci nehlásil, jak o tom svìdèí jeho vlastní slova: Skuteèným otcem byl a je pro mì jen ten, kdo se o mì odmala staral, kdo mì vychovával a kdo mi dal vzdìlání. A to byl Francin, nikdo jiný.

 

Kde všude hledáte a nacházíte materiály k historii Rychnova?
Doslova všude – u nás i v cizinì po muzeích, archivech a samozøejmì v Rychnovì. Základem jsou dobré vztahy k místním lidem a jejich dùvìra ke mnì. Èasto jen øíkají, proè jsem nepøišel døív, proto¾e všecko u¾ vyhodili, kdy¾ babièka èi dìdeèek umøeli a domek èi chaloupku zbourali. Ale to u¾ je osud. Jak se španìlsky øíká: Quien busca, halla, tedy èesky: Kdo hledá, najde.


Jakou má vaše práce ohlas? Vyu¾ívají DVD uèitelé na školách v Rychnovì?
Ano, ohlas v laické i odborné veøejnosti je velký a vyu¾ití mého DVD na školách je urèitì dost. Navíc mì na tyto školy – a nejen tam – zvou, abych tuto práci prezentoval.


Kolik èasu vìnujete práci na DVD?
V posledních letech dennì v prùmìru deset hodin. Zaèíná to trpìlivým – velmi trpìlivým – shroma¾ïováním roztroušených, ponièených a vyhozených nebo u¾ docela zapomenutých materiálù a konèí jejich poèítaèovým zpracováváním do historické mozaiky v samotném prùvodci a jeho víc ne¾ stošedesáti powerpointových prezentací. K tomu èasu si pøipoètìte zvládání nových poèítaèových technologií. Poèítaèe pøece jen nebyly mým oborem, a navíc jsem roèník 1937. Nevysedávám jako dùchodce na námìstí, nestì¾uju si na nemoci. Stejnì tady na svìtì nechci bejt dýl ne¾ do smrti.

 

Kdo je pro vás vzorem ve vaší práci?
Profesoøi starého rychnovského gymnázia nedosti¾ný August Sedláèek, autor Hradù, zámkù a tvrzí Království èeského, a Josef Vycpálek. Nemohu se s nimi srovnávat – opravdu nejsem historik. Ale do jisté míry jsem dìlal to, co Josef Vycpálek – jako on jsem chodil se svými ¾áky po památkách Rychnova i okolí a shromá¾dil hodnì materiálù. Josef Vycpálek zapsal a vydal tiskem rychnovské tance koncem 19. století, nu a já dal dohromady textové, obrazové i filmové a zvukové záznamy nejen tiskem, ale postupnì na poèítaèovì zpracovaném interaktivním DVD.


Pokud se nepletu, váš Prùvodce Rychnovem nad Knì¾nou je cenìn odborníky. Mù¾ete být konkrétnìjší?
Byl pøedstaven na mezinárodní konferenci o internetu v roce 2004, o rok pozdìji na univerzitì v Hradci Králové, dále napøíklad na veletrhu cestovního ruchu regionù a mikroregionù Èeské republiky v Lysé nad Labem v roce 2008, v bøeznu 2010 na jedenáctém roèníku veletrhu cestovního ruchu Infotour a cykloturistiky. Shodou okolností právì letos 18. bøezna na zahájení jeho letošního roèníku v královéhradeckém Kongresovém centru ALDIS bych mìl obdr¾et ocenìní za tuto práci od hejtmana Královéhradeckého kraje Lubomíra France.


Sledujete práci svých kolegù, regionálních historikù?
Rozhodnì. Napøíklad Jiøí Václavík dal dohromady vynikající publikaci o nedalekých Èastolovicích. Musím o nìm mluvit opravdu s úctou, není historik, on je vyšetøovatelem hasièského záchranného sboru, ale jeho velkým koníèkem je právì historie a dal dohromady opravdu nádhernou publikaci. Stejnì tak samozøejmì sleduji práce v jiných regionech.


Na závìr bych se rád dozvìdìl jaké máte ještì plány do budoucna?
Pracovat. Jak øekl Karel Èapek:Kdy¾ nemám co dìlat, pracuji.

 

Rozhovor pøipravil Eduard BURGET
pøevzato z èasopisu
Dìjiny a souèasnost




Komentáøe
Poslední komentáø: 25.03.2011  15:34
 Datum
Jméno
Téma
 25.03.  15:34 KarlaA
 25.03.  13:18 EvaP