Tatínkoviny (3)

Stejné tajemno, jako s cukrovím, páchala maminka s vánočními dárky. Tajila je, jako bychom vždy byli nesmírně překvapeni, cože to ten jéžišek zase přinesl? "Ponožky!", jásal pravidelně tatínek. My se sestrou jsme se radovaly povinně také, i když dárky byly zcela předvídatelné. Nejhorší doba nastala, když se nám přehouplo dvanáct let, a maminka usoudila, že jest třeba začít pořizovat výbavy. Každý balík, který byl větší, než krabička od zápalek ve mně vyvolávala zděšení a touhu se ukrýt. Ono se rozplývat nad povlečením a ručníky, když je vám 12 až 17 let dalo dost dřiny.

Ale jelikož maminka se vždy významně usmívala, když přitáhla jakýkoliv balík, budilo to v nás pochopitelně zvědavost. Nepřála jsem si být šokována u stromku, chtěla jsem být šokována a hlavně připravena předem.

Jenže velitelka celého našeho rodinného družstva měla fígl. Žádné tajné schovávačky! Uzamkla všechny dárky do bytelné skříně z třicátých let, a klíč uschovala u sebe. Na svém těle ho nosila až do chvíle, kdy ježíšek zcela nepozorovaně přemístil dárky ze skříně pod stromeček.

Takto ponižující způsob byl pravý spouštěč tatínkovy a mé fantazie. Jak se dostat k dárkům, když klíč vyrobit ani zakoupit možné nebylo?

Dost přemýšlení nám to dalo! Se zvyšujícím se datem, a zvyšujícím se mnohovýznamným pohledem tatínkovy manželky a mé matky jsme znervózněli.

Byl to první rok, kdy maminka prohlédla všechny naše kulišárny, a zjistila, že před námi neukryje prostě nic. Ani tu zápalkovou krabičku. ( natož tak cíchy!) Proto vymyslela tento ďábelský plán, ale podcenila nás!

Jednoho dne tatínek pravil:

"Holka, máme dvě hodiny času, dáme se do toho!".

Neptala jsem se, do čeho, bylo to jasné. Překonávání maminčiných nástrah, úskoků a pastí se stalo naším koníčkem.

Společně s tatínkem jsme odstavili skříň. Když se uklízelo, nebo bylo třeba odstavit těžký nábytek, tatínek sténal pod jhem "heksnšúsu". Tento den však byl zcela fit.

Zadní část skříně se tvářila veskrze nepřátelsky. Poctivá řemeslná práce! Tisíce šroubků! Co pět centimetrů jeden! Zcela mistrně a precizně vyrobená skříň dávala najevo, že je tentokrát na straně maminky.

Bez jediného vzdechu či výčitky se tatínek jal díla.

Šroubováček uchopil svěže do ruky, já s krabičkou, aby se náhodou žádný neztratil ( a abych byla spoluviník) jsem stála vedle. Šroubek po šroubečku. Maličkaté byly, a zdálo se, že jich neubývá!

"Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří!", pobrukoval tatínek, a šrouboval a šrouboval. Konečně jsme tu desku odloučili od zbytku skříně. Uvnitř nás čekalo veliké překvapení!

Několikery ponožky, barvy hnědé, a cíchy - troje! barvy bílé. Byly tam také papuče, ale ty asi byly pro babičku - doufala jsem! Byly to pravé kostkované, s kovovou přezkou. "Tak, a teď abych trnula, zda nejsou pro mne!", nedovedla jsem se plně radovat z díla.

Opětovné zabalení dárků bylo rychlé, a hlavně probíhalo v tichosti. Zašroubování šroubků zpět už nedoprovázelo tatínkovo zpívání. Šoupli jsme skříň nazpátek, a rozešli se do odlehlých koutů našeho bytu.

Vůbec jsem se netěšila na dárky! Jak já jen zahraji radost nad kostkovanými papučemi! V duchu jsem se připravovala na nejhorší.

Tento rok ale zvítězila maminka, a to na celé čáře!

Vyhrála na vkladní knížku, a nakoupila opravdu krásné a hlavně netradiční dárky! Vím, že jsem dostala krásný župan, po kterém jsem toužila, tatínek holicí strojek .

Pokukovali jsme s tatínkem po sobě, a neznatelně krčili rameny. Bylo nám to divné! Vždyť inspekci jsme prováděli před dvěma dny! Za tak krátkou dobu, a ještě v době socialismu prostě nebylo v lidských silách sehnat takové dárky!

Zeptat jsme se nemohli, tím bychom se  proflákli. Trpěli jsme. Oba! Taková potupa. Tolik námahy! Já zcela profesionálně připravená sehrát roli překvapeného nad bílým povlečením jsem byla  překvapena opravdu tak, že jsem se nezmohla ani na "děkuji".

Až někdy v létě jsme to zjistili. Díky sousedce, která vždy všechno věděla, a o všem a o všech všechno zjistila. Tentokrát to ale nebyla její silná potřeba shromažďování informací, ale pouhý fakt, že maminka u ní ukryla všechny dárky, které vyzvedla těsně před večeří.

Maminka vedla jedna nula.

Jeden set jsme prohráli! Ale už se rýsovaly další!

Dagmar Jarošová