Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Doba, krajina, rodina

 

Novì vydaná publikace o Marie Magdalénì Novotné-Èudové, babièce Bo¾eny Nìmcové

 

S vroèením 2010 vyšla v nakladatelství OFTIS Ústí nad Orlicí 160stránková publikace východoèeského historika Jaroslava Šùly „Marie Magdaléna Novotná-Èudová“ s podtitulem Doba, krajina, rodina, doprovázená ilustracemi sedloòovské výtvarnice Jarmily Haldové.


Tento projekt, vzniklý s finanèní pomocí Královéhradeckého kraje, je objevný, podlo¾ený dùkladným studiem historických i soudobých materiálù. Tøeba v úvodu autor píše, ¾e „veršující literát Milan Uhde, který si získal pozornost ètenáøù svou devótní ódou na Klementa Gottwalda, nazvanou Památce soudruha Gottwalda, zaperlil po letech opìt“ a pøipomíná jeho èlánek, uveøejnìný 1993 v Telegrafu pod názvem „Pøání na zaèátku školního roku“. V nìm mj. píše, ¾e není vùbec v poøádku, ¾e patnáctiletí mají za povinnou èetbu Babièku Bo¾eny Nìmcové… Citát pak komentuje Šùla slovy:
„Tolik názor spisovatele, jemu¾ jeho pøesvìdèení nebereme, i kdy¾ s ním nesouhlasíme. Zdá se ale, ¾e široká obec èeských ètenáøù je jiného názoru.“


Ètenáø, znalý této problematiky, mù¾e – tøeba v ruce s Kní¾kou o Babièce autora Václava Èerného (vydalo Škvoreckého nakladatelství Sixty-Eight Publisher 1982) - sledovat Šùlovy kritické komentáøe k daným pramenùm – a je jich tu uvedeno v první kapitole Dosavadní stav poznání hodnì. Cílem je pak – vyjádøeno slovy autorovými – podat pokud mo¾no reálný obraz ¾ivotního bìhu Marie Magdalény Novotné-Èudové, zasazený do širšího rámce doby a regionu, na základì dosavadní literatury i archivního studia (ostatnì na konci je 31stránkový poznámkový aparát a soupis pramenù a literatury). A to se autorovi podaøilo v sedmi kapitolách, navíc shrnutých závìrem na pìti stránkách textu s názvem Èeská ¾ena z podorlického kraje.


Buïme názorní a volnì citujme Jaroslava Šulu z této práce badatelsky vskutku pøínosné: Rozdílné a¾ rozporuplné názory na hodnocení Babièky jsou rovnì¾ ovlivnìny tím, ¾e se rozšiøují poznatky o dobì, ve které ¾ila a tvoøila Bo¾ena Nìmcová, ale i o skuteèném ¾ivotì Marie Magdalény Novotné-Èudové. Poznatky se neustále rozhojòují a upøesòují a tento proces stále ještì není ukonèen, i kdy¾ si to nìkteøí autoøi nedoká¾í pøiznat...
Jaká byla Marie Magdaléna Novotná-Èudová, èím se vyznaèovala a proslavila? Narodila se do poèetné rodiny, v dobì po doèasném ukonèení váleèných konfliktù dvou sousedních státù, Rakouska a Pruska, v dobì, kdy v regionu byla prakticky dokonèena násilná rekatolizace a do podhorských mìsteèek a vesnic pøicházely první pøevratné státní reformy. 
Pro¾ívala mládí jako chudé dìvèe, v bídì a jistì i o hladu, zamilované dìvèe neznalo pøeká¾ky a na cestì za láskou bylo schopno i opustit svùj domov a ¾ít v cizinì. Ta se k ní chovala dosti macešsky, bohatství jí nenabídla. Devìtkrát rodila, pochovávala nìkteré své malé dìti a nakonec v pìtatøiceti letech i svého mu¾e, s kterým pro¾ila osobnì š»astné, ale neèetné roky. Její stáøí nebylo idylické, bylo poznamenáno dalším putováním do ciziny a novými starostmi o nejmladší dceru a její dìti pak zakotvily v jinonárodním prostøedí. Jako 70letá, smíøená s Bohem, opouští své blízké, kdy¾ splnila úkol, který jí byl urèen. Osud jí nedopøál spoèinout v rodné zemi, po mnoha bolestech a strázních zesnula tiše v chudobì a na dlouhá léta v zapomnìní.


Samozøejmì ka¾dého napadne: Jak to bylo s babièkou v Babièce?


Pøíklad první citujeme z Babièky:
Døevìná škatulka, v ní pìt šòùrek granátù, na nich pak zavìšený støíbrný peníz s podobiznou Josefa císaøe a Marie Terezie. Kdy¾ tu škatulku otevøela, a ona to v¾dy udìlala, kdy ji dìti ¾ádaly, øíkávala: „Vidíte, milé dìti, ty granáty dal mi nebo¾tík váš dìdeèek k svatbì a ten tolar dostala jsem od Josefa císaøe vlastnoruènì. To byl hodný pán, pánbùh mu dej vìènou slávu! A skuteènost: Vyprávìnka se zdá být velice realistická, pùsobivá a pravdivá, i kdy¾ není pøesnì datovaná. Jen¾e v dobì, kdy babièka – tehdy svobodná - mìla od Josefa II. dostat tolar, v ¾ádné mincovnì habsburské øíše se nerazily tolary ani jiné mincovní nominály s dvojportrétem Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Motivu císaøe, obdarovávajícího poddaného pamìtním penízem, pou¾ila Nìmcová zøejmì podle kní¾ky moravského buditele Tomáše Fryèaje, která vyšla 1807.


Pøíklad druhý:
Scénu s babièèinou smrtí ka¾dý zná z kní¾ky Babièka – Barunka zatlaèila jí oèi (to v Ratiboøicích) a paní knì¾na (taky v Ratiboøicích) tøetí den ráno, kdy¾ se pohøební prùvod ubíral okolo zámku, rozhrnula tì¾ké záclony u okna, a jak dlouho bylo prùvod vidìt, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, a¾ pak záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc zašeptala: „Š»astná to ¾ena!“ A skuteènost:? Magdalena Novotná, vdova po nádeníku, zemøela 27. bøezna 1841 ve tøi hodiny zrána na ochrnutí plic ve Vídni u Fräntzlù, kde se starala o tøi svoje vnouèata. Pohøeb se konal o dva dny pozdìji na matzleinsdorfském høbitovì nákladem pohøebního bratrstva Floriánského sdru¾ení lásky a pomoci. Tchynì (tedy „naše babièka“), která mìla u svého zetì „plné zaopatøení“, nenechala po sobì ¾ádný majetek. Mimo skromné obleèení, v kterém byla ostatnì pochována, nic prý nevlastnila. A „naše“ paní knì¾na, nebo chcete-li rozená Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland? Ta zemøela u¾ 29. listopadu 1839 taky ve Vídni. Jaroslav Šùla pak dodává: Je samozøejmé, ¾e se obì ¾eny ve Vídni nikdy nesetkaly a zcela urèitì o sobì ani nevìdìly. A tak mù¾eme pokraèovat.


Ilustrátorka této práce Jarmila Haldová vytvoøila v letech 1979-2006 pro potìchu svou i svých malých dìtí líbezné figurky nìkterých postav z Babièky. Postupnì tak vznikl soubor, který kdy¾ splnil svùj úèel, byl ulo¾en v sedloòovské Pamìtní síni Jarmily Haldové, nu a tady v této publikaci ho mù¾eme vidìt i my.

 

P. S. Pøíjmení Èuda je nejenom v olešnických matrikách, ale taky v Kladsku psáno Tschuda, a tak na svatebním zápisu z 5. února 1792 „naší“ babièky, rozené Èudové, je její pøíjmení v nìmecké podobì.


Josef Krám



Komentáøe
Poslední komentáø: 02.04.2011  09:11
 Datum
Jméno
Téma
 02.04.  09:11 Josef2
 01.04.  15:04 ferbl
 30.03.  15:10 EvaP