Ostravské matiné
Pěvecké sdružení moravských učitelů (dále PSMU) odjakživa zahajuje svou koncertní sezónu v lednu Ostravským matiné. Je to dáno dávnými vztahy k ostravskému publiku; s nimi souvisí také program ostravských koncertů, který zásadně ovlivňuje dramaturgii PSMU. Program lednového koncertu 2011 (stejně jako v několika předcházejících ročnících) nám připomene jednak výročí skladatelů (tentokrát Václava Kálíka a Antonína Dvořáka), jednak skladby nové (De profundis současného populárního lotyšského skladatele Arvo Päerta) nebo skladby nově nastudované (Tři žalmy A. Tučapského) a po třech letech také Kantora Halfara a Maryčku Leoše Janáčka.
Spoluúčinkovat budou Lukáš Kubenka (varhany), Zdeněk Pěček a jeho žák Miroslav Beinhauer (klavír) a Lenka Korousová (bicí). V dirigování sboru se vystřídají sbormistr Jiří Šimáček a umělecký vedoucí PSMU a sbormistr Lubomír Mátl.
Tradiční lednové matiné 2011 se uskuteční 16. ledna od 10 hodin v Domu kultury města Ostravy.
Jsou bezdomovci ale s tradicemi
Ve sněmovním sále kroměřížského zámku končí jubilejní koncert Pěveckého sdružení moravských učitelů. Pod obrazem biskupa Maxmiliána Hamiltona doznívají tóny posledního přídavku - legendární Nešverovy MORAVĚNKY...
Právě odtud z Kroměříže zazářila v roce 1903 hvězda, která má doposud výsadní právo stálice mezi ostatními pěveckými sbory - na PSMU byl přejmenován až o rok později . Zanedlouho oslaví toto sdružení sto let svého trvání!
Díky stylové a obsahové vytříbenosti, vyspělé hlasové kultuře proniklo umění PSMU v roce 1905 do ciziny, kde působilo jako objev a dosahovalo triumfálních úspěchů.
Pěvecké sdružení moravských učitelů (PSMU) založil významný pedagog a skladatel profesor Ferdinand Vach. Podařilo se mu ze studentů a absolventů kroměřížského Pedagogia sestavit vynikající mužský sbor.
Položil tak základy moderní sborové interpretace, která obsahovala zcela novou koncepci umělecké práce – zpěv zpaměti, absolutní intonaci, vyspělou hlasovou kulturu, progresivní dramaturgii. K obohacení národní kultury přispělo PSMU i tím, že podnítilo vznik nejen nových pěveckých sborů, ale i rozsáhlé a osobité sborové tvorby.
Průkopník a zakladatel Prof. Ferdinand Vach
Ferdinand Vach - se narodil v roce 1860 v ryze kantorské rodině v Jažlovicích u Říčan. Po ukončení měšťanky odchází do Prahy, kde začíná studovat na Ústavu pro vzdělání varhaníků a ředitelů kůru. Během krátké doby z existenčních důvodů odchází a prochází v roli pedagoga řadou míst v Čechách i na Moravě. Po dvou letech se vrací zpět do Prahy a naplno se věnuje studiu na varhanické škole. V roce 1885 ukončil studia na výbornou a poněvadž v Praze nesehnal práci, působil rok v kočovném divadle. Při hostování v Uherském Hradišti obdržel z Kroměříže nabídku, aby se stal ředitelem tamní hudební školy "Moravan".
Vach udržoval kontakty se všemi tehdejšími hudebními velikány. Jeho častým hostem byl především Antonín Dvořák. Kroměříž se stala jeho druhým domovem, byla nejkrásnější dobou jeho života. Zde umělecky vyzrálý Vach pochopil, že nadešel čas, aby splnil své poslání. Vytvořil pěvecký sbor nových kvalit, kterými by se přiblížil světové vokální špičce.
Významní sbormistři a dirigenti PSMU
Vachovo průkopnické dílo dále rozvinul Vachův talentovaný žák Prof. Jan Šoupal. Pod jeho vedením dosáhlo sdružení suverénních vítězství v náročných světových sborových soutěžích.
Jan Šoupal – vyškovský rodák (1892 - 1964 ), citlivý umělec a vzácný člověk byl významnou uměleckou osobností v životě PSMU. Do sdružení vstoupil v roce 1917 jako druhý tenor. Když na španělském zájezdu v roce 1932 vážně onemocněl dirigent Vach, byl vedením pověřen Šoupal, což bylo velmi riskantní, neboť PSMU už v té době mělo ve Španělsku zvučné jméno a náhlá změna dirigentů doslova přes noc mohla být pro Pěvecké sdružení velmi osudová. Ukázalo se však, že došlo k historicky závažnému koncertnímu vystoupení ve městě Manrese, kde Jan Šoupal prokázal své nesporné dirigentské schopnosti v celém rozsahu. Už zde bylo jasné, že PSMU má za Vacha důstojnou náhradu.
O Šoupalovi je všeobecně známo, že měl absolutní sluch. K této vlastnosti koluje řada historek. Například na jednom koncertu ho vezl kolega autem domů. Šoupal podřimoval na zadním sedadle. Najednou se probral a zděšeně pronesl.
"Proboha, pane kolego, nejeďte jako blázen, je noc. "
Řidič si vymýšlel:" Ale vždyť jedu sotva 60."
"Ale nevykládejte, když jedete 60, je slyšet v motoru "c". A teď slyším "e".
Řidič kouknul na palubní desku - jel stovkou.
Jan Šoupal žil celým svým srdcem pro sdružení, jež se stalo láskou i smyslem jeho života - v něm naplnil své životní umělecké poslání. Pod vedením Jana Šoupala dosáhlo PSMU největších úspěchů a světových ocenění.
V roce 1964 převzal funkci dirigenta skladatel a hudební teoretik Prof. Antonín Tučapský, který vnesl do činnosti sboru řadu nových progresivních prvků.
Člen PSMU a další vyškovský rodák 27. března 1928 v Opatovicích u Vyškova. V roce 1949 se stává členem PSMU a setkává se s Janem Šoupalem. Před své kolegy - členy sboru se postavil jako dirigent poprvé 29. září 1962 na koncertě ve Vyškově. Od té chvíle byl zástupcem dirigenta až do smrti Jana Šoupala v roce 1964.
Za krátkou dobu dirigentského působení v PSMU uvedl na koncertním pódiu celý sborový cyklus Jana Seidla Polnice slávy na text Františka Halase, Kučerovu avantgardní Modrou planetu aj. Snažil se obohatit PSMU o svou vlastní filozofii, která vycházela z vnitřního klidu i jisté skladatelské tvůrčí invence. Citelně omezil repertoár a harmonizované úpravy lidových písní.
Posledním jeho vystoupením bylo Pražské jaro 1972 právě s Polnicí slávy, která byla živě nahrána v Rudolfinu a vydána na gramofonové desce. Na přímý popud KV KSČ v Ostravě byl zbaven místa vysokoškolského učitele a musel také opustit PSMU. Umělecká činnost mu byla zcela znemožněna - dva roky pracoval jako stavební dělník a skladník. V roce l972 odešel do Velké Británie, kde se brzy vypracoval na profesora hudebně teoretických předmětů na světoznámé akademii Trinity College of Music v Londýně. Jako první Čech byl jmenován členem Královské společnosti hudebníků.
Jako dirigent krátce působil Oldřicha Halma, známý zejména úpravami lidových písní.
Oldřich Halma - rodák z Přerova ( 1907 - 1985 ) Do Sdružení byl přijat v roce 1939 do skupiny prvních basů. Popularitu si získal úpravami řady lidových písní, zejména ze Slovácka, které jsou velmi oblíbeny a stále zpívány. Vrcholem jeho sbormistrovské činnosti bylo vystoupení PSMU na XXX. ročníku Pražského jara v roce 1975.
Od roku 1975 stojí v čele PSMU Prof. Lubomír Mátl, který vede sbor v duchu nové interpretační doby.
Je předním českým mezinárodně uznávaným sbormistrem a dirigentem. V letech 1979 - 1981 působil jako hlavní sbormistr Filharmonického sboru Slovenské filharmonie v Bratislavě a poté se stal hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru při České filharmonii v Praze. Měl možnost spolupracovat s významnými dirigenty ( V. Neumann, W. Sawalish, S. Baud, L. Bernstein, L. Pešek, J. Bělohlávek aj. ) a jeho jméno znají posluchači sborového zpěvu snad po celém světě.
Jeho příchodem na scénu PSMU v roce 1975 v roli dirigenta skončila stagnace. Svým vtipem a smyslem pro výstavbu a dramatizaci díla dokázal pozvednout úroveň sboru nad současný standard.
Pěvecké sdružení moravských učitelů je tělesem nejen výjimečným po stránce kvality, ale také po stránce organizační. Na rozdíl od ostatních sborů nemá a nikdy v podstatě nemělo stabilní učebnu, klubovnu, sál apod., kde by zkoušelo, sněmovalo, slavilo...
Je to sbor zájezdového typu, kdy zkoušky se odvíjejí zpravidla v místě, kde se koná koncert. Od členů se předpokládá, že přijedou již připraveni domácím samostudiem a při zkoušce se skladba pouze skloubí, zpřesní, upraví dle představ dirigenta. Ve srovnání s ostatními pěveckými tělesy, které mají možnost se v místě bydliště scházet až několikrát týdně, to v PSMU není možné neboť členská základna je složena z učitelů a zaměstnanců jiných profesí roztroušených po celé Moravě. Jsou tedy bezdomovci - ale s tradicemi!
Repertoár Pěveckého sdružení moravských učitelů zahrnuje přes 700 skladeb našich i zahraničních autorů. Základní, kmenová sborová tvorba se opírá o pilíře české sborové hudby - Josefa Bohuslava Foerstera, Bedřicha Smetanu, Pavla Křížkovského, Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Petra Ebena aj.
Zahraniční sborová tvorba je tvořena převážně skladateli období renesance - Jacobus Gallus - Handl, Giovanni Pierluigi da Palestrina, Orlando Lasso. Ale v repertoáru máme skladby i Johanesse Brahmse, Igora Stravinského, Carla Orffa, Quida Pipola aj.
Lenka Látalová